O toleranci k názorům druhých.

Před časem jsem sledoval na Hyde Parku Civilizace na ČT24 rozhovor s mojí oblíbenou osobností, známým cestovatelem Miroslavem Zikmundem, který se dnes, 19. února 2019, dožívá neuvěřitelných 100 let, ovšem má stále vitalitu třicátníka. Starší a střední generaci je jeho jméno jistě dostatečně známé, pro ty mladší připomínám, že Miroslav Zikmund spolu s Jiřím Hanzelkou tvořili legendární cestovatelskou dvojici. Proslavili se zejména cestou kolem světa do Afriky a Jižní Ameriky na přelomu 40. a 50. let 20. století, kdy reportáže z jejich putování aerodynamickou stříbrnou Tatrou 87 sledovala celá republika.

A tento zkušený a světa znalý člověk ve zmíněném televizním pořadu na otázku co mu vadí na současné společnosti, odpověděl jediné, a to, že je to netolerance mezi lidmi, neboli nízká tolerance k názorům druhých, nerespektování jiných názorů. A já bych dodal: trvání si na svých pravdách, ale často spíše omylech.

To je poselství, kterého bychom si měli v dnešní době všimnout. Je to příklad hodný následování pro nás pro všechny. Platí to pro chování ve společnosti i politice. Včera se sešla na své pravidelné schůzi Poslanecká sněmovna. Kdo si někdy přehrál byť jen jediný záznam, musel nepochybně tento jev zaznamenat. Absence tolerance k názorům druhých, zde zaznívá pomalu v každém druhém vystoupení. Stala se z toho téměř norma. Bohužel se to občas stává i na zasedání našeho městského zastupitelstva, jehož jsem členem. Možná máte podobné zkušenosti.

Sto let v životě člověka je okamžik, který je příležitostí nejen ke gratulaci a přání pevného zdraví, ale také okamžik, který by nás měl vést alespoň ke krátkému zamyšlení a zastavení se nad tímto vzkazem, který nám byl od něj předán a jehož naplňování by celé společnosti prospělo.