V Kosovu prokurátor vede v zásadě celé vyšetřování

Říká v rozhovoru o fungování kosovské justice český státní zástupce Miroslav Pecka, který působil tři roky - až do podzimu 2014 - v civilní misi EULEX v kosovské Prištině.

Čeští justiční experti se v Kosovu podílejí na zlepšení a posílení tamního fungování rezortu justice tak, aby odpovídalo evropským standardům. Unijní mise EULEX začala v bývalé jihosrbské provincii působit před šesti lety s cílem posílit právní stát. EU loni v červnu prodloužila mandát mise o další dva roky. V zemi pracuje celkem asi 2 000 domácích i zahraničních zástupců EULEXu s ročním rozpočtem kolem 111 milionů eur. Jak vypadá zkušenost českého justičního experta v tamním prostředí, se dozvíte v následujícím interview s JUDr. Peckou.

V Kosovu jste působil tři roky v misi EULEX na oddělení pro vyšetřování finanční kriminality. Kolik jste za tu dobu vyšetřoval kauz, a čeho se většinou týkaly?
Bylo mi přiděleno něco přes 20 kauz. Nutno ale podotknout, že na každé z nich jsem se nepodílel stejným způsobem či rozsahem. Vzhledem k tomu, že lidé jsou do mise EULEX přijímáni obvykle na dobu jednoho roku s možností dalšího prodloužení, a ne každý možnosti prodloužení využil, nebylo výjimkou, když se na jedné kauze postupně vystřídalo více osob, a to jak prokurátorů, tak i vyšetřovatelů. Takže i mně byly přidělovány jednak kauzy nové, jednak kauzy v určitém stupni rozpracování. Na druhé straně u několika kauz jsem vyšetřování zahájil, a když se po provedení neodkladných úkonů (zejména výslechů podezřelých a svědků) ukázalo, že není dána věcná příslušnost pro prokurátory EULEXu, jsem případ postoupil místní prokuratuře. Mimo to jsem se podílel na úkonech v rámci jiných kauz, než těch, které mi byly přiděleny, kdy jsem pomáhal kolegům zejména s výslechy svědků či podezřelých osob v kauzách válečných zločinů.

Typické kauzy finanční kriminality, na jejichž vyšetřování jsem se podílel, se týkaly zejména podezření z trestné činnosti v souvislosti s privatizací státních podniků, s výběrovými řízeními na významné zakázky a podezření z daňových a celních podvodů. Vzhledem k tomu, že jsem stále vázán mlčenlivosti, nemohu uvádět konkrétnější informace. Obecně mohu uvést, že daňové a celní případy se týkaly například jednoho velkého závodu zabývajícího se mimo jiné dovozem, zpracováním a vývozem oceli, který poté, co byl zprivatizován, začal dovážet z ciziny ocel za účelem jejího zpracování (např. galvanizace) od společností, s nimiž byl personálně a majetkově propojen.

