Tak v moravských zemích koruny české se už sto obecních úřadů a škol rozloučilo se stařičkým mocnářem. Starostové a ředitelé sundali jeho obrazy ze zdí, následujíce tak historický příklad hospodského Palivce.
Jde o loučení o dva měsíce předčasné, které by však nastalo tak jako tak, v demokratických zemích našeho století by se tak ovšem stalo způsobem obvyklým, to jest vypršením mandátu podle ústavy.
Franz Josef měl mocnářský mandát dědičný, a proto klidné spaní bez obavy, že ho sundají ze zdi. Přesto se tak stalo.
Klaus má nezaslouženou smůlu (a my štěstí) v mandátové nedědičnosti, jinak by jistě rád své národy oblažoval svojí moudrostí a státnickými radami až do skonání.
Po monarchovi mu zůstala jen výsada jediná: udělování milostí podle vlastního moudrého uvážení. Štědře jí využívá jazykem běžného občana řečeno „do poslední mrti“. Po evropsky bezprecedentní amnestii, nad kterou závistivě žasnou okolní země i zámoří, připravuje ještě další milosti.
Dvorní zřízenci našeho monarchy dělají možné nemožné, aby uražený majestát svého chlebodárce bránili, pan Jakl dokonce jasně naznačil, co se stane, potká-li někde Zaorálka se sundanými brýlemi.
Počítá asi s tím, že by mohl dostat nějaké dobré místo v nově připravované exprezidentské bibliotéce. Pan Hájek zatím mlčí, asi zrovna jde po další horké stopě Havlova satanizmu. Třeba se ještě ozve.
Hospodský Palivec se bránil, že sundat obraz císaře pána musel, protože ho podělaly mouchy.
Klaus si svůj obraz podělal sám.
Autor: Vladimír Motl, předseda ANO 2011 v Děčíně