Například v Estonsku je 97 procent předpisových receptů digitalizovaných.
Znalosti, informace, inovativní technologie... valí se to na nás každý den. Kameny, které nikdy neobrostou mechem, technologie, jež se nezastaví před žádným problémem. Pro většinu z nás jsou nové technologie vždy alespoň o krok před našimi schopnostmi je plně využívat a ovládat.
Zástupní důvod
Určitou „IT fobii“ lze považovat i za generační problém, někdy však slouží jako zástupný důvod ve společenské debatě. Typickým příkladem je odpor zástupců České lékařské komory k zavedení elektronického předepisování léčiv, tedy eReceptů. Ty měly být povinné už od 1. 1. 2015, nový termín byl stanoven na 1. 1. 2018. I přes značně dlouhou dobu na přípravu nyní slyšíme názory, že lékaři připraveni nejsou a povinná elektronická preskripce by se měla opět odložit.
Zbytečná administrativa, časově náročné, bez finanční kompenzace a v úvodu zmíněná „IT fobie“ starších lékařů z počítače či internetu s hrozbou zavírání ordinací – takové jsou argumenty odpůrců eReceptů. Podle jeho správce, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, by však měl být systém připraven.
Je třeba přiznat, že v minulosti kolem eReceptů nebylo ani zdaleka vše v pořádku a SÚKL udělal mnoho chyb. Podle nedávné kontrolní zprávy NKÚ stál tento systém 318 milionů korun, ale jeho využití je minimální. Pouze 1,5 procenta z celkového počtu vydaných receptů, necelých pět milionů kusů, bylo poskytnuto v podobě eReceptů za pět let – od srpna 2011 do října 2016. Dobrovolnost má být nyní vystřídána povinností, i když se počítá s drobnými výjimkami.
Anatole France tvrdil, že maličkosti zabírají v životě člověka velké místo. Platí to možná i o eReceptech. Nejprve k argumentům proti: ministerstvo zdravotnictví má připraveny finanční zdroje jako určitou kompenzaci změny vypisování receptů. Asi není třeba měřit na stopkách, jak dlouho trvá vypsat recept ručně a jak dlouho potrvá vypsání eReceptu. Rozdíl bude naprosto minimální. Ordinace vybavené počítačem a s připojením k internetu patří k dnešnímu zdravotnictví jako patníky k silnici. Prakticky veškerá komunikace lékařů s dodavateli, zdravotními pojišťovnami či úřady probíhá prostřednictvím internetu, a tedy počítačů. Stejně tak by každý lékař měl využívat online elektronickou databázi léků, aby získával aktuální informace o léčivých přípravcích a mohl svým pacientům poskytovat co nejkvalitnější péči. Argumenty odpůrců jsou tedy liché, v lepším případě se jim líbí kameny zarostlé mechem.
Konec finančních „motivací“
Před nedávnem obvinila policie desítky lidí v případě nelegálního kšeftování lékařů a zástupců farmaceutických firem. Léky se údajně předepisovaly na základě finanční „motivace“ lékařů. Podobné praktiky by v prostředí eReceptů byly mnohem obtížnější, neli nemožné. Jak říká protagonista v jednom známém českém filmu: „Nemusíme všemu rozumět, stačí, když to přijmeme.“ Platí to i o přijímání vymožeností moderních technologií. O medicínské vědě a její organizaci nemluvě. České zdravotnictví je přitom mimořádně netransparentní a jakékoli zprůhlednění systému je cesta správným směrem. I při předepisování léků totiž lékař rozhoduje o využití veřejných prostředků.
Nejde však pouze o zprůhlednění systému předepisování léčiv, kontrolu nákladů, ale i o zdraví pacientů. Ano, eRecept bude nutné dále rozvíjet a navázat na něj lékový záznam pacienta tak, aby se zabránilo negativním interakcím léčiv a zvýšila se ochrana zdraví pacientů. Jako vždy je nutná edukace, osvěta, zabalení projektu eReceptu do přijatelného hávu pozitivních očekávání. Kameny technologického pokroku se valí dál, nelze je zastavit, neobrostou mechem, v horším případě nás porazí. Je tedy mnohem lepší využít jejich energie.
Autor: Adam Vojtěch , Poradce ministra financí pro zdravotnictví