Prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat literárního historika, pedagoga a akademika Martina C. Putnu profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Rektoru Univerzity Václavu Hamplovi to sdělil ministr školství Petr Fiala, ale ministerstvo školství, jak charakteristické, „nechce do sporu jakkoliv vstupovat“.
Rektor ctihodné Univerzity Karlovy chce od prezidenta zcela správně vysvětlení. Zemanova (Šloufova) mluvčí Hana Burianová prohlásila, že je pouze v kompetenci prezidenta, koho jmenuje či nejmenuje.
Autor nenašel v demokratickém světě jiný příklad, ve kterém by politická moc odmítla jmenovat profesora, kterého po splnění všech náročných kritérií (docentura, publikační a pedagogická činnost, počet citací v renomovaných zahraničních vědeckých publikacích, atd) Univerzita navrhne. V demokratických systémech totiž většinou profesory jmenuje rektor, kterému jsou potom osobně zodpovědní, a státní moc do tohoto univerzitního prostředí nemá co mluvit.
Celý komentář Jana Urbana najdete na blogu Aktuálně.cz ZDE
Hloupost výroku absolventky nymburského gymnázia proto nestojí za komentář. Prezident republiky svým krokem urazil Univerzitu Karlovu, a Univerzita by si takové zneužití moci neměla nechat líbit. Pro začátek by bylo skvělé, kdyby dvaadvacet ostatních profesorů (seznam na http://www.cuni.cz/uk-4106.html) odmítlo převzít potvrzení svých titulů z rukou Miloše Zemana. Autor ví, že profesura je pro všechny akademiky vrcholem celoživotního úsilí.
Jenomže právě kvůli úrovni vědy a Univerzity je někdy třeba momentální osobní zájem podřídit vyššímu cíli. A tím je obrana akademické svrchovanosti před zasahováním politiky. Pokud má úroveň vědeckého bádání, svobodného myšlení a pedagogické práce posuzovat mocenský orgán, jehož jedinou kvalifikací je politická moc, znamená to začátek konce akademických svobod a naděje na zvyšování kvality vědění.
Univerzita Karlova může okamžitě a bez ohledu na nevzdělanost Kanceláře prezidenta udělit docentu Putnovi čestnou profesuru, kterou si bezesporu zaslouží. Jde o vyjádření nezávislosti Univerzity, kterou ani sedm set let tradice v roce 2013 automaticky nechrání před zvůlí nevzdělance.
Akademická obec by se mohla a měla sejít na půdě všech univerzit, a k bezprecedentnímu postoji politické moci vyjádřit odpor.
A nakonec – ministr školství, a s ním i celá vláda, by se měli přestat schovávat a podpis prezidenta na jmenovacím dekretu docenta Martina C.Putny by měli tvrdě požadovat.
Autor: Jan Urban, novinář, bývalý disident