Paní Klára z Říčan nám poslala krásnou úvahu o tom, co vlastně znamená být „pravičák.“ Obhajovat zájmy podnikavých a skutečně aktivních lidí není pro českou vládu samozřejmost. Proč tomu tak je? Autorka si sama odpovídá v tomto podnětném příspěvku, za který velmi děkujeme.
Ministr financí Miroslav Kalousek strávil v profesi mimo politiku pouhých šest let. V roce 1990 nastoupil na ministerstvo. Petr Nečas pracoval čtyři roky jako technolog v Tesle Rožnov, v roce 1992 se stal poslancem. I Václav Klaus je teoretikem volného trhu a ne jeho praktikem.
Pravici, politický proud stavějící na úctě k individualitě, svobodě podnikání a činorodosti, ovládají už mnoho let lidé, kteří s podnikáním nikdy nepřišli do skutečného styku, natožpak aby za sebou měli reálné výsledky.
V roce 1990 to ani jinak být nemohlo, s podnikáním neměl zkušenosti nikdo z lidí, kteří tu vyrostli. Volný trh za komunismu byl jen okrajovým diskusním tématem pro zdejší ekonomy. Ti nejzdatnější salónní teoretici u nás začali po revoluci budovat kapitalismus.
Bohužel salónní pravičáctví už politiku neopustilo a nová krev, která by českou scénu obohatila o zkušenosti „z terénu“, se do velkých pravicových stran právě nehrne. Tisíce úspěšných podnikatelů stojí mimo politiku, ve které tzv. „podnikatele“ reprezentují kmotři.
Na levici je to ještě horší, Bohuslav Sobotka s Michalem Haškem se dali na politiku pro jistotu hned po škole. Levice sice přirozeně neláká podnikatele, ale otevřenost například vůči lidem z neziskovek, kteří něco dokázali i mimo stranické struktury, ji také chybí.
Korupčníci mají strach ze slušných a úspěšných lidí. K posledním komunálním volbám si ODS pozvala jako lídra renomovaného chirurga Bohuslava Svobodu. Ve svých řadách tou dobou už neměla nikoho, kdo by nebyl kompletně zdiskreditovaný. Hlavně díky němu dosáhla strana výsledek, za který se nemusela stydět. Všichni víme, jak to dopadlo: ve chvíli, kdy chtěl primátor začít doopravdy pracovat, staří mazáci zákulisní politiky se ho pokusili odstranit. Zatím neúspěšně.
Obdobná situace je ve všech stranách, kde lidé dělají politiku pro peníze jako svoje zaměstnání, nikoli poslání. S těmito zdiskreditovanými stranami nemůže spojit své jméno nikdo, komu na něm záleží. Potřebujeme politické uskupení, které bude atraktivní zejména pro ty, kteří v životě něco dokázali a nemusí se za sebe stydět. Zatím věřím, že by to mohlo být hnutí ANO Andreje Babiše.
SOUVISEJÍCÍ: Rozhovor s místopředsedou ANO 2011 Jaroslavem Faltýnkem
Autor: Klára, Říčany