Tento závod bývalého státního podniku obdržel od státu povolení k dovozu oceli z ciziny bez povinnosti platit celní poplatky a daň z přidané hodnoty za podmínky, že ocel bude řádně evidována v tzv. celních skladech, každý její pohyb bude řádně hlášen příslušným celním orgánům a po zpracování oceli (galvanizaci) bude opět exportována do ciziny. Představitelé závodu na zpracování oceli (tehdy už společnosti s ručením omezeným) však porušili tyto podmínky a část dovážené oceli, u níž DPH a celní poplatky nebyly zaplaceny, účetně vykazovali jako ocel dovezenou z ciziny v rámci běžného celního režimu, tzn. po zaplacení daně a celního poplatků. Ocel pak prodali vnitrostátně, aniž by dodatečně DPH a celní poplatky zaplatili.
Proces privatizace tohoto závodu byl předmětem vyšetřování v další kauze, kterou jsem se zabýval. Bylo zde podezření, že privatizace neproběhla standardně, když byl neoprávněně zvýhodněn vítěz, zejména nízkou prodejní cenou. Dále se prověřovalo podezření, zda stát prostřednictvím svých institucí zabývajících se privatizací státních podniků nezanedbal dohled nad zprivatizovaným podnikem, jehož nový vlastník neplnil podmínky plynoucí z privatizačních smluv, tedy pokračovat v hlavním předmětu činnosti (zpracování oceli), podstatně navýšit investice do výroby a zvýšit počet zaměstnanců podle stanovených kvót. Kromě toho v rozporu s privatizačními podmínkami nový vlastník svěřil bez souhlasu státu vedení závodu do rukou třetí osoby, a navíc uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní, podle níž mělo být převedeno vlastnictví tohoto závodu na tuto třetí osobu. Na rozdíl od zmiňované daňové a celní kriminality, v níž se mi podařilo za mého působení v Kosovu dosáhnout rozsudku v prvním stupni, jímž byli obžalovaní (kromě jednoho) uznáni vinnými, vyšetřování procesu privatizace v době mého odchodu z mise nebylo ukončeno, protože jsme čekali na odpověď žádosti o právní pomoc z ciziny, a bez ní nemohlo být vyšetřování ukončeno.

V čem byla Vaše zkušenost s prací v Kosovu odlišná a v čem podobná Vaší práci státního zástupce v ČR? Co pro Vás byla při práci v Kosovu největší výzva?
Odlišnost práce českého státního zástupce pracujícího v misi EULEX Kosovo od práce v České republice spočívá podle mě ve dvou hlavních aspektech. Prvním z nich je skutečnost, že v Kosovu se musí prokurátor logicky řídit zcela jinými zákony, z nichž nezřídka vystávají i odlišné principy, než na které je zvyklý z práce v ČR. Jen pro zajímavost, trestní zákon a trestní řád platný v Kosovu, dva ze základních právních předpisů, jimiž se státní zástupce při své činnosti řídí a které se mi podařilo před nástupem do mise docela slušně nastudovat, byly po jednom roce mého působení v Kosovu nahrazeny zcela novými zákony. Obdobně došlo k podstatným změnám v soustavě soudů a státních zastupitelství.

Druhým aspektem je fakt, že se nacházíte ve zcela jiném prostředí, kde platí nejen odlišná obecná pravidla, ale i zvyky a chování lidí. Instituce, bez jejichž součinnosti se prokurátor, a nejen on, neobejde, vznikaly za určitých specifických historických podmínek. Některé byly založeny na základě resoluce OSN 1244 (t. j. v období, kdy Kosovo a Metohiji – coby součást Srbska – spravovala Organizace spojených národů - UNMIK/United Nation Mission in Kosovo/) a některé vznikly v době po vyhlášení samostatného Kosova. Proto například při opatřování listin důležitých pro konkrétní trestní řízení je nutno přistupovat se znalostí vývoje konkrétní instituce spravující příslušnou oblast. Jinými slovy to znamená, že prokurátor musí mít povědomí jakou instituci oslovit.

Podstatnou odlišností pro práci českého státního zástupce v Kosovu je skutečnost, že na rozdíl od ČR, kde činnost státního zástupce působícího v trestní oblasti dominuje ve výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti při vyšetřování, které koná policejní orgán, v Kosovu prokurátor vede v zásadě celé vyšetřování, a policii zmocňuje k provedení jednotlivých vyšetřovacích úkonů. Prokurátor v Kosovu tak provádí zpravidla výslechy obviněných a svědků a další vyšetřovací úkony, pokud jimi nepověří policii. Funkce prokurátora v Kosovu je tak oproti postavení státního zástupce v ČR posunuta více do aktivního vyšetřování, policie je pro prokurátora v rámci vyšetřování jakýmsi "pomocným orgánem", který pro něj opatřuje důkazy v terénu. Prokurátor v Kosovu má k dispozici další úřednický aparát, asistenty, jimiž jsou vystudovaní právníci (legal officer, legal advisor), které neformálně pověřuje vypracováním nástinů některých rozhodnutí, návrhů určených soudu nebo vypracováním rozboru či právní analýzy na určitou záležitost. Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (dále jen dozor), tak jak ho známe v ČR, prokurátoři v Kosovu vůči policii formálně nevykonávají. Samozřejmě ale disponují určitými zákonnými prostředky, aby mohli garantovat, že postup policie při opatřování důkazních prostředků probíhal v souladu se zákonem.

