Kdo může za vracení peněz Bruselu
Čerpání evropských fondů je v Česku už minimálně pět let ostudnou kapitolou dokazující manažerskou neschopnost státu i krajů. Česká republika je opakovaně kritizována ze strany Bruselu a na evropského daňového poplatníka, který do fondů přispívá, prší zprávy o tom, že Češi jejich peníze kradou nebo je neumí kontrolovat (případně kombinace obojího). Často pak následuje dojemná přestřelka, kdo za to může, v níž obvykle nejhlasitěji střílí právě ten chybující.
Tak jako například ve čtvrtek 28. dubna: Evropská komise, přesněji direktorát pro regionální politiku, zkritizoval české ministerstvo financí, že má podíl na chybném čerpání peněz v regionálním operačním programu Severozápad. Tento program, tzv. ROP, má do bruselské pokladny vracet 2,6 miliardy Kč – tedy peníze proplacené do nesprávně vybraných projektů nebo do zmanipulovaných zakázek.
ROP řídí společně volení zastupitelé Ústeckého a Karlovarského kraje – rozhodují tedy o výběru projektů a jejich kontrole. Mají tedy nepochybně odpovědnost za chyby, které se staly a za které budou muset zaplatit. Nad ROPem, tedy nad kraji, však měl bdít tzv. auditní orgán, úřad zřízený ministerstvem financí. Nepřetržitou kontrolu nad ROPem měli vykonávat vyškolení auditoři ministerstva financí. Měli vidět a slyšet, upozorňovat na chyby v systému rozdělování peněz a hlásit nesrovnalosti. Při podezření ze spáchání trestného činu měli dávat podněty orgánům činným v trestním řízení. Znovu opakuji, že to měli být úředníci ministerstva financí.
Jak to ale bylo doopravdy? Ministerstvo financí se někdy v roce 2007 dohodlo s kraji, že ROPy budou hlídat – takzvaně auditovat – úředníci ROPů, což jsou podřízení hejtmanů. Takový auditor pak nejspíš – pokud vůbec viděl, slyšel a kontroloval – přišel za svým nadřízeným (na kterého měl správně „práskat“ svému nadřízenému na ministerstvu), tedy za panem hejtmanem nebo radním, aby mu řekl o chybách nebo podezřeních na nesprávné nebo dokonce kriminální jednání. A pan hejtman nebo radní takovému podřízenému možná vysvětlil, že vidět a slyšet nesmí a práskat se nemá, nikdo nekrade, nikdo nic nemanipuluje, a jestli si chce udržet práci, tak ať na všechno rychle zapomene. Ministerstvo financí, fakticky za audit odpovědné vládě a Evropské komisi, se tak od těchto „svých – nesvých“ auditorů nedozvědělo nic, nemohlo tudíž přijmout opatření, nedělalo, co dělat mělo.
Jenže pan ministr Kalousek se ohrazuje a zlobí se na Komisi, že ho kritizuje a přičítá mu kus viny za propadlé 2,6 miliardy. V rozhovoru pro média použil příměr, že pokud Evropská komise viní ministerstvo financí, je to jako „požadovat po revizorovi jízdenek, aby zaplatil pokutu za černého pasažéra, kterého nepřistihl“. Důmyslná myšlenka hodná svého autora. Má však trhlinku. V tomto případě si pan ministr jako šéf revizorů na kontrolu najal revizory hluché a slepé, z nichž někteří se sami projevili jako černí pasažéři.
Jsem zvědavá, kdo nakonec peníze do Bruselu zaplatí. Poslední verze je ta, že zaplatí kraje a ministerstvo financí jim na to půjčí. Ať to bude tak či tak, doplatí na to čeští občané.
Věra Jourová, 1. místopředsedkyně hnutí ANO