Problém státu: zhnusení podnikatelů a nečinná policie
Absolvoval jsem v posledních letech - jako ostatně mnozí novináři - sérii rozhovorů s podnikateli a průmyslníky. Pozoruji jejich stále vzrůstající znechucení z toho, co se u nás děje, jak to v této sféře chodí.
Obvykle se mluví a píše o tom, jak jsou otrávení občané, zaměstnanci, lidé spíš málo majetní. Ale naštvání podnikatelů - těch normálních, slušných - není o nic menší. Naposledy tento týden jsem mluvil s člověkem, který je zhnusen, frustrován a uvažuje o tom, že se odstěhuje do Švýcar.
Řekl mi: „Tady se o všem píše, všechny podvody a maléry jsou venku, v novinách, v televizi, ale vůbec nic se neděje. Policie to buď neumí vyšetřit, nebo nechce, nebo nesmí." Vyjmenovával potom jednu kauzu za druhou. Stovky vytunelovaných miliard.
Nadechli se. A zas vydechli
S policií má pravdu. Někdy zhruba před rokem se zdálo, že se část kriminalistů osamostatnila, že půjdou samostatně do velkých případů a dotáhnou je. „Mám pocit, že poslední dobou se minimálně policie nadechuje a že se daří ve spolupráci i některé závažné kauzy dotahovat do konce," řekl loni v květnu ČT Jaroslav Hruška, náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost a bývalý detektiv protimafiánského útvaru policie ÚOOZ. Omyl. Policie se nadechla a zase vydechla. Nic viditelného se neděje.
Zatímco čteme, jak ve Švýcarsku zabavili českému magnátovi Pavlu Tykačovi tunu zlata a obstavili mu veškeré účty (věc, o které průmyslníci věděli o měsíc dřív než noviny), u nás se nic takového nestalo. Slyšíme stále dokola jen o Davidu Rathovi (ČSSD) a jeho sedmi milionech v krabici. Nebo o tom, jak by se rád k policii vrátil vyšetřovatel, který Ratha dostal, Petr Vincenz. Loni v březnu se sebral a odešel od protikorupčního útvaru do civilu. Proč? Vedení útvaru (ředitelem je Tomáš Martinec) mu nejen nepomáhalo, ale ještě házelo klacky pod nohy. Vracet se za stejného vedení by zřejmě nemělo smysl.
Problém tohoto státu je stále rostoucí frustrace podnikatelů, průmyslníků. Šéfové velkých firem o tom mezi sebou mluví dlouho. Ne veřejně. Občas něco pustí novinářům, když už věc nemohou vydýchat. Zatím však nejsou s to nic udělat. Vzepřít se. Bojí se, že říct pravdu v Česku znamená podnikatelsky se nadobro zničit.
Výjimkou je Andrej Babiš, který už v roce 2011 celý systém pojmenoval. Založil si vlastní stranu (ANO 2011), jíž chce konkurovat ODS, ČSSD a dalším subjektům.
Autor: Martin Fendrych
Zdroj: Aktuálně.cz