Omyl Václava Klause a obhajoba politiky
Poslední novoroční projev prezidenta Václava Klause byl decentní a ve většině pasáží jen stěží napadnutelný, nicméně v jednom důležitém ohledu selhal. Hlava státu správně, byť nijak objevně, pojmenovala určité společenské napětí. Právě ono je zdrojem, z nějž vyvěrají zvláštní, trochu politické, trochu občanské a trochu podnikatelské iniciativy.
Ty hlásají banální pravdy, jednoduchá řešení či změny politického systému a vytvářejí prostinké škatulky, do nichž se pohodlně vejde každý názorový oponent. Bárta, Babiš, Janeček, Landa, Okamura – všechno se to nějak liší, ale všude je patrný podobný jazyk, étos, podobně ostrá slova, podobně podbízivá „řešení“.
To vše prezident správně vidí, stejně jako možné ohrožení české parlamentní demokracie, které se v jádru těchto hnutí skrývá. I když ty husákovské „samozvané spasitele“ si mohl odpustit. Přesto se Klaus ve svém novoročním projevu zmýlil, když hledal proti tomuto fenoménu obranné valy. Vsadil na svou oblíbenou rétorickou figuru malého každodenního života, v němž se každý z nás má vracet ke „starým dobrým hodnotám“. Podle Klause změnu k lepšímu „nezajistí lepší či horší volba prezidenta, poslanců a senátorů, hejtmanů i starostů“. Nepovede k ní prý ani „obměna jednoho či více ministrů“. To je omyl.
Takový pohled totiž předjímá, že česká parlamentní demokracie je daný systém, který mají jeho občané na všech frontách hájit, a ne se nechat zpovykat proroky „modernosti“, zatímco systém sám se před svými občany hájit nemusí. Naopak – musí.
Živným roztokem podivných iniciativ všeho druhu je občanská naštvanost a ta přinejmenším v českém případě pramení z nespokojenosti lidí s tím, co na svých postech předvádějí jejich volení zástupci. Právě oni ztělesňují politický systém. Naštvou-li svým chováním dostatečné množství lidí, pak tito lidé, dnes zdroj veškeré moci, sáhnou po systému jiném, třeba i totalitním, bude-li alespoň zkraje atraktivně natřený. Z hlediska dějin pranic nového. Klausův pohled dává takovou změnu za vinu občanům, kteří opustí staré dobré hodnoty. O lvím podílu viny, jejž zcela jasně nesou demokratické politické elity, mlčí.
Jenže právě v začínajícím roce dostane český politický systém hned několik příležitostí, jak se před svými občany obhájit. Pro tuto obhajobu bude setsakramentsky důležité, jak bude vypadat volba prezidenta. Bude setsakramentsky důležité, jakým způsobem bude přežívat Nečasova vláda. A dodejme ještě něco, co prezident vynechal – bude setsakramentsky důležité, jak si česká justice poradí s případem Davida Ratha. Tyto tři hlavní výzvy stojí před českým politickým systémem v roce 2013. Obstojí-li v očích svých občanů, sebere novým hnutím vítr z plachet. Hodně štěstí.
Autor: Martin Čaban
Zdroj: E15