Nevím jak slušně nazvat to, co se děje „nahoře“. Komedie, za kterou by se nemusel stydět ani Mr. Bean. Jenže ten je aspoň k smíchu, kdežto u nás je to k pláči. Vláda nepadla, ať již rebelové z ODS říkali, co chtěli. V souvislosti s tím mne napadá otázka, kolik tak může stát „vzdání se“ poslaneckého mandátu a na jak dlouho se tito pánové svých mandátů vlastně vzdali. Kolik stojí odchod a obchod s řečmi o tom, že se „něco“ neshoduje s programem ODS?
Asi o hodně víc než zavazují stanovy, programy, řeči a svědomí, protože jinak by se nemohlo stát to, co se stalo. Místo lidí s plnou pusou řečí o tom, že v programu ODS není zvyšování daní, přišli lidé, kteří to, co Nečas potřebuje odhlasovat, odhlasují. A že jsou byť nepravomocně odsouzení? To přece nevadí, hlas je hlas.
Po propadáku ODS v krajských volbách si tato strana (nebo alespoň někteří jedinci v ní) uvědomila to, co asi tušila už předtím: že naštvanost voličů je veliká. Je proto třeba udělat zásadní krok a stihnout, co by se mohlo hodit za dva roky u voleb, kdy už se třeba dnešní ODS nemusí dostat ani do parlamentu. Rebelové, kteří opustili sněmovnu, tím vlastně popřeli sami sebe.
Občané je volili za jejich stranu, nikoli kvůli tomu, že by Tluchoř a spol. byly nějaké osobnosti. Takzvaní rebelové si tedy mohli vybrat: buď respektovat vůli strany, nebo se stát skutečnými rebely a dohrát svoji hru do konce. Takto se jen zviditelnili a umožnili průchod tomu, proti čemu brojili. Dnes asi doufají v návrat, nebo čekají na nějaké „poslanecké spropitné“.
A místo jednoho z nich pak do sněmovny nastoupí člověk sice nepravomocně, ale každopádně odsouzený za korupci (možná si jako poslanec zajistí revizi procesu a bude zjištěno, že se ničeho nedopustil, nebo se z toho vyzuje díky poslanecké imunitě).
Co si má chudák volič myslet? Asi to, že moc a peníze jsou důležitější než mandát od občanů, poslanecký slib a programové sliby voličům.
Mimochodem, když jsme u těch slibů, všimli jste si, že by některá z koaličních stran před volbami slibovala, že rozdá miliardy na církevní restituce? Kdo to schválil? Ti, co byli zvolení kvůli tomu, že jejich strany budou šetřit. A opět stejný dotaz: Co s tím může dělat „chudák volič“? Nic. Volby jsou až za dva roky…
I průměrně vzdělaný člověk si dovede spočítat, že pokud bude jen šetřit, aby zaplatil dluh, který roste víc než jeho příjem, tak umře hlady. To není taková věda, jak se nám snaží pan ministr financí, hlavní tahoun církevních restitucí, namluvit.
Někdy z něj mám ale pocit, že se k nám vrátila monarchie. Nebo spíš možná totalitní režim s jedním vůdcem, který si díky slabosti premiéra dokáže na úkor velké většiny lidí prosazovat svou.
Nevím jak kdo, ale já tuto realitu nechci tolerovat, nechci jen nadávat, ale chci se snažit něco změnit.
Autor: Jiří Šír, oblastní koordinátor ANO 2011, Česká Lípa