V závěru minulého týdne byla v médiích citována členka výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu německá křesťanská demokratka Ingeborg Grässleová. Citace se týkaly čerpání evropských fondů v České republice, jakož i možného střetu zájmů Andreje Babiše v předmětné agendě v pozici ministra financí.
V prvé řadě bych rád předeslal, že paní poslankyně je osobou s velmi důvěryhodnou reputací, vysokým kreditem a nic na tom nemění ani fakt, že v období začínající volební kampaně do Evropského parlamentu se mohla i v tomto směru chovat jako politik, který chce nepřímo podpořit své stranické kolegy z KDU-ČSL ve volebním klání.
O to větší škoda je, že se nenašla příležitost, aby se společně s předsedou výboru Jensem Geierem, který její výroky do jisté míry relativizoval a označil za soukromý názor paní poslankyně, s ministrem financí Andrejem Babišem během návštěvy Prahy nesešla. Kdo ví, zda by po takové schůzce i ona sama svůj výrok „nerelativizovala“.
Určitě ale budou další příležitosti, protože Česko čeká složitá cesta nápravy současného tristního stavu a spolupráci s tímto výborem bych jen a jen doporučoval. A od koho jiného než od ministrů Babiše a Jourové bychom měli odklizení neblahého dědictví očekávat.
Na tomto místě se „z pera“ lídra evropské kandidátky ANO pravděpodobně očekává obhajoba Andreje Babiše a vyvracení tvrzení o střetu zájmů. Možná čtenáře zklamu a zopakuji jen to základní.
Člověk, který opustil úspěšné podnikání, vyměnil vysokou míru svobody a nezávislosti za každodenní propírání v médiích a zásadně změnil svůj soukromý život, nespáchá politickou sebevraždu a neznemožní se tím, že zneužije svého postavení či dostupných informací, aby si přišel k nějaké výhodě, kterou de facto vůbec nepotřebuje. To lze možná očekávat od politického dinosaura, který je s politickým křeslem srostlý a dnes vidí, že je zaběhlý systém ohrožen.
Před necelými deseti lety nastoupila na pozici nizozemské evropské komisařky Neelie Kroes, která se do té doby pohybovala ve vysokém byznysu a logicky musela v řadě zájmů svých společností lobbovat. Mnozí poslanci Evropského parlamentu v té době nešetřili kritickými výroky na její adresu, i tehdy se hovořilo o možném střetu zájmů. Realita pak všechny kritiky umlčela.
Paní Kroes si na citlivém portfoliu komisařky pro hospodářskou soutěž počínala mimořádně profesionálně a úspěšně. Svoji zarputilostí a důsledností se výrazně zapsala do historie Evropské komise. Jinými slovy, není důvod proč bychom totéž nemohli a neměli očekávat od ministra Babiše.
Osobně mne na výrocích poslanců Evropského parlamentu zaujalo něco jiného, než co uchopila větší část mediální obce a českých politiků. Poslanci EP označili české využívání evropských fondů zasystém, „ve kterém bylo možné v obrovském objemu provádět podvody“, kde „auditoři, kteří měli projekty kontrolovat, je vůbec nekontrolovali“, divili se, „jak to takto mohlo více než pět let fungovat“, a také podotkli, že „v roce 2011 byla míra chybovosti v ČR nejvyšší v EU“.
Kritika směřovala na centrální místa, ale i do krajů. Právě tato část sdělení poslanců EP byla tou zásadní. To jsou tvrdá fakta, na která by politici měli dávat jasné odpovědi.
Autor: Pavel Telička, Expert na EU a snižování administrativní zátěže