Už vidím, jak se politici z ODS posmívají – podnikatelský stát, my jsme přece dokázali, že dokážeme, jak se vykonává moc v demokratickém státě. My konzervativci, liberálové – vyznávající ty pravé tradice odpovědného demokratického a parlamentní ho státu.
Ano, jedno ze slavných volebních hesel ODS. Pamatuji si i jiná hesla: „Rozvážně a odpovědně – svěřte obec do těch pravých rukou“ (1994), „Svoboda a prosperita – Řád a pořádek ve svobodné společnosti“ (1996), „Manifest srdce a rozumu“ (2000), “Řešení místo strašení“ (2009),“Společně pro lepší život“ (2006), „Šance pro zodpovědné“ atd.
Jaký je po 20 letech výsledek? ODS je stranou mafiánů a Česká republika se vydala na cestu do Asie. Malou zastávkou bude opět KSČ u moci. Rozkradené veřejné prostředky v miliardách, politici ne již jen ozdobení falešnými akademickými tituly, ale oficielními tituly kmotrů a mafiánů, někteří dokonce sahající na vládu ne jen faktickou, ale na skutečnou. Jaká bude ta příští vláda ČSSD a KSČM? Zlikvidují komunisté sociální demokraty hned, nebo jim ponechají na čas iluzorní moc?
Co bude se svobodným tiskem, na který zaútočil nový prezident již v inaugurační řeči ? Co bude s těmi, kterým zůstalo pravicové myšlení a nezůstala pravicová strana? Je podnikatelský stát opravdu fikcí neslučitelnou se zásadami demokratického parlamentního státu?
„Zaměstnanost je u nás jen otázkou výkonnosti. Kdo je výkonným, zaměstnává druhé, protože jich potřebuje. Čím je kdo nevýkonnějším, tím méně toho potřebuje od druhých. Nejméně toho potřebuje, kdo nedělá vůbec nic.“ To napsal v předmluvě své knihy Budujeme stát pro 40.000,000 lidí Dr.h.c. Jan Antonín Baťa. V této neprávem zapomenuté knize nastínil svoji vizi podnikatelského státu.
Protože kniha vyšla v roce 1938, je jasné, proč jeho projekt ztroskotal hned na začátku. Mnohé, co napsal a do obrázků překreslil, je už passé, hodně toho odnesla minulost – to hlavní zůstalo. Myšlení podnikat a budovat, víru mít, umět řídit a nekrást. To je to, co českým politikům chybí. Jsou to ale ještě politici?
V tom klasickém antickém smyslu? Lidé řídící a spravující obec ve prospěch všech svobodných občanů? Nebo jsou pomocníky mafiánů, zločinců, z nichž někteří postoupili na jejich místa? Není snad ve vazbě hejtman, poslanec a exministr – jedna osoba v trojjediné funkci?
Na rozdíl od jiných má ale pravý akademický titul a skutečnou odbornost, zatímco mnozí jeho kolegové nemají ani jedno, či druhé a dokonce nikdy nepracovali, protože jen řečnili a vymýšleli přílepky k zákonům. A daňoví poplatníci je za to platili. A jiní si opatřili polotituly, podnikají jako koncesovaní fízlové, nechají si pro domo říkat supergurové a koho ještě zajímají jako trestně stíhaní podnikatelé, může si o jejich superpodvodech koupit knihu, samozřejmě s názvem „Všehoschopný superguru“.
Jan Antonín Baťa dokázal poté, co mu komunisté všechno ukradli, vybudovat podnikatelský stát ve státě v Jižní Americe, byť ne v Patagonii, jak se mu komunisté smáli, ale v Brazilii, dnes v jednom z nejdynamičtěji se rozvíjejících států. Jeho pravá vlast se mění v polis mafioso, abychom si pomohli s překladem, protože latina slovo mafie nezná. Římané to k ní nikdy nedotáhli, zabránilo jim v tom římské právo.
Přesto nedokázali zabránit zániku své říše. I o tom psa Jan A. Baťa: „Historie zná období, kdy stát vybudoval obrovská díla, jež se však neudržela, protože si stát počínal při jejich budování i správě jen vrchnostensky. A byla období, kdy soukromá občanská iniciativa získala celé pevniny, které zase ztratila, když zanedbala péče o zájmy společné. Občané i státy vykonali největší díla technická a i kulturní, kdykoliv pracovali společně, s vzájemnou důvěrou, s jasně vytčenými cíli, respektujíce vzájemná práva.“
Abychom toho dosáhli, musíme přimět státní a společenské instituce, aby sloužily občanům, a ne kmotrům, tunelářům a korupčníkům. Máme na to i nový trestní zákon – pachatelům se říká zločinci a trestnímu činu zločin! Jan A. Baťa nebyl jen realista, byl možná snílek, ale i vizionář.
Vždyť také napsal: „Jsem pevně přesvědčen o tom, že cesta, kterou jdeme v našich podnicích, je správná a prospěšná pro celý národ. Nedosvědčují to jen naše výsledky, nýbrž i okolnost, že i nejprůbojnější státy dneška používají při výstavbě svých a svého podnikání zásad, zkušeností a metod, podle kterých jsme pracovali před nimi. To všechno mi dosvědčuje, že pravdu máme my, a ne ti lidé, kteří dělají zákony na méně práce a na rozrušení osobní odpovědnosti.“
Poslední tři slova napsaná v roce 1938 jsou výstižnou charakteristikou našich dnešních politiků. Co ještě vedle toho, co nakreslil, napsal ve své knize Jan A. Baťa? Že je třeba při uskutečňování hospodářské výstavby státu nalézt potřebnou rovnováhu mezi státem jako podnikatelem a podnikatelem soukromým. Jan A. Baťa nevěřil, že soukromé podnikání a spolupráce se státem, jsou přežité věci. Netušil ale, že nacistická okupace a druhá světová válka přivedou do jeho vlasti přebujelou socializaci a obecné znárodňování.
A že po dalších desetiletích obnova soukromého podnikání ve svobodné vlasti půjde ruku v ruce s mafií, korupcí a zločinem. Nemohl to tušit, v jeho době to bylo nepředstavitelné. My si to však již představit umíme, protože v tom žijeme a jsme svědky hledání dna, od kterého bychom se mohli odrazit. Jsem přesvědčen, že jsme na ně již došlápli. Abychom však mohli vyšlápnout, musíme si ještě něco vzít z Baťovy knihy. Je až neuvěřitelné, jak daleko Baťa viděl. Co se ještě v knize píše?
1.Přestat s vydáváním zákonů a nařízení zužujících občanskému podnikání pracovní pole.
2.Rozšiřovat toto pracovní pole postupným rušením překážek občanského podnikání.
3.Přenechat občanskému podnikání výrobu a vykonávání služeb, jež dovede konat lépe než stát a s prospěchem pro stát.
4.Nevydávat zákony ve znění, jež připouští různé výklady.
5.Zamezit volný výklad zákonů a nařízení podle politického větru
6.Přijímat nové zákony teprve po zralém odborném projednání a trvati na jasné, srozumitelné stylizaci a úplnosti každého zákona.
7.Jediným motorem hospodářského oživení je právní jistota, možnost spolehnout se na trvalost všech zákonů a na to, že právní řád nemůže podléhat časovým změnám podle různého politického nátlaku.
Je možno k myšlenkám Jana Antonína Bati říci něco jiného, než ANO?
Autor: Milan Hulík, předseda Rozhodčí a smírčí komise hnutí ANO, garant programové sekce právo a spravedlnost