Největší zloděj a my jsme jeho rukojmí. Sám si vytváří podmínky tak, aby byl nepostižitelný. Aby mu všechno prošlo. Potrestaný je pouze občan, který bezmocně přihlíží vlastnímu ožebračování. Tohle je ta demokracie?
Je to skvěle vymyšlený systém na znásilňování veřejných financí. Nikdo za nic není odpovědný, přestože jeho podpis je na smlouvách. Stát, který trpí chronickou přežraností (zejména personální), neustále vymýšlí další způsoby, jak pustit žilou už tak zbídačené státní kase.
Občan, otupělý množstvím zveřejňovaných korupčních případů, udělá revoluční závěr, že se s tím nedá nic dělat a nejde ani k volbám. Natož do ulic, či k blokádě zastupitelských úřadů, kde se krade (či se ke krádežím vytvářejí ty nejlepší podmínky).
Neustálé dohady o transparentnosti veřejných zakázek prý vedou k tomu, že starostové se bojí něco objednat. Chudáci. Je zajímavé, že ministerští úředníci se nebojí ničeho. Asi proto, že je nikdo není schopný efektivně kontrolovat. Nebo ochotný? A hlavně spravedlivě potrestat. Všechno je o penězích. Překvapivě.
Proti komu vlastně stojíme? Kdo je naším nepřítelem? Duševně nemocný chemik, kterému moc natolik učarovala, že nerozeznává realitu? Zdegenerovaný hrabě, který trpí narkolepsií, vadou řeči a touhou po Hradu? Či neschopný premiér, který slíbí nemožné, zasype se popelem a odkývá cokoliv? Jsou to naši nepřátelé nebo jen celkem dobře placené loutky, které mohou být kdykoliv rychle nahrazeny novým lipovým dřevem, aby politická groteska nebyla přerušena?
Každý z odpovědných, který řekne, že se s tím nedá nic dělat, musí odejít. A nahradit ho musí ten, kdo to změní. Každý, kdo se podílí na zadlužování naší země musí být odsouzen. Každý, kdo si bezostyšně bere ze společných peněz a neprospívá společnému zájmu, je zloděj a má být zbaven svého majetku, protože mu nepatří. Každý, kdo nečinně přihlíží devastaci České republiky, je prostě spolupachatel.
Autor: Petr Binder, ANO 2011