V Písku oslavovali osvobození, revolucionáře i armády spojenců

PÍSEK - V pátek 4. dubna od­startovaly oslavy osvobození Pís­ku z konce druhé světové války v roce 1945. V Písku se už něko­lik let konají dvě linie vzpomín­kových a pietních akcí. První část slavnostních setkání připomíná převzetí moci ve městě Revoluč­ními národními výbory z 5. květ­na 1945 a pokládají se květiny u pomníků padlých a zavraždě­ných nacistickým režimem. Zá­stupci německé armády v oněch hektických květnových dnech před 73 lety odmítali složit kapi­tulaci do rukou civilistů a chtěli se vzdát pouze válčící protistra­ně. Členové revolučního výboru tedy iniciovali dohodu se skupi­nou americké armády, která už byla tou dobou v nedalekých Stra­konicích. Druhá část vzpomínko­vých akcí jiného pořadatelského týmu se proto koná na důležitých postech americké armády.

Aktivní revolucionáři

V pátek 4. dubna se u vchodu do písecké radnice konalo pietní setkání, které připomnělo důleži­tou činnost Revolučních národ­ních výborů. Už během dne stáli žáci škol čestné stráže u památní­ků a naplánovány byly i další vzpomínkové akce. „V Písku si letos připomínáme 100 let od vzniku Československa sloga­nem Písek vždy o krok napřed. Tento výrok by se dal použít i dnes, když vzpomínáme na udá­losti z května 1945. V těchto květnových dnech se v řadě čes­kých měst občané vzepřeli nacis­tickému útlaku, snažili se ozbro­jit a vymanit z područí. V tomto případě asi Písek nebyl o krok na­před, ale rozhodně nezůstal po­zadu. Občané mohli klidně zů­stat ve sklepích a čekat na Ru­dou nebo americkou armádu a pak teprve vytahovat vlajky. My, kteří jsme to nezažili, s úctou a obdivem vzhlížíme k našim předkům, kteří měli odvahu a do­kázali se postavit proti ozbrojené moci,“ řekl na setkání písecký místostarosta Jiří Hořánek.

Jaroslav Pospíšil ze spolku 1. Etalon zmínil, že 5. květen byl po válce slaven jako Den svobo­dy města. „Záměrně se k tomu vracíme. V prvních létech nebyl v Československu konec války ani státním svátkem ani dnem významným. Na podzim roku 1946 navrhovala vláda doplnit dva celostátní památné dny - 9. květen a 29. srpen. Prezident Be­neš nesouhlasil. Analogicky k 29. srpnu, kdy začalo národní povstání na Slovensku, doporu­čil jako den osvobození republi­ky počátek Pražského povstání 5. května. Bylo to i z důvodu, že v Sovětském svazu se jako Den vítězství slavil 9. květen a u zá­padních spojenců 8. květen. Ke shodě mezi vládou a prezidentem ale nedošlo. Většina měst si při­pomínala výročí vlastního osvo­bození, popřípadě povstání pro­ti okupantům, jako tomu bylo i v Písku. Teprve od roku 1952 byl slaven 9. květen jako den osvobození Československa so­větskou armádou, čímž bylo vy­jádřeno, komu patří dík za roz­hodující podíl na porážce Hitle­rovy říše. Ne vždy se také připo­mínaly oběti ze strany západních spojenců,“ uvedl Pospíšil.

Dodal, že Písek nečekal na pomoc z východu nebo západu a prakticky se osvobodil sám, tak jako řada dalších obcí a měst v protektorátu. „Až posléze ob­čané přivítali s nadšením na Vel­kém náměstí nejprve jednotky americké armády a o několik dnů později jednotky Rudé armády. Nikdo nemůže upřít právo na hodnocení závěru války těm, kdo tu dobu prožili. Neblaze se na tom podepsala studená válka a válka ve Vietnamu a nově i období po roce 1990. Účelově a jednostranně byly vybírány pouze ty správné dokumenty. Možná i z estetických důvodů se upravuje či překresluje symboli­ka armád tehdejších spojenců. Májové dny se stávají věcí kšef­tu, vždyť i na oslavách se dá dob­ře namastit kapsa. Záměrně jsou upozaďováni ti, kteří na konci války prokázali skutečné hrdin­ství. V Písku nesmíme zapomínat na ty, kteří odpoledne 5. května 1945 vystoupili s výzvou v nový život,“ dodal Jaroslav Pospíšil. Zaznělo pak i prohlášení, které před 73 lety burcovalo občany.