Mám svého prezidentského kandidáta a pevně věřím, že nějakého si vybrali téměř všichni voliči. Máme možnost se vyjádřit, tak ji využijme, i když… „I když“ nejlépe vysvětluje jeden vtípek, kterým mi kazily dětství a dospívání moje babička a maminka: „K večeři si vem, co chceš, na stole máš tvaroh.“
Tak je to i s výběrem prezidentského kandidáta. Jak se tak koukám na to panoptikum prezidentských kandidátů, nevím, koho si honem vybrat, případně vím, že můj výběr není nejlepší, jen bych byla ráda, aby byl nejmenším zlem. Jak totiž dokázal současný prezident, zlo může být v mnoha podobách a docela nadpozemsky obrovské, silné a zlé a může vystrčit rohy kdykoliv, kdy to bude pořádně bolet.
Díky neutuchající snaze médií známe prezidentské kandidáty politických stran, dokonce i Kláry Samkové, ba víme i, kdo vadí herci Hanákovi a proč. Napadlo mne zjistit, koho by volil Andrej Babiš. Napadlo mne to proto, že ačkoliv nepatří k žádné koaliční politické straně ani k silné a známé opozici s kandidátem Dienstbierem, je to muž mocný, jehož impérium má lví, nebo aspoň kočičí po pořádně vykrmené a dravé kočce, podíl na ekonomice ČR.
Musí tedy, i kdyby dvakrát nechtěl, hájit českou ekonomiku, či alespoň svůj podíl na ní, a to jak jinak, než ekonomicko-politicky. Podniká v ČR, platí daně v ČR, žije v ČR a nechystá se to změnit. Do politiky se mu vstupovat nechce, ale chystá si do ní vysadit své koně. Kdo je tedy jeho favoritem na prezidentský úřad?
Tipla jsem si a trefila jsem přesně. Upřednostnil by ze všech nabízených Schwarzenberga. A to, jak je známo, Andrej Babiš nahlíží kriticky na některé ekonomicko-politické kauzy, ke kterým má blízko Schwarzenbergovi politická strana TOP09. Jako největší možnou chybu u prezidenta shledává fakt, že by reprezentoval jednu část politického spektra.
Tuto chybu by tedy Schwarzenberg určitě neměl, neboť i sám prohlásil, že by se s TOP09 rozešel. Schwarzenbergovi prohlášení lze věřit, neboť se v minulosti rozešel s vícerými politickými stranami, ale v podstatě až poté, co přes jinou politickou stranu měl zajištěn politický postup. Schwarzenberg je politik, diplomat, člověk vzdělaný a světa zběhlý, dostatečně tvrdohlavý a v zahraničí velmi dobře znám. Bohužel má za sebou zenit i svého politického života, a tak si říkám, že 22 let ztracených po sametu je ztraceno dvojnásob, díky Klausově podivné amnestii zabrzděným několika procesům boje s korupcí možná trojnásob.
Na Schwarzenbergovi si ctím, že i v této době, kdy každým slovem může voliče ztrácet, se postavil na stranu slabších a slušných svým prohlášením, že tato Klausova amnestie byla poněkud nešťastná. Kdo další z prezidentských kandidátů si troufá nastavit kůži na trh a s vlastním otevřeným a jasným názorem vstoupit do diskuze na tak horké a citlivé téma, jako je novoroční prezidentská amnestie?
Stejný názor na prezidentskou amnestii sdílí i ekonomicky mocný a zatím alespoň na první zdání politicky bezmocný Babiš. Babišův tip na prezidenta vyslovil i neúspěšný kandidát na prezidentský úřad Vladimír Dlouhý. Nejen k osobě Schwarzenberga se vyjádřil někdo v diskuzi: „U jelit vede Zeman, u elit Schwarzenberg, ach jo.“ To jsem z toho teda jelen.
Na výskyt jelenů ve svých řadách je na příklad připravena ČSSD. Její vedení rozesílá maily svým členům s jasným příkazem, koho mají volit. Ti to tedy nepopletou, dokonce ani nepotřebují mít žádný názor. Babišovo hnutí ale Dienstbiera ani nepovažuje za hodna vzpomenutí. Jako konkurenci svého tipu na prezidenta bere jen politiky Zemana a Fischera, respektive jednomu vyčítá zbytnělé ego, druhému podnikatelskou lobby za zády. No jo – ale kdo se dostane do vysoké politiky bez zbytnělého ega a podnikatelské lobby za zády?
Elito, jelita, jeleni a zbytek národa, sejděmež se tedy v pátek a sobotu u uren. Když nic, aspoň se vyslovíme, respektive vypadne z nás názor na papíře, tedy z některých vypadne názor vlastní, někteří podlehnou diktátu. Ale přijít bychom mohli, když už máme tu šanci být u voleb prezidenta. Můžeme si tak alespoň vyzkoušet pocit zodpovědnosti za volbu hlavy státu, ovšem se vším všudy – tedy volme každý sám za sebe, ne podle příkazu strany, jíž platíme členské příspěvky pro to, aby za souhlasného zvedání členských rukou při hlasováních jen pár vyvolených mlsalo u koryt a dělalo straně a ostatním členům ostudu, dokud to jde.
Volba je přímá, nikoli parlamentní, proto si můžeme volit kohokoliv bez ohledu na logo politické strany. Ideální by bylo volit z tváří, nezávislých na politických stranách, ale to se možná podaří až příště. Teď je to s večeří tak, že si sice můžeme vybrat, co chceme, ale na stole nás čeká tvaroh. Možná v příštích volbách bude paleta pestřejší a nepůjde o panoptikum, ale o skutečné politiky, kteří na případné zvolení prezidentem budou připraveni hlavně praxí, zkušenostmi a osobními a morálními hodnotami. Možná až pak některý z nich splní Babišovo neskutečně neskromné přání: „Prezident by měl obzvlášť v dnešní době lidi stmelovat a být morální i mezinárodní autoritou.“
Autor: Jana Šimonová, publicistka