Změna je život, řekli si patrně v Dopravním podniku a oživili hromadnou dopravu v Praze. Pečlivě si k tomu vybrali začátek školního roku a vše nechali na poslední chvíli, aby ta změna byla co nejradostnější.
Mnozí z nás, co používáme hromadnou dopravu k přesunům, jsme radostí nevěděli, kudy pojedeme. Naštěstí mám roční jízdenku na fenomenálním nosiči jménem Opencard, a tak mne nemůže rozhodit prodloužení času stráveného v dopravním prostředku i počet přestupů, které musím absolvovat. Horší už to mají lidé s papírovou jízdenkou, zatíženou kmotrovským výpalným.
Navíc cestování je daleko komfortnější, zejména díky novým soupravám tramvají. Co na tom, že jsou těžké, poruchové a lehce předražené. Musí se kvůli nim přestavovat zastávky i celé úseky tratí. On je to celkem dobře vymyšlený systém, jak vytáhnout ze státních peněz co největší balík.
Ale zpátky k jízdním řádům. Donedávna nám tu jezdily čtyři tramvajové spoje. Dneska jsou to dva. Příště to bude už jen jeden a za dva roky bude jezdit tramvaj možná jen na objednání. Dopravní podnik touto změnou prý ušetří 400 milionů. Může si to dovolit, protože roční kupony už má dávno v kasičce a co je mu po pasažérech.
To, že tramvaje nejezdí podle jízdního řádu, je jen drobnou šmouhou na celém obrodném procesu. To, že to samé číslo jezdí někdy na konečnou a jindy jen do půlky, je součástí pravidel správné společenské hry. Musíme sledovat nejen číslo, ale také cílovou stanici. Je to o něco těžší, protože poťouchlý grafik nám zmenšil čísla, aby se tam ještě vešel umělecký obdélník.
Dopravní podnik možná ušetří 400 milionů, které možná nikdo neukradne. Problém je, že šetří tam, kde by měl naopak přitlačit na komfortu, tedy na množství obslužných spojů. Za to si ho totiž platíme. Jistě by se dalo stejně dobře ušetřit na velkorysých odměnách vedení. Rozhodně by se to méně dotklo pracujících, kteří štědře dotují Dopravní podnik a snaží se hledat nejlepší spoj i v dnešních nelehkých podmínkách.
Autor: Petr Binder, ANO 2011