V nedělní debatě u Václava Moravce si Vít Bárta vzal do úst mé jméno v souvislosti s tím, že mne „redaktor Janek Kroupa kriminalizoval“. Chtěl tím nejspíš říct, že když tento redaktor ve své reportáži kriminalizoval i jeho, bylo to stejné šlápnutí vedle jako v mém případě. Takto se za mě během posledních let schovávali různí politici, na které Janek Kroupa upozornil – od sociálních demokratů až po politiky ODS i TOP09.
Hodím se zkrátka jako štít a klacek zároveň. Vždy, když to slyším, v duchu posílám všechny tyto lidi, aby si vypláchli ta ústa, kterými se na mne odvolávají. Je jim úplně jedno, jak to se mnou bylo a že jsem doplatila na nezapojení do korupčních sítí – padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina. Už zase nejde vůbec o mě jako o člověka, ale jen o zužitkovatelný politický materiál. Hluboce mě to uráží a nemohu s tím bohužel nic dělat.
Je pravda, že reportáž pana Kroupy byla u zrodu mého obvinění, teatrálního zatčení pro televizní kamery a následného zavření do vazby. Soudkyně, která mne tam posílala, se odkazovala na materiály J. Kroupy jako na hlavní důkazní materiál. Ani si nezjistila, že ta reportáž nic nedokazuje, protože pomluvy o mně tam říkají najatí „herci“ a redaktor Kroupa sám. Jeden z oněch herců byl po několika letech odsouzen za podvod. Nechci ale rozebírat starou kauzu, spíš se chci vyjádřit k tomu, jak často se mé jméno hodí na obranu dalších „nespravedlivě stíhaných“.
Když moje stíhání skončilo, zažalovala jsem stát o odškodnění (mimochodem, dodnes platím pořád jen já, soud se táhne několik let a žádné peníze, ani omluvu dosud nemám). Nežalovala jsem ani osoby, které mne účelově obvinily, ani redaktora Kroupu. Ještě ve vazbě jsem byla plná chuti po pomstě – duchovní sloužící na Ruzyni mi ale vysvětlili, že pomsta není dobrý program pro život a že s jednotlivci si to vyřídí vyšší spravedlnost. A tak to nechávám na ni. Pan redaktor Kroupa si kvůli ostudné reportáži už užil svoje – i tím, že mu ji každou chvíli někdo připomíná a zpochybňuje jeho práci. Nežalovala jsem ho i proto, že vím, že tuhle investigativní novinařinu někdo dělat musí. Čekala jsem ale, že se mi omluví nebo aspoň dá najevo, že se z mé kauzy poučil a bude opatrněji ověřovat zdroje a informace. Zachází totiž se zbraní, která může doslova zabíjet.
Jak moje kauza absurdně začala, tak pokračuje. Není úplně fajn být v kůži člověka, za kterého se schovává kdejaký gauner přichycený při nepravosti. Není ani úplně prima být klackem na hlavu ministra vnitra Kubiceho – tomu mě taky už kdekdo omlátil o hlavu – a přitom on jediný se mi veřejně omluvil. Na druhé straně je myslím dobře, že tady existuje memento mého případu – kriminalizovat lidi bez důkazů v rámci politického boje je opravdu velká špína, něco, co se v moderním právním státu dít nesmí.
Autor: Věra Jourová, místopředsedkyně hnutí ANO