Člověk ve svém životě podlehne různým věcem. Sportu, pití, umění, mobilu... Já podlehla naději.
Čteme o miliardovém rozkrádání státu, o důsledcích nepovedených zákonů a blbých opatřeních. Sledujeme nedůstojné mocenské souboje, dekadentní a v poslední době i kriminální chování představitelů státu. Nevyhnutelné obměny ve vládě končí přísunem ještě neschopnějších lidí. Strany mění svoji podobu jak chameleón, až zjistíme, že nezastupují nikoho, jenom sebe. Blbá nálada vygradovala do beznaděje a skepse.
Nečekaně mnou zacloumal svoji výzvou, statečnou osobní vzpourou pan Babiš. Pozitivně. Nemusel. Mohl odletět se svými miliony z republiky, přestěhovat sídla firem do daňových rájů, začít uplácet a mít klid. Neudělal to. Asi má svědomí, charakter, zodpovědnost. Třeba jenom za svých bezmála 30 000 zaměstnanců.
Přes 20 000 občanů v jeho osobní výzvě ANO 2011 vycítilo naději. Ke změnám nutným k normálnímu, právnímu fungování státu, parlamentu, policie, státní správy a především k důstojnému životu občana. Z výzvy Akce nespokojených občanů máme politické hnutí. Politické dítě. Vyrůstá v zdeformované společnosti, ale s pozitivními myšlenkami, cílem, motivací. Až povyroste, chce žít nejenom v krásné zemi, ale i v právním, demokratickém, slušném státě.
Pan Babiš je rozporuplná, leč vzácná osobnost. Nutí nás to přemýšlet nad ním. Době poplatná předrevoluční minulost. Jistě, byl si vědom své inteligence, schopností, vzdělání. Proč to nevyužít? Udělal činy poplatné době a kariéře. Mnohé nemusel. KSS a jiné skvosty té doby. Kamínky cesty k úspěchu. Chápu, ale nepřijmu.
Za více než 20 let vybudoval něco, co si žádá obdiv a úctu. Co přebije minulost. Agrofert, obří, především zemědělská skupina menších firem. Čeští občané ho nemusí, nemají rádi, žel, ani v dostatečné úctě. Nedivím se jim. Proč? Velice jednoduchá odpověď. Neví. Hodili ho neprávem do pytle s Pitry, Čmejly - miliardáři s nekale nabytým majetkem. Vidí to v televizi, jak podvodně privatizovali, tunelovali, záhadně bohatli ze státních (našich) peněz, jaksi bez práce. Cítím potřebu ho tahat z tohoto pytle ven. Z úcty k jeho posledním dvaceti letům lidským a především pracovním. Z vděku za naději, kterou mi dává.
ANO, to je ta naděje, kterou nám všem nabízí. Má smysl a konkrétní podobu. Nenechejme ji umřít!
Nezkrácený článek na blogu ZDE
Autor: Alžbeta Vlčková, místopředsedkyně jihomoravské krajské organizace hnutí ANO