Rozhovor s Richardem Brabcem
Interview s ministrem životního prostředí o zachráněných 18 miliardách a taky o kotlíkových dotacích.
Pane ministře, původně se o Vás uvažovalo jako o ministrovi průmyslu, nakonec jste se stal ministrem životního prostředí, což ekologické organizace nesly s nelibostí, vzhledem k tomu, že jste bývalým šéfem chemického podniku. Nakonec se ale zdá, že ekologové složili zbraně a pochopili, že i manažer chemičky může být solidním partnerem a dobrým ministrem životního prostředí. Je to tak?
Jestli jsem dobrým ministrem životního prostředí, to ať posoudí jiní, ale je pravda, že kdybych tomu nevěřil, tak bych to nedělal. Co ale za ty dva roky vnímám je, že se k životnímu prostředí v naší společnosti často chováme pokrytecky. Bereme ho jako samozřejmost a nechceme do něj vlastně ani moc investovat. Takovým typickým příkladem je topení vším možným v kotlích. Vyžadujeme po státu čisté ovzduší, ale často pálíme, co nám přijde pod ruku, protože je to zkrátka levnější. Životní prostředí není pak právě pro tu samozřejmost tolik zajímavé jako jiné oblasti, které se nás přímo dotýkají s okamžitým dopadem, jako jsou třeba mzdy nebo kvalitní lékařská péče. Také chceme stavět a jezdit po nových dálnicích, ale už nechceme, aby nám ta dálnice vyrostla za domem. Takže pro mě je to takový věčný boj o vybalancování protikladů, které s sebou ochrana životního prostředí nese a o cenu ochrany životního prostředí. Navíc je to běh na dlouhou trať, investice do životního prostředí nebo změna legislativy se často neprojeví hned, ale až s určitým časovým odstupem.
Je tedy možné vůbec vyhodnotit, co se Vám za dobu Vašeho ministrování povedlo? Jak sám říkáte, efekty se poznají až později….
Určitě lze. Hodně věcí máme rozběhnutých, ale někde jsou efekty spočítatelné už předem nebo už se projevily. Patří sem hlavně kotlíkové dotace, na které se nám podařilo v roce 2014 vyjednat u Evropské komise 9 miliard korun přímo pro domácnosti, což nebylo vůbec samozřejmé. Kotlíkové dotace tu sice byly i před námi, ale státní rozpočet s těmi krajskými na ně měly během tří let jen něco okolo půl miliardy korun, za které se vyměnilo zhruba 10 tisíc kotlů, navíc v nižších emisních třídách než opravdu té aktuálně nejekologičtější. My ale za 9 miliard z evropských peněz můžeme vyměnit až 100 tisíc kotlů po celé republice, a to i staré uhelné za ekologické byť na uhlí, což bylo v těch vyjednáváních s Komisí to nejtěžší. Ty současné nejekologičtější kotle na uhlí produkují do ovzduší až o 99% méně karcinogenního benzoapyrenu, takže ten efekt je a bude opravdu výrazný. V první vlně kotlíkových dotací přišlo 24 tisíc žádostí, tzn., že už letošní topnou sezónu bude mít až 24 tisíc domácností nový ekologický kotel nebo tepelné čerpadlo, které si pořídily za zlomek ceny. Nový kotel z kotlíkových dotací si může koupit opravdu každý, jsou cílené na všechny sociální skupiny, mnoho obcí navíc tu menší část, kterou kotlíkové dotace nepokryjí, pomáhá dofinancovat. Navíc provoz nového kotle je nejenom ekologičtější, ale i úspornější. Za rok se v novém uhelném kotli dá díky jeho účinnosti ušetřit až 6000 korun. Takže tady si myslím, že se nám opravdu podařilo pomoci, jak ovzduší a životnímu prostředí, tak rodinným rozpočtům tisíců domácností po celé republice. A v tom je právě ten smysl „kotlíkové revoluce“, jak tomu na ministerstvu říkáme.
To jsou skvělá čísla. Máte tam ještě nějaká, když jsme u těch počtů?
