​Mario Vlček, zakladatel firmy Moira zvažuje kandidaturu do senátu za ANO

Tiskové zprávy
Zpět na Zprávy

Oblečení a nejrůznější doplňky z látek, které pan Vlček vynalezl a prodává, se staly v Česku nezbytnou součástí výbavy cyklistů, horolezců i turistů. Název Moira se natolik vžil, že se do velké míry stal synonymem i pro konkurenční oblečení obdobných vlastností. Z původně domácí krejčovské dílny se obchody rychle rozrůstaly a v současné době ovládá Vlček mezi 60 až 70 procenty trhu, odborně řečeno, s funkčním prádlem.

Usměvavý muž, který si říká „hadropletník“

Pro Mario Vlčka je výzkum vášní: "Když roztavíte polypropylen, můžete do něj přidávat, co potřebujete, aby tkanina měla specifické vlastnost.“ Na počátku musel překonat zásadní překážku, kvůli které nenašel polypropylen od výzkumu širší uplatnění v textilním průmyslu: "Nikdo mi nevěřil, že z toho upletu přízi," říká Vlček. S pomocí zkušeností lidí z Fezka Strakonice vymyslel originální způsob. Vlákna vyrobená protlačením roztaveného polypropylenu speciální tryskou s několika tisíci mikrodírek spřádá do příze a to celé v mokrém procesu.

Nezbytná kapka štěstí

Po vynálezu vlákna musel Vlček opatřit stroje, lidi a rozjet výrobu. "Udělal jsem dobré zkušenosti s úřady práce a získal řadu skvělých lidí." Štěstí se obrátilo čelem. "Jedna krachující firma prodávala všechny své stroje a v nich se vyznám. Jeden nový union special stál tehdy téměř půl milionu a já ho odkoupil za třicet pět tisíc." První měsíc s dvěma spolupracovnicemi udělali 25 triček a zákazníci byli hlavně cyklisté. "Znáte cyklisty, ti to rozkecali v hospodě u piva a poptávka po tričkách, která jsou cedníkem na pot, rostla," říká s úsměvem.

Skutečný skok přišel podle Vlčka v době, kdy jeden závodní cyklista v rozhovoru chválil výrobky z moiry. "Vůbec jsem nevěděl, že o moiře někde mluvil, ale byla to reklama nesmírná."

Jak vznikl název Moira

O vzniku značky Moira se často spekuluje, že jde o přesmyčku jména Mario. "Je to francouzské jméno a patřilo šéfredaktorce časopisu o horolezcích, s kterou jsem se potkal v Kanadě. A mně se to slovo líbilo, je měkké i tajemné," říká. Po deseti letech práce od rána do večera prý Vlček trochu zvolnil. Z koníčků zůstalo kolo, lezení po horách a hlavně rogalo.

Pokračujte ve čtení