Univerzální Andrej Babiš
Americký sen o miliardách v kapse začíná jedním dolarem. Spisovatel Stephen Leacock k tomu kdysi dodal, že onen dolar slouží k tomu, aby jej budoucí milionář (či miliardář) použil na telefon tatínkovi s žádostí o první milion.
Příběh Andreje Babiše je o tom, že dokázal z úvěru o velikosti dvaceti milionů korun vybudovat impérium složené z více než dvou stovek firem, které jen za loňský rok vykázalo tržby přesahující dvě stě miliard korun. A které roste bez ohledu na krizi - přestože si jeho majitel stěžuje, že dřív bylo lépe a v daleké budoucnosti bude určitě ještě líp.
Babiš dávno například před Tomášem Chrenkem pochopil, jaké výhody přináší vertikální struktura byznysu. Na rozdíl od severomoravského oceláře, který vybudoval pyramidu zdravotní pojišťovna-nemocnice-lékaři stylem slona v porcelánu (doktoři dokonce zakládali družstva, aby udrželi samostatnost), chemický car Babiš skupuje podniky a zemědělská družstva podstatně méně nápadně.
Jak sám říká, Agrofert buduje na základě selského rozumu - vypěstovat obilí, vyrobit krmnou směs, nakrmit prasata a kuřata a ta sníst. A pokud zrovna nenarazí na antimonopolní úřad nebo se nezapojí do veřejného sektoru -mimo segment dotací, kde je stále ve špičce - daří se mu velmi dobře. Jen ten prodej jídla mu zatím nějak nevychází a zřejmě ani nevyjde. Vstoupit na pole maloobchodu v zemi, kde na dva lidi připadá jeden metr prodejní plochy, není lehké ani pro něj. S hypermarkety sice válčí - hlavně od té doby, co mu Ahold vypověděl smlouvu na odběr pečiva - přizpůsobit se ale umí. Slova „My se nemáme za co stydět, my prostě vyrábíme to, co řetězce chtějí, a když to lidé kupují, tak co máme dělat“ jeho byznysovou filozofii vystihují víc než dostatečně.
Jeho skupina je ve svém oboru největší v republice, její tržby snesou srovnání například s polostátním ČEZ. Navíc jde o firmu, která je one-man-show, což je víc než obdivuhodné. Stejně tak je obdivuhodný jeho postoj k penězům - neutrácí za jachty a letadla, zisk nerozděluje, vše podřizuje firmě a budoucím investicím. To je na jednu stranu sympatické, protože to ukazuje, že mu jde víc o rozvoj společnosti než o vlastní prospěch. Na druhou stranu tato úporná askeze a jednostranný důraz na budování monopolu může vzbuzovat hrůzu, protože obvykle člověk, který nechce peníze, chce moc.
Nyní, poprvé za více než dvacetiletou byznysovou historii, Babiš oznámil, že v následujících dvou letech možná částečně předá řízení svého impéria manažerům. Nakolik se pro něj byznys stane vedlejší činností, naznačují jeho poslední projekty - třeba veřejně deklamovaný boj s korupcí a politické hnutí ANO 2011.
Babiš je příkladem československého byznysmena, který se dokázal vypracovat s „jedním dolarem v kapse“ do první tisícovky světových miliardářů v žebříčku časopisu Forbes. Zatím dokazoval, že když má někdo v Česku peníze, nemusí být nutně zloděj. Teď už jen chybí dokázat, že když se někdo chce stát politikem, myslí to opravdu dobře.
Autor: Julie Hrstková
Zdroj: Hospodářské noviny