Určitá část dozoru, který uplatňuje v ČR státní zástupce vůči policii, respektive vůči policejnímu orgánu, je v Kosovu obsahově vykonávána soudcem pro přípravné řízení, - když je prokurátor povinen bezodkladně zasílat soudu důležitá rozhodnutí, jako například usnesení o zahájení vyšetřování, usnesení o zastavení vyšetřování, usnesení o přerušení vyšetřování a některá další rozhodnutí. Soudce pro přípravné řízení pak v rámci své pravomoci, kdy například reaguje na podané návrhy prokurátora (na povolení domovní prohlídky, odposlechů, vyžádání údajů bankovního tajemství, vzetí do vazby a další vyšetřovací úkony), může, byť nepřímo, ovlivňovat rozsah a směr zahájeného vyšetřování.

K otázce, jaká byla moje největší výzva při práci v Kosovu, bych řekl, že na počátku mého působení v Kosovu to bylo přání či touha projít celou procedurou při vývoji určité kauzy. Vést celé vyšetřování do podání obžaloby, a dále pak projít celou procedurou soudní až do vyhlášení rozsudku. Obléknout si talár a zastupovat obžalobu u soudu v cizí zemi před mezinárodními soudci, to byla v mém případě výzva. A musím říct, že se mi splnila. Bylo to právě ve zmiňovaném případě daňových a celních podvodů ze strany privatizovaného závodu na zpracování oceli. Zajímavostí, která stojí za zmínku, jsou podmínky, za nichž řízení u soudu probíhalo. Příslušným soudem pro projednání obžaloby byla Mitrovice.

Jedná se o město v neklidné oblasti severního Kosova (tzv. oblast Severní Mitrovice) s početnou menšinou Srbů, v němž platí pro členy mise EULEX zvláštní bezpečnostní pravidla. K soudu je možno se dostat pouze za určitých bezpečnostních opatření (s ohledem na jejich aktuálnost je nebudu konkretizovat). Soud je obehnán vysokým plotem a je nepřetržitě střežen. Jednání se zde účastní pouze mezinárodní soudci, mezinárodní prokurátoři a další mezinárodní personál mise EULEX (místní soudci či prokurátoři nebo další úřednický aparát /t. j. většinově etničtí Albánci/ nemají podle přijatých opatření přístup z důvodů možné provokace či incidentů ze strany místního obyvatelstva /t. j. etnických Srbů/). Právě zapojení místní justice je také předmětem složitých jednání v rámci tzv. dialogu Priština – Bělehrad vedených většinou v Bruselu za přispění orgánů EU.

Senát tvořili dva soudci z USA (jeden z nich byl i předsedou senátu) a jeden bulharský soudce (v Mitrovici platí výjimka, senát je složen výhradně ze soudců mise EULEX). Asi po dvou měsících soudního jednání jsem se dočkal pro mě příznivého rozsudku, kromě jednoho obžalovaného byli všichni ostatní odsouzeni pro většinu skutků obsažených v obžalobě. Pro mě byla velká zkušenost vidět jak soudci z USA, jejichž vnímání „evropského“ trestního práva je odlišné od nás Evropanů, postupují. Nelpějí tolik na různých formálních procedurálních záležitostech řízení, naopak vnášejí do řešení těchto věcí soudcovské uvážení opírající se o zásady, které mají zažité z domova. Z nich nejvíce byla zdůrazňovaná zásada rovnosti zbraní všech stran (zásada rovných procesních práv všech stran řízení).

