"Nenacházím ideálního kandidáta," slyším v posledních dnech ze všech stran. Ani ho nenaleznete, odpovídám. Ze dvou důvodů. Z principu ideálu a kvůli různorodosti našeho myšlení. Definice ideálu je problematikou filosofie již od antiky, takže cca za 2700 let nemáme jasnou definici, nýbrž stovky různých teorií.
A my dnes chceme ideál, i když neexistuje. Nenajdeme ideálního kandidáta, ani manžela, práci, společnost, politiku, stranu... nic. Musíme tedy hledat to, co je z principu osobního myšlení a konání nejdůležitější. Teprve poté nacházíme souznění.
Každý z nás ctí jinou prioritu. Někdo pravdu, jiný peníze, další krásu, morální principy etc. A do toho pak vletí naše myšlení - pragmatismus, účelovost, averze, vlastní potřeby a podobně. Nejdřív jsem se sama zamyslela z pohledu, který vyhovuje mému myšlení, chování a konání, kdo je objektivně nejlepší, tedy bez zásadních kaněk.
Z mého rácia nakonec vyplynula paní Roithová - vzdělaná, přiměřeného věku, politicky mezinárodně erudovaná, morální, dobře vypadá, slušná, bez korupčních a společenských škraloupů. Tuto vizitku nemá nikdo jiný z kandidátů. Vlastně se přibližuje k mému ideálu.
Pak přichází pragmatické myšlení: Paní Roithová zajímá pouze malou skupinu lidi, takže ji všichni opomíjíme, vlastně i já, a tak ji nevolíme. Co teď?
Ideální kandidát je dogma. Obecně vítězí sympatie, účelovost, msta, kalkul... Někteří nechceme komunisty, jiní populisty, zkompromitované, koupené, nezkušené, staré, nedůvěřivé, příliš důvěřivé... Přiblížení se k ideálu je u každého jiné.
A tak nehledejme a nečekejme na ideál v ničem. Nepřijde. Vím, co chci, co nechci, proč to nechci. Rozhodně nechci další vazby na neprůhledné podnikatelské skupiny, účelové opoziční smlouvy, nevysvětlitelné finance, pohrdání občanem a podobně. Takže nakonec rozhodne pragmatismus.
Autor: Alžbeta Vlčková, místopředsedkyně jihomoravské krajské organizace hnutí ANO