Ústava ČR deklaruje, že „zdrojem veškeré státní moci je lid“. Zdá se však, že ve skutečnosti „zdrojem veškeré státní moci jsou daně a poplatky, které lid musí podle zákonů odvádět“. Situace naznačuje, že stát nemá zájem o svůj lid, nýbrž o množství peněz, které od lidu dostane. Naskýtá se otázka, zda stát poskytuje svým občanům za jejich daně odpovídající služby?
Listina základních práv a svobod praví, že „Každý má právo na život“ a „Každý má právo na ochranu zdraví“. Jak stát ve skutečnosti chrání tato ústavní práva svých občanů? O tom jsme se přesvědčili vloni v kauze „metanol“. Přestože stát věděl, jak uvádějí média, že nelegální výrobci pančují alkohol, nic s tím nedělal! Teprve až když déle než týden umírali lidé, stát se konečně rozhoupal a začal v této záležitosti něco konat!
Celý komentář Jaroslava Kopice najdete také na blogu iDnes.cz ZDE
Jakpak asi stát chrání zdraví svých lidí v případech, kdy nejsou bezprostřední smrtelné následky? O tom vypovídá (ne)zájem státu o kvalitu a nezávadnost dovážených potravin a dalšího zboží. Ostatně Miroslav Kalousek veřejně prohlásil, že „Odpovědnost za své zdraví má především každý sám“.
Každý sám na sobě si asi musí, podle pana ministra, otestovat třeba potraviny, které jsou na trhu. Svědčí o tom kauzy závadných potravin z Polska: Posypová sůl v uzeninách; Rýže plná jedovatého olova; Zelí s obsahem kyseliny mravenčí; Bezlepkové křupky, které obsahují lepek; Vaječná moučka s olovem i bakterií E.coli; Chemikálie na hubení vší ve zmrzlině; atd.
Tady není vidět na lidech okamžitý účinek, tak to stát nezajímá. Rakovina a další neduhy se vyvíjejí dlouhodobě a skrytě. Vrozené vady dětí se dají svést na různé příčiny. Tak proč by se stát kvůli tomu měl zrovna teď snažit o ochranu zdraví svých občanů?
Situace se ale netýká jen potravin. Třeba textil z Asie se dostává na náš trh bez kontroly zdravotní nezávadnosti, které podléhá tuzemská výroba. Tričko z Číny je sice levnější, málokdo si však dá do souvislosti následné náklady na léčení alergií a ekzémů, které mohou pocházet z chemikálií použitých při výrobě textilu v Asii.
Jak jsou na tom další oblasti práv občanů? Podle článku 1 Listiny základních práv a svobod „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“. Zdá se však, že někteří jsou „rovnější“, než jiní. Jak jinak by mohli zákonodárci „uvalit“ nemalou skrytou daň na všechny, kdo platí za elektřinu. Státní podpora solárních elektráren přihrála tučné zisky vlastníkům těchto „ekologických“ zdrojů energie.
A co třeba právo na vzdělání. Většina vysokoškoláků musí absolvovat standardní dobu studia. Někteří však vystudovali vysokou školu za pár týdnů či měsíců „zvláštním způsobem“ a ještě k tomu při výkonu svých „náročných“ veřejných funkcí! Nejde náhodou o střet zájmů, když politici, kteří rozhodují o financování vysokých škol a univerzit, získají zároveň na některé z těchto institucí vysokoškolské vzdělání?
Nabízí se otázka, zda jejich studijní úspěchy byly výsledkem jejich znalostí a vědomostí, nebo spíše jejich postavení na politické scéně?!
O tom, že podle Ústavy „Každý má právo na příznivé životní prostředí“ ví své lidé v mnoha lokalitách ČR. A oprávněně se ptají, jak dlouho ještě budou ekonomické zájmy některých skupin těch „rovnějších“ převažovat nad základními ústavními právy občanů?
To je několik postřehů k dosavadnímu postoji našeho „demokratického právního státu, založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana“, jak deklaruje 1. článek Ústavy ČR. Meze práv a svobod občanů mohou být omezeny, dle znění Ústavy, jen zákonem, což stát hojně využívá. Škoda, že tento stát nevyužívá také možnosti dané článkem 2 odstavec (2) Ústavy a neumožní svému lidu vykonávat státní moc přímo, třeba prostřednictvím zákona o referendu.
A kdože to vlastně představuje ten stát, který podle Ústavy je tvořen mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní?
Ustavení moci výkonné a soudní dosud záviselo přímo, či nepřímo na volbě, schvalování, nebo vyslovení důvěry mocí zákonodárnou, která náleží Parlamentu. Zde, zjednodušeně řečeno, má Poslanecká sněmovna podle čl. 47 Ústavy právo „přehlasovat“ Senát. Z toho plyne, že poslanci dolní komory Parlamentu jsou fakticky rozhodující představitelé státu.
Teď už zbývá jen vyjádřit naději, že občané dostanou v příštích volbách do Poslanecké sněmovny možnost vybrat takové představitele státu, kteří budou lépe ctít Ústavu, v souladu se svým poslaneckým slibem.
A snad se také najde někdo, kdo dokáže lidi před volbami „probudit“ a sjednotit, aby možnost volby využili. Možná to bude Pozitivní evoluce Karla Janečka, nebo hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Nebo to budou muset znovu „vzít do svých rukou“ studenti?
Autor: Jaroslav Kopic, blog iDnes.cz