Jaký je podle Vás největší problém kosovské justice? V čem by naopak mohla být pro nás inspirací? V čem spatřujete přínos mise EULEX a českých justičních expertů, kteří jsou jejími členy?
Současný problém kosovské justice vidím především v nedostatku zkušených a kvalifikovaných prokurátorů. Probíhá generační obměna soudců a prokurátorů, přičemž není vypracován vhodný program na přípravu budoucích prokurátorů a soudců. O kosovském prostředí se traduje, že je náchylnější k ovlivňování státních úředníků, ať politickými představiteli státu či regionů, a také náchylné ke korupci. S nadsázkou se říká, že v Kosovu zná každý každého. Je na tom asi něco pravdy už jenom proto, že lidé zde mají k sobě mnohem blíže, pociťují k sobě větší sounáležitost, než je tomu u nás. Proto je důležité vytvořit takové podmínky pro soudce a prokurátory, jakož i pro jiné úřední osoby, aby případné negativní vlivy byly potlačeny do nejvyšší míry. Bude tedy záležet hodně na tom, aby právní předpisy přijímané v dalším období v tomto ohledu pokračovaly ve vytváření vhodných podmínek. Soudcům by měly umožnit uplatňovat soudcovskou nezávislost, prokurátorům vytvářet takové prostředí, v němž budou mít autonomii, v jejímž rámci budou moci uplatňovat svou nestrannost. Pak bude záležet na osobní statečnosti a odolnosti každého jednotlivého soudce a prokurátora čelit případným nežádoucím tlakům.

V této souvislosti je nutné říci, že při uplatňování spravedlnosti má kosovská justice docela dobře "našlápnuto" směrem k dalšímu vylepšení současného stavu. Činnost soudů, prokuratur, policie a dalších institucí podílejících se na boji s trestnou činností vykazuje zlepšení. Právní úprava v těchto oblastech zaznamenává změny, vyvíjí se v duchu využívání pozitivních zkušeností z jiných evropských zemí a dalších demokratických zemí - zejména z USA. Především v oblasti trestního práva procesního se projevily velmi významně prvky práva anglosaského systému. Trestní právo procesní v Kosovu tak tvoří určitý hybrid mezi evropským právem a právem anglosaským. My s kolegy z evropských zemí jsme v rámci výměny názorů s kolegy z USA a Velké Británie tvrdili, že „kosovský trestní proces" je moc americký, naproti tomu oni jej považovali za příliš evropský. Některé převzaté anglosaské procesní prvky mohou připadat státním zástupcům z našeho českého či evropského prostředí jako nadbytečné a zdržující řízení (dříve např. tzv. přezkoumání obžaloby v rámci soudních jednání, nyní tzv. první a druhé „přezkumné“ zasedání po podání obžaloby a teprve poté nařízení hlavního řízení). Takže je to asi věc názoru. Nicméně pro praktické fungování systému trestního procesního práva v Kosovu bude nutno vymezit, kam až při přibližování se angloamerického procesu zajít. Je přitom důležité mít na paměti, že Kosovo se nachází v Evropě, a proto by si mělo brát v tomto ohledu za příklad zejména země v evropském kontextu. Nelze přitom nezmínit, že trestní právo hmotné, a to zejména jeho obecná část (mimo jiné založená na podobných principech jako náš trestní zákoník) má stále své kořeny, byť s určitými úpravami, ve své historii z dob jugoslávské federace.

Určitý vzor inspirace pro nás vidím například v činnosti systému fungování prokuratury v Kosovu. Tím samozřejmě nemíním převzetí celého systému se vším všudy, ale pouze určitých jeho prvků, které by mohly být slučitelné s naším systémem. Nutno ještě předeslat, že na kosovské zákony nelze hledět jako na něco zastaralého a nefunkčního. Mnoho zákonů pocházejících z dob jugoslávské federace bylo novelizováno nebo úplně nahrazeno novými právními předpisy vypracovanými podle vzoru vyspělých demokratických států. O některých právních předpisech lze říci, že jde o moderní zákony, jejichž ověřování funkčnosti v kosovských podmínkách si vyžádá ještě nějaký čas.

