Sedím v ateliéru, poslouchám poslední zprávy a promítám si v hlavě, jak máme jako Češi a Slováci pořád některé věci víc než společné. A nejen věci. Vzpomněla jsem si, že žena jménem Nagyová byla likvidačním elementem pro premiéra vlastně i na Slovensku.
V Čechách je slovenská aféra devadesátých let jménem Nagyová již pomalu zapomenutá. Přitom jde o neuvěřitelnou paralelu: Nejbližší spolupracovnice, šéfka kabinetu předsedy vlády, nenahraditelný dříč, po čase taky blondýna, nepropustný filtr kanceláře i kontaktů, veřejně neveřejný milenecký vztah, paní nenahraditelná...
Ne, ne. Teď nemluvím o "první dámě" premiéra Nečase, ale o pravé ruce slovenského premiéra Mečiara, o jeho Nagyové. Nikoli o Janičce, ale o Aničce. To je vlastně jediný rozdíl.
Anička například doprovázela pana premiéra místo manželky na audienci u papeže ve Vatikánu. Výjimečná čest pro věřící a světové osobnosti. Ovšem v této kombinaci totální zneuctění božích přikázání věřícím člověkem (Mečiar) a také začátek jeho konce.
Na Slovensku ovšem tehdy ještě nepadla vláda, pouze ona, paní Nagyová, a další žena blízká premiérovi. Šlo o jeho "paralelní přítelkyni", které Mečiar jako dárek za odpuštění vztahu s Nagyovou věnoval v privatizaci za symbolickou cenu celé lázně Piešťany). Ani to jejich vztah ale nezhojilo a tato zhrzená žena nakonec spáchala sebevraždu.
To, co se děje tady a teď, nemá nyní smysl popisovat. Vyplývá z toho pouze zásadní poučení pro ambiciózní pány: Chlapi, pozor na jméno Nagyová!
Autor: Alžbeta Vlčková, místopředsedkyně jihomoravské krajské organizace hnutí ANO