„To nejde…“ nebo „Co se dá dělat?“… Těmito a dalšími povzdechy reaguje většina občanů Česka na jakýkoliv