Soustava prokuratury v Kosovu je třístupňová. První stupeň (Basic Prosecution Office) se zabývá prvoinstančním řízením, druhý stupeň (Appellate Prosecution Office) odvoláními a třetí stupeň je málopočetný Úřad Hlavního prokurátora Kosova (Office of Chief State Prosecutor). Dohled jako institut uskutečňovaný mezi jednotlivými stupni státních zastupitelství, který známe z ČR, se v systému prokuratury Kosova nevyskytuje. Slovo dohled (supervision) sice v právních předpisech upravujících systém prokuratury v Kosovu lze nalézt. Nikoli však ve smyslu dohledu nad vykonáváním dozoru, nebo dokonce dohled nad dohledem vykonávání dozoru. Jde o dohled ve smyslu kontroly, který vykonává hlavní prokurátor nad činností nižších stupňů prostřednictvím vedoucích prokurátorů pro příslušný stupeň. Nejde tedy o dohled vztahující se ke konkrétní kauze.

Uvedené tři stupně prokuratury jsou doplňovány Prokurátorskou radou (Kosovo Prosecutorial Council) a Zvláštním úřadem prokuratury Kosova (Special Prosecution Office of Kosovo – zažitou zkratkou je SPRK). Prokurátorské radě, složené ze zástupců z resortu (pět členů, hlavní prokurátor je obligatorním členem rady) a ze zástupců pocházejících mimo resort prokuratury (čtyři členové), přísluší rozhodovat o hlavních otázkách tohoto resortu včetně personálních otázek. Funkční období pro každého člena rady je pětileté.

Zvláštní úřad prokuratury Kosova stojí samostatně mimo třístupňovou úroveň prokurátorského systému, a přitom je začleněn do systému kosovské prokuratury jako takového. Jeho činnost je upravena samostatným zákonem, který mu svěřuje do kompetence vyšetřování závažnějších trestných činů (včetně zastupování obžaloby u soudu prvního stupně), jež jsou v zákoně specifikovány. Zákon úřadu zajišťuje samostatné postavení, které úřad potřebuje pro svou práci bez jakéhokoli ovlivňování zvenčí. Hlavní prokurátor není oprávněn zasahovat přímo do činnosti tohoto úřadu, přísluší mu rozhodovat o kompetenčních sporech, zda konkrétní případ náleží do pravomoci SPRK, či nikoli.

Prokurátoři v Kosovu požívají zákonné ochrany spočívající v tom, že proti nim nelze vést trestní stíhání, podat civilní žalobu, a že nemohou být propuštěni z důvodů vydaných rozhodnutí, přijatých opatření nebo vyjádřených názorů, které učinili v rámci výkonu svých oprávnění. Výjimku z tohoto pravidla tvoří případy, kdy se prokurátor dopustil úmyslného porušení zákona. Dále je prokurátor v Kosovu oprávněn požádat Prokurátorskou radu o určitá opatření k jeho ochraně nebo k ochraně jeho rodinného příslušníka, pokud jim hrozí újma na zdraví či na životě a jestliže tyto hrozby mají základ ve výkonu jeho prokurátorských oprávnění.