Ačkoliv chlubení není můj styl, ostatně často mi někdo někde vyčítá, že jsem málo viditelný, ale já raději „makám“ než abych se každý den někde v médiích předváděl pouhými slovy, tak na jednu věc jsem opravdu pyšný. Vlastně na dvě věci, protože spolu souvisejí. Když jsem přišel na ministerstvo, tak bylo opravdu ve zuboženém stavu, stejně jako naše rezortní organizace Státní fond životního prostředí. Ten administruje dotace, které jsou z části evropské, a z části plynou z poplatků od znečišťovatelů životního prostředí. Za vlády ODS a TOP09 došlo k totálnímu rozkladu obou institucí, jak v oblasti personální, tak v oblasti priorit a vůbec managementu ochrany životního prostředí. A to se pak samozřejmě projevilo nejenom na legislativě, která třeba neodpovídala té evropské, což nás teď bohužel dohání, takovým smutným příkladem je třeba zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA, ale i na dotacích. V roce 2013 ministerstvo životního prostředí vrátilo do Evropské komise 7,5 miliardy korun protože je tehdejší vedení nebylo schopné zadministrovat a vyčerpat. Přitom 7,5 miliard korun je například 800 Kč ke každé výplatě učitelů no a o tyhle peníze jsme jejich chybou přišli. Když jsem pak přišel na začátku roku 2014 na ministerstvo, tak nám v té době hrozilo, že budeme v letech 2014 a 2015 vracet dalších 18 miliard. A s tím jsem se absolutně nechtěl smířit. Takže jsem v první řadě našel kvalitní lidi, kteří měli s administrací fondů zkušenosti, a dosadil je na MŽP i na SFŽP. Společně jsme najeli na maximálně krizový režim jako v soukromé firmě, který byl náročný, ale vyplatil se. Díky práci mého týmu už dnes můžu říci, že do Bruselu žádné peníze nevracíme. Podařilo se nám zachránit celých 18 miliard korun. A to znamená desítky nových čistíren odpadních vod, zateplené veřejné budovy jako školy, školky nebo úřady, snížení průmyslových emisí v ovzduší a mnoho dalšího. To všechno nejenom zlepšuje kvalitu životního prostředí, ale také šetří naše peníze, ať už přímo na ušetřené energii nebo šetřením primárních surovin díky předcházení a recyklaci odpadu, tak i na zdravotní péči, kterou třeba díky lepšímu ovzduší nebudeme my ani naše děti tolik potřebovat.
Jednou z těch bitev, které jste sváděl především s částí mocného odpadářského průmyslu, byl i zákaz výkupu kovů za hotové. Co bylo cílem toho zákazu a jak to vlastně celé dopadlo?
V celé republice snad neexistuje člověk, kterému by někdy neukradli různí zloději a sběrači kovů okap, část elektrického vedení na střeše, nebo cokoliv kovového dočasně odloženého na zahradě. A dlouhou dobu to tady zacházelo tak daleko, že se kradli poklopy od kanálů, kolejnice a různé šrouby na drahách nebo značky přímo ze silnice, což jsou nejenom škody na majetku, ale už je to i ohrožování lidského zdraví a bezpečí. Já jsem nechápal, že s tím vůbec nikdo nic nedělá, jenom to tady všichni trpěli a dožadovali se nasazení většího počtu policistů do ulic. Jenže to by půlka republiky musela vstoupit do policejních sborů a přitom se nabízelo poměrně jednoduché a levné řešení. Jen bylo zapotřebí ho vybojovat proti vlivné části průmyslu. A podařilo se. Je pravda, že i práce policie se v této oblasti zintenzivnila díky tomu, že jsem ve vládě prosadil úkoly, které se přímo soustřeďují na spolupráci více rezortů a na potírání kriminality v oblasti výkupu kovů, navíc celosvětově spadla cena kovů. Ale ten úbytek je tak markantní, že je zřejmé, že zákaz výkupu kovů za hotové byl rozhodně krokem správným směrem. Od loňského roku, kdy zákaz začal platit, evidujeme více než 50% úbytek krádeží kovů, konkrétně z osmi set trestných činů na začátku roku 2015 jsme dnes pod třemi stovkami a více než o 60% nižší jsou také způsobené škody na majetku. Navíc zásadní zlepšení hlásí právě Správa dopravních a železničních cest nebo třeba obecní a městské služby, které se starají o značení. A to je pro bezpečnost našich občanů to zásadní.
