Komentář zastupitele města Písek Michala Čapka ke zrušení minizoo na Hradišti

To obdivuji u všech lidí. Nemám ani pocit, že by příslušní úředníci města byli osobně proti tomuto projektu zaujatí. Bohužel všude se najdou stěžovatelé, a tak jim prý chodily stížnosti na tuto minizoo, ať již konkrétní či anonymní.

Zde, jako i v jiných případech, je pak tím nejdůležitějším slovem slovo precedent. Existuje obava, že pokud by město připustilo využívání pozemku v rozporu s územním plánem (lze ale polemizovat, zda se jednalo o regulérní chov zví­řat či nikoliv) a především s nájemní smlouvou, mohly by se pak ostatní subjekty dovolávat toho samého. Tedy změn smluv, přimhouření očí nad nedodržováním atd. Město by pak muselo po­suzovat, co je a co není bohulibý účel, co ještě bude tolerovat a co nikoliv. S tímto kouzelným slovním spojením „nebezpečný precedent“ jsem se setkal již vícekrát; je zde obava, aby to, co je povoleno jednomu, pak nechtěli všichni ostatní a město nemuselo posuzovat, co ještě lze a co ne­lze. Sám úplně nevím, jak se k dané věci postavit, chápu obavy města, ale mohu prohlásit, že se mi zrušení minizoo nelíbí. Takováto zrušení něčeho fungujícího jsou negativně vnímána veřejnos­tí, zejména v kontextu jiných mediálních zpráv typu, že ten a ten subjekt postavil načerno někde stavbu, kterou si pak nechal dodatečně zkolaudo­vat a prošlo to. Zde u tohoto veřejně prospěšného účelu bohužel nikoliv - neprošlo to a nebyla ani snaha. Tady si myslím, že měly být hledány cesty, jak Radioklubu Písek pomoci, například změnou (dodatkem) nájemní smlouvy. S tím využitím dle územního plánu je to dle mého názoru diskuta­bilní, ale i z pohledu města obhajitelné.

Já sám jsem se do Participativního rozpočtu Pí­sek přihlásil, abych si vyzkoušel, jak to Je či není složité. Vyplnění a přihlášení projektu bylo jedno­duché. Nápad vznikl tak, že někdo ve Smrkovicích rozbil skluzavku a náhradní díl se již nevyráběl. Přišli jsme tak o jeden herní prvek, ale v rozpočtu se našlo 150 000 Kč na nový prvek. Dostali jsme jako osadní výbor od Městských služeb katalog a tam jsme si vybrali asi šest prvků, které následně byly naceněny. Prakticky u všech jsme cenu pře­kročili dvojnásobně. Ceny certifikovaných prvků na veřejná hřiště jsou skutečně šílené. A tak za 150 tisíc korun máme prakticky jednu skluzavku s jed­ním prvkem, kde bych cenu odhadl tak na třetinu. Jelikož se nám ale prvky v katalogu líbily, tak jsem se rozhodl přihlásit se do PaRo Písek. Počítám, že prvek vybereme levnější, cenu jsem (doufám) přestřelil. Pokud budou další ročníky, už jako za­stupitel už nic přihlašovat nebudu, aby nevznikaly pochybnosti, že to bylo domluvené.

Co se týče možných změn a požadavků na zjed­nodušení PaRo Písek v tom smyslu, aby se hlasu­jící lidé nemuseli chodit registrovat na úřad, tak s tím nikdy souhlasit nebudu. Nepovažuji to za středověk, ale za minimální úsilí člověka, který se chce určitým způsobem podílet na rozhodo­vání o veřejných financích. Jakékoliv pouze korespondeční hlasování vždy vzbuzuje pochybnosti. Jak by se ověřovalo, že hlasoval skutečně dotyč­ný? Nemám problém půjčit si např. od někoho doma mobil či občanku a hlasovat za něj. Takto by hlasováno být nemělo. Dojít na úřad a před­ložit průkaz je úkon časově nenáročný. Pokud by tomu tak nebylo, lze si představit, jak by vypadalo hlasování: Někdo přinese notebook na jakoukoliv veřejnou akci v dané lokalitě a tam to za lidi zkrátka nakliká. Nebo někdo jiný to za lidi nakliká na schůzi SVJ. Je to jistě věc názoru, ale participace by měla být více než internetová anketa.

MICHAL ČAPEK, zastupitel, ANO 2011