Cui bono? aneb Dávám Andreji Babišovi zapravdu

Sedím u svého psacího stolu, za kterým vlastně nikdy nepíši. Spíš čtu. Možná proto, že tento asi 200 let starý psací stůl nazývám státotvorný a já státotvorná nejsem. Zasadní politické věci, exposé, státní rozpočty psal na něm můj děda od roku 1929 až do roku 1945.

Teď na něm leží noviny s titulkem Babiš : Náměstka si od Sobotky vnutit nenechám. Věta, která v prvním momentu mnohé čtenáře znejistí, rozladí. položí si nepochybně otázky : Brání se kontrole? Nechce si nechat koukat politickým konkurentem pod prsty? Atd. Ta myšlenka, mít náměstka člena jiné politické strany v prvním momentě se zdá mnohým lidem výborná. Ale když se nad tím zamyslíte, je to blbost. A to z logiky věci a především se dvou aspektů :

1. Náměstek je podřízený ministrovi a má vymezené kompetence a možnosti. Takže i jeho nasazení sociálními demokraty by bylo k ničemu. Stranícka příslušnost nemůže změnit kompetence a postavení.
2. Koaliční smlouva jasně a důrazně proklamuje odpolitizování státní správy
AB má absolutní pravdu, že nechce a důsledně odmítá stranického náměstka. Ctime zákony a dohody. Anebo si položte otázku Cui bono?

Autor: Alžbeta Vlčková, místopředsedkyně jihomoravské krajské organizace hnutí ANO

Přeskočit na menu