Jaká další témata v oblasti životního prostředí jsou v České republice obzvláště problematická?
Tak těch je opravdu hodně a dost toho máme ještě rozpracovaného. Do voleb nás ještě čeká například zákon o odpadech, který by měl lidem umožnit platit za odpad podle toho, kolik ho opravdu vyprodukují a kolik ho zrecyklují, hodně nás toho ještě čeká v rámci boje se suchem, ale i tady jsme toho za ty dva roky a kousek udělali. Klimatická změna s sebou přináší dva extrémní hydrologické jevy – povodně a sucho. Zásadním problémem je, že problematiku sucha na rozdíl od povodní v ČR nikdo v minulosti neřešil. Jsme tak neskutečně tlačeni časem. Navíc patří Česká republika mezi evropské státy, které mají velmi omezené množství disponibilních zdrojů vody na jednoho obyvatele. Na sucho se tak musíme připravit ve všech směrech a bohužel to může také hodně stát. Takže jsme především spolu s ministerstvem zemědělství soustředily všechny dostupné finanční zdroje, především ty evropské, a ty cílíme na konkrétní projekty, které v naší republice vodu udrží. Ať už v krajině, což je na prvním místě, nebo i v menších vodních nádržích. Na MŽP jsme připravili speciální dotační programy pro hospodaření s vodou v obcích, ať už na zcela nové inovativní projekty a technologie anebo na nové průzkumné vrty a propojování vodárenských soustav čistě proto, aby měli lidé po celé republice vždy dostupnou kvalitní pitnou vodu. Připravujeme dotační program na hospodaření s dešťovou vodou také přímo pro občany. Čekají nás ještě zcela nové krizové plány pro období sucha, podobně jako je máme pro případy povodní. Zároveň ale také pracujeme na modelování efektů různých zvolených opatření, abychom je mohli přesně cílit a dokázali tak finanční prostředky co nejlépe a nejefektivněji využít. Za jednoznačnou prioritu každého ministra považuji uvážlivé a hospodárné nakládání s penězi daňových poplatníků. S tím přišlo do vlády hnutí ANO a to je také mým cílem. Tedy zamýšlet se nad každým nákladem tak, jako bychom to dělali doma nebo v soukromé firmě. Státní správa má velmi špatnou pověst, co se týká nakládání s veřejnými prostředky a já se tohle snažím celé ty dva roky opravdu důsledně zlepšit.
Poslední otázkou navážu ještě na dotace, tentokrát ne kotlíkové, ale na zateplování v rámci programu Nová zelená úsporám. Vy jste totiž udělal v tomto programu některé zásadní změny a mě by zajímalo, jestli zafungovaly.
Už od mého příchodu na ministerstvo jsem chtěl vytvořit dotační systém, který bude dlouhodobý a kontinuální. Funguje to tak třeba v Německu, kde stavebník - žadatel dlouho dopředu ví, jaké podmínky mu stát nabídne a nedostává se do stresu, kdy se každý rok podmínky změní a on žije v nejistotě, že třeba nestihl o něco požádat zrovna, když na to byla vypsána podpora. Takže Nová zelená úsporám je dnes předvídatelný program, který je stále otevřený, žádost může kdokoliv podat kdykoliv během roku, žádosti jsou průběžně schvalovány a také průběžně financovány z určitého balíku peněz, do kterého postupně přibývají peníze z prodeje emisních povolenek. Navíc jsme ještě zjednodušili a především zrychlili administrativu pro žadatele a administraci žádostí, přidali jsme i podporu pro malé střešní fotovoltaické elektrárny, které lidem přinesou další úspory za energie. Uvažujeme i o podpoře dalších nových technologií, zaměřených zejména na uchovávání energie. Snažíme se tedy pořád hledat cestu jak díky dotaci z programu Nová zelená úsporám co nejvíce ušetřit v rodinných rozpočtech.