Prokurátorům v Kosovu je tak dopřáván nejen pocit určité ochrany, pokud jim hrozí nebezpečí plynoucí z výkonu jejich funkce, ale - a v tom vidím inspiraci pro náš systém – i větší prostor pro jejich uvážení a samostatnou práci, než je tomu v České republice. Přispívá to ke zdravému sebevědomí prokurátorů, které je základním předpokladem pro jejich tvořivý přístup, a také k pocitu právní jistoty. Když se jejich názor založený na vnitřním přesvědčení nakonec neukáže správným nebo se následně změní situace, která nepovede k očekávanému pozitivnímu výsledku, nebude prokurátor či prokurátorka podrobován/a různým procedurám, v ČR někdy hraničícím až s prvky šikany. To jsou atributy, bez nichž se aktivní státní zástupce, který je připraven v souladu se svým vnitřním přesvědčením dostát všem svým povinnostem, neobejde. Tvořivý přístup opírající se o pocit jistoty vyžaduje potřebnou míru důvěry - samozřejmě vyváženou patřičnou mírou odpovědností. Proto by se měl důsledně uplatňovat princip presumpce správnosti postupu státního zástupce, dokud není prokázán opak. Tento princip se ostatně uplatňuje, respektive by se měl uplatňovat i vůči úředníkům v rámci celé státní správy. V tom jsou podle mého názoru naši kosovští kolegové dále než my v České republice a my můžeme doufat, že změny v právní úpravě dotýkající se postavení státního zástupce v ČR, které se teď připravují, budou změnami k lepšímu.

Inspirací z kosovského prostředí by mohli být asistenti prokurátora. Jak víme, státní zástupce v ČR je zatížen různorodou administrativou nebo rozhodováním o procedurálních záležitostech řízení, jejichž vyřizování je náročné nejen z pohledu vynaloženého úsilí, ale také na čas. Proto pokud jde o dozor nad dodržováním zákonnosti v přípravném řízení týkajícím se závažných a složitých kauz, mohli by asistenti státního zástupce práci státního zástupce velmi zefektivnit tím, že by se státní zástupce mohl více věnovat podstatě kauzy.

Přínos justičních expertů z ČR i z ostatních zemí působících v misi EULEX vidím především v tom, že kosovští kolegové, u nichž probíhá docela citelná generační obměna a změny v souvislosti s diskontinuitou mnoha prvků předchozího justičního systému, mají možnost vidět na konkrétních případech, jak jejich zahraniční kolegové v rámci vyšetřování a řízení před soudem postupují, mají možnost určité otázky probrat a najít si svůj přístup. Na druhé straně je nutno vidět také to, že každý zahraniční prokurátor, který se stal členem mise EULEX, ač splňuje požadavky kladené na kvalitního prokurátora, si s sebou přivezl určité návyky a vzdělání, které odpovídají podmínkám jeho vysílající země. To se pak projevuje tím, že přestože tito mezinárodní prokurátoři se snaží přizpůsobit podmínkám jiné země, jejich přístup k řešení konkrétních otázek a postupů v Kosovu se může lišit.

Co se podle Vás podařilo zlepšit díky misi EULEX?
Přestože jsem v misi strávil relativně dlouhou dobu tří let, není snadné jednoznačně vymezit, co se podařilo zlepšit. Rozhodně jsem za tu dobu zaznamenal zlepšení práce místní policie při jejich účasti na vyšetřování případů finanční kriminality. Policie je velmi slušně materiálně vybavena, její členové procházejí různými vzdělávacími kurzy a semináři. V drtivé většině jí neschází odhodlanost, aktivita a odpovídající odborný přístup. Rovněž práce místních prokurátorů, s nimiž jsem spolupracoval, nebo jsem jejich kauzy monitoroval, zaznamenala určité zkvalitnění. Nicméně pokud jde o místní prokurátory pracující na SPRK, nedaří se dosáhnout toho, aby plánované počty místních státních zástupců na tomto úřadě byly naplněny. Jak jsem již zmínil, prokuratury v Kosovu procházejí generační obměnou. Jednou z podmínek pro přijetí státního zástupce na SPRK je jeho předchozí nejméně pětiletá praxe na státním zastupitelství základního stupně, kterou však nesplňují věkově mladší státní zástupci. To představuje podle mého názoru jeden ze základních problémů, proč se nedaří naplňovat početní stavy kvalitními státními zástupci na SPRK. Pracovní přetížení na SPRK pak samozřejmě ovlivňuje kvalitu přístupu k některým kauzám.

