Toto jsou naši hrdinové
Pročtěte si životopisy lidí, kteří byli nominovaní na cenu města.
Roman Jelínek
Roman Jelínek slouží u českobudějovické Městské policie od 1. ledna 2010. Společně s kolegou z Městské policie strážníkem Petrem Špánikem dne 9. září 2015 v době výkonu služby řešili dopravní přestupek v Nádražní ulici. Kolemjdoucí je upozornil, že v protější ulici leží muž, který se nehýbe. Strážníci okamžitě na místo přiběhli. Bezvládné tělo začali resuscitovat, čímž se podařilo obnovit jeho základní životní funkce. Podle slov zdravotníků z přivolané zdravotnické záchranné služby muž přežil právě díky tomuto včasnému
a duchapřítomnému zásahu. Zachráněný šestašedesátiletý muž přišel strážníkům po zotavení osobně poděkovat.
Vendula Matějů
Inženýr poručík Vendula Matějů pracuje jako tisková mluvčí jihočeského Hasičského záchranného sboru. Když přišla 27. dubna 2015 domů, zaslechla zoufalé volání sousedky o pomoc. Společně se svým přítelem začali devětačtyřicetiletého souseda a zároveň kamaráda oživovat. Ukázalo se, že muž měl těžký infarkt a přežil právě díky bezprostřední a pohotové reakci. Jeho udržování při životě trvalo až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Za svůj příkladný čin si Vendula Matějů přivezla z Trojského zámku v Praze čestnou plaketu Hasičského záchranného sboru za záchranu života.
Petr Špánik
Petr Špánik je od 1. listopadu 2012 strážníkem českobudějovické Městské policie a byl druhým členem hlídky, která rychlým, bezprostředním zásahem zachránila dne 9. září 2015 život nehybného muže v Nádražní ulici. Na této záchraně se podílel společně s kolegou z Městské policie strážníkem Romanem Jelínkem. Bez váhání poskytli postiženému první pomoc a přivolali záchrannou službu, zatímco zajišťovali základní životní funkce muže až do příjezdu zdravotníků.
(za zásluhy)
Jiří Divíšek
Docent Jiří Divíšek se významnou měrou jako člen přípravného výboru podílel na krocích směřujících ke vzniku Jihočeské univerzity. V odborné činnosti se dlouhodobě zabýval didaktikou matematiky, je spoluautorem několika učebnic pro základní školu a učebnice didaktiky pro studium učitelství. Po zákonném zřízení univerzity v roce 1991 byl zvolen jejím prvním rektorem. Ještě předtím, už v roce 1989, se stal prvním porevolučním děkanem pedagogické fakulty. Jeho činnost vedla nejen k zapojení pedagogické a agronomické fakulty do struktury Jihočeské univerzity, ale i k úzké spolupráci univerzity s biologickými ústavy Akademie věd ČR, ke zřízení biologické, teologické a zdravotně sociální fakulty, dále pak i k otevření dislokovaných pracovišť a připojení výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického do struktury univerzity. Po skončení svého funkčního období vykonával funkci prorektora pro pedagogickou činnost.
Ladislav Havel
Houslového pedagoga a hudebního skladatele Ladislava Havla, který vyrůstal v Křemži, začal hře na hudební nástroj učit varhaník i houslista. On sám začal učit už ve svých 15 letech, aby pomohl mamince, protože otec byl za 2. světové války nuceně nasazen v Německu a rodina měla problémy. Havel poté složil státní zkoušku pro učitele hudby, vojnu absolvoval jako houslista Filharmonického orchestru Armádního uměleckého sboru. Napsal stovky písní
a až do roku 1996 se věnoval žákům v umělecké škole. Hudebně jich vzdělal stovky, přes padesát z nich pokračovalo ve studiích na konzervatoři a hudbě se věnují profesionálně, někteří působí v Americe, Kanadě, Anglii, Kolumbii, Skotsku, Německu i v Dánsku. Mezi jeho nejznámější žáky patří Pavel Šporcl, Luděk Volek, Otakar Hořejší, Václav Bohoněk, Zdeněk Haloun či Marta Líbalová.
Jaroslav Martínek
Jaroslav Martínek se narodil v roce 1923 v Českých Budějovicích, kde svou největší část produktivního života pracoval v užitném umění, jako aranžér, návrhář a reklamní grafik. V rámci své profese se účastnil světové výstavy v Bruselu v roce 1958 a mnoha dalších zahraničních výstav a veletrhů. Věnoval se širokému spektru kreseb od figurální přes malování květin, krajin, zvířat, motýlů, portrétů až po zobrazení měst a historických objektů. Zabýval se studiem různých stylů, ve své práci používal hlavně akvarelu, olejomalby, ale také pastel a perokresby. Maloval rád staré části historických měst, například Českých Budějovic, Českého Krumlova, Prachatic, Slavonic, ale také Pasova
a Schärdingu. Letos k 750. výročí založení Českých Budějovic byla vydaná výroční známka Milana Bindera, jejíž předlohou byly právě kresby Jaroslava Martínka.
Karel Roden
Jeden z nejvýznamnějších a charismatických umělců se narodil v Českých Budějovicích do slavného rodu. Uznávaným herci byl jeho otec i děda. Po absolvování studia na DAMU hrál v několika divadelních souborech, mezi jinými i v Národním divadle. Zkušenosti získával také ve Velké Británii. Několikrát byl nominován na prestižní cenu Alfreda Radoka a v roce 1999 ji za roli Bruna ve hře Velký paroháč získal. Jako filmový herec exceloval v mnoha známých tuzemských i zahraničních snímcích. Je také jedním z mála českých herců, kteří se dokázali prosadit na mezinárodní scéně. V první hollywoodské roli zločince vakční thrilleru 15 minut byl jeho protihráčem Robert De Niro. Mimořádné výkony předvedl ve filmech Lidice, Hlídač č 44, Habermannův mlýn, Alois Nebel a v mnoha dalších. Karel Roden zářil také na českokrumlovském otáčivém hledišti ve hře Pes baskervillský. Svým hostováním se připojil k nejzajímavějším "hvězdám pod hvězdami".
Hana Tvrská
Paní Hana Tvrská, rodným jménem Hana Weilová, je poslední pamětnicí transportu Akb a svědkyní nelidských útrap spojených s historickými událostmi holocaustu Židů. Narodila se v roce 1928 v Protivíně. Bylo jí pouhých 14 let, když byla 18. dubna 1942 společně s dalšími 910 Židy na základě povolávacího rozkazu transportována do koncentračního tábora v Terezíně. Od této chvíle už neměla jméno, ale pouze číslo Akb 385. V Terezíně byla do prosince 1943, poté byla deportována v dobytčích vagonech na východ. Konečnou stanicí byla Osvětim. Z čísla Akb 385 se stala číslem 73 685. V osvětimském pekle zažila
i doktora Josefa Mengeleho. Podle jejích slov byl nejhorší pohled na kouř stoupající z komínů plynových komor. V dubnu 1945 byla Hana transportována do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde zázrakem přežila epidemii tyfu. Z 67 členů své rodiny se dočkala konce druhé světové války jen paní Hana s maminkou. Domů se vrátila v červnu 1945 s váhou 34 kilogramů v necelých
18 letech. Tuto bolestnou zkušenost se dlouhodobě snaží předávat současným generacím, beseduje s mladými lidmi o tom, co by nemělo být nikdy zapomenuto.
Pavel Šporcl
Začal hrát na housle v pěti letech u českobudějovického pedagoga Ladislava Havla. Vystudoval Pražskou konzervatoř a hudební fakultu AMU. V letech
1991–96 studoval v Americe. Je nositelem významných cen, koncertuje po celém světě, spolupracuje s řadou významných umělců a orchestrů. Jeho repertoár zahrnuje 40 houslových koncertů, mnoho sonát, komorních
a virtuózních děl. Často také vystupuje na koncertech pro školy, které mají mimořádný ohlas. Od roku 2011 se věnuje pedagogické činnosti. Od roku 2014 je členem poroty prestižní mezinárodní Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí. Prostřednictvím svých vystoupení podporuje benefiční projekty nadací
a neziskových organizací. Je patronem SOS vesniček, Centra pěstounských rodin a Asociace Apla pomáhající lidem s autismem.