Tak nám zabili Ferdinanda v Sarajevu roku 1914. Skoro nám zabili otce kuponové privatizace a vůdce národa Klause v roce 1997. Ale vylízal se z toho. Na štěstí pro sebe, naneštěstí pro tuhle zemi, kterou začal považovat za své léno, a to zejména v období posledních deseti let svého pobytu na trůnu Pražského hradu.
Našemu velikánu ducha se tahle země rychle stala příliš malou, proto začal pomýšlet na ovládnutí evropského kontinentu a celého světa fundovaným výkladem všehomíra.
Nelze přehlédnout, že jako Čech naši zemi opravdu proslavil po celém světě, v posledním období své vlády ponejvíce v Jižní Americe.
Obzvláště nebezpečné zločince nebo psychicky vyšinuté jedince společnost umisťuje do izolace od ostatních. Klaus se do izolace stále víc a víc umisťoval sám i se svým nejbližším okolím a občasný odpor veřejnosti ke svým skutkům a názorům považoval jen za plody nenávisti nebo výplody duchovna hluboce pod svojí úrovní.
Amnestie na odchodnou, kterou vládcové někdy činí na oslavu svého příchodu, byla posledním aktem prezidenta, který silně toužil vejít do dějin a vidět své busty na parkových piedestalech místo Masarykových.
Nestane se. Těžko je instalovat po žalobě za velezradu, i když ji ústavní soud asi zamítne. Jako důkaz, že lidé si opravdu nedají líbit všechno, však zůstane i s dehonestací obviněného.
Co se stalo Klausovi, může být posledním varováním pro Nečase a Kalouska, kteří se dnes nacházejí ve stejném stavu odtrženosti od reality jako odcvházející prezident. Jinak by jejich počínání uprostřed ekonomické recese a rekordní nezaměstnanosti muselo vypadat opravdu jinak.
Autor: Vladimír Motl, předseda ANO 2011 v Děčíně