Co se nepodařilo zlepšit na požadovanou úroveň, byla kvalita spolupráce zejména s finančními úřady, kde působí speciální vyšetřovatelé finančních úřadů. Přestože vyšetřovatelé formálně projevovali ochotu pomoci v trestním řízení vedeném pro daňový delikt, nakonec však nezpracovali nebo nevyhodnotili určité aspekty konkrétního daňového případu tak, jak jsme požadovali a jak to bylo z hlediska trestní odpovědnosti konkrétní osoby nezbytné doložit. Opakovaně dodávali listiny a rozhodnutí vypracovaná v duchu jiných právních předpisů (striktně podle principů daňového práva), aniž by pro nás vypracovali odborná vyjádření na zadané otázky, které by respektovaly zásady trestního řízení v návaznosti na trestněprávní odpovědnost konkrétních osob. Tento stav se v zásadě nezlepšil ani po několika jednáních s vedoucími příslušných pracovišť. To zřejmě bude vyžadovat další jednání s představiteli těchto institucí a ještě nějaký čas. Nespatřuji v tom neochotu, ale spíše nepochopení ze strany představitelů těchto institucí, že orgány činné v trestním řízení se ve svém postupu řídí odlišnými principy než těmi uplatňovanými v rámci jiných řízení. Koneckonců s podobnými problémy jsem se setkával v minulosti při jednáních s některými pracovníky finančních úřadů v České republice a postupem času se podařilo dospět k určitému řešení.

V médiích se občas hovoří o nedošetřených válečných zločinech v Kosovu. Jaké máte s touto problematikou zkušenosti?
Na SPRK (Special Prosecution Office of Kosovo), kde jsem byl po celou dobu svého pobytu v misi zařazen, jsem nebyl začleněn do sekce vyšetřování válečných zločinů, ale působil jsem v Sekci vyšetřování korupce a finanční kriminality. Asi po jednom roce působení v této sekci jsem byl přidělen v rámci SPRK do tzv. „mixed team“. To znamenalo spolupracovat na některých kauzách s místními prokurátory a některé jejich kauzy monitorovat. Praktické zkušenosti s vyšetřováním válečných zločinů jsem získával až ve třetím roce mého působení v Kosovu. Protože se ukazovalo, že válečné kauzy vykazují určitý počet nedodělků, z vlastní iniciativy jsem se podílel na vyšetřovacích úkonech několika kauz, které byly přiděleny mým kolegům. Zejména jsem prováděl vytěžování (prvotní neformální výslechy) osob na místech, na nichž k těmto zločinům mělo dojít, a dále pak jsem vedl výslechy podezřelých osob a svědků. Tato má zkušenost potvrzuje, že případy válečných zločinů i po téměř patnácti letech po skončení války v Kosovu jsou stále z pohledu vyšetřování aktuální.

Proč po tolika letech nebylo vyšetřování všech válečných zločinů ukončeno, nejsem schopen objektivně vysvětlit. Je nutno přitom vzít v úvahu, že ne všichni svědci jsou ochotni poskytnout svědeckou výpověď (ať z obavy či z jiného důvodu), někteří svědci v mezidobí zemřeli a také fakt, že podezřelé osoby ze spáchání válečných zločinů se nedaří ztotožnit. A pokud je jejich totožnost známa, zjišťuje se, že se nezdržují na území Kosova, a je nutno pátrat po jejich pobytu prostřednictvím žádostí o právní pomoc. Žádosti o právní pomoc adresované z Kosova do Srbska se v minulosti nesetkávaly s pochopením. I když se v poslední době situace postupně zlepšuje, tento stav podle všeho stále nedosahuje uspokojivé úrovně.

Jak se proměňuje mise EULEXu v souvislosti s „normalizací“ situace v Kosovu?
Ani tato mise, která je největší civilní misí v dosavadní historii, si nečiní ambice působit v Kosovu donekonečna. Naopak smyslem je naplnit cíle této mise v co možná nejkratší době a Kosovo opustit. V souladu s tímto posláním mise EULEX postupně oslabuje svou roli. To se projevuje tím, že některé pravomoci orgánů mise jsou předávány místním úřadům. Já osobně jsem tento trend pociťoval zcela zřetelně. Prvním takovým mezníkem, kdy jsem byl tomuto přítomen, byl rok 2012, kdy se snižoval počet členů mise. V soustavě prokuratur a soudů EULEXu došlo k tomu, že úřady EULEX prokuratur a soudů, které měly sídla v okresních městech, byly seskupeny do tzv. mobilního týmu se sídlem v hlavním městě v Prištině, odkud v případě potřeby odborníci dojížděli při vyřizování svých případů do okresních měst, kde zůstala sídla místních prokuratur. Dalším mezníkem, kdy orgány mise EULEX odevzdaly některé své pravomoci místním úřadům, byla doba poloviny října 2014. Kromě toho, že se v tomto období citelně redukoval počet členů mise EULEX, došlo k velmi významnému přesunu výkonu exekutivních pravomocí z mise na místní úřady. Například prokurátoři z řad mise již nejsou oprávněni (až na zvlášť odůvodněné výjimky, k nimž musí být dán souhlas příslušným orgánem) zahajovat vyšetřování trestných činů a vykonávat exekutivní pravomoci. Na „novém“ vyšetřování se tak prokurátoři mohou podílet společně s místními prokurátory v rámci společného týmu.

Rovněž složení soudních senátů zaznamenalo v tomto období zásadní změnu. Do té doby byl senát trestního soudu, který rozhodoval v prvním stupni, složen ze dvou soudců EULEX, z nichž jeden byl předsedou senátu a jeden místní soudce. Od poloviny října je trestní senát soudu prvního stupně složen ze dvou místních soudců, z nichž jeden je předsedou, a jednoho soudce EULEXu. Jen ve zvlášť výjimečných případech může být příslušným orgánem rozhodnuto, že senát v konkrétním případě bude složen ze dvou „EULEX soudců“ a jednoho místního soudce.

To vše ukazuje na to, že by místní úřady mohly již v relativně krátké době převzít zbylé pravomoci, které stále v současné době vykonávají orgány mise EULEX. Já osobě bych si dovedl představit, že by místní úřady mohly převzít v blízké budoucnosti téměř všechny zbývající pravomoci EULEXu kromě oblasti severního Kosova, kde situace ještě zjevně nedozrála k tomu, aby kosovský stát mohl nerušeně a bezproblémově vykonávat správu státu. Rovněž tak předání vyšetřování všech válečných zločinů místním orgánům by bylo z pohledu objektivity řízení velmi problematické.

V čem spatřujete přínos účasti českých justičních expertů na podobných misích?
Vedle toho, že se čeští experti svým zapojením v misi plnohodnotně podílejí na plnění úkolů mise v mezinárodním kontextu, kdy vnášejí něco ze sebe do prostředí, zároveň je toto prostředí něčím obohacuje. A to jak o nové profesní zkušenosti, tak o nové osobní zkušenosti, kdy mají možnost žít v cizí zemi, a poznat tuto zemi relativně velmi dobře. Vedle toho mohou nabýt určité informace a znalosti od svých kolegů, jak která právní otázka je řešena v jejich zemi. To zcela jistě obohatí jejich odborný obzor. No a jaký je přínos ve vztahu k další práci v České republice? Tuto otázku si aktuálně kladu sám pro sebe také. Nesporné je, že si člověk pobytem v misi obohatí a rozšíří svůj profesní obzor. To mu může pomoci při řešení otázek, ať právních či jiných, kterými se bude muset ve své praxi zabývat, a rovněž tak při výkladu určitých ustanovení zákona (interpretaci). Určitou výhodou pro toho, kdo pobýval v misi, je také skutečnost, že poznal celou řadu svých kolegů působících v mnoha zemích, což může velmi napomoci v konkrétních kauzách, když je potřeba opatřit nějakou informaci v cizině, a lze komunikovat s někým, koho zná.

Ministerstvo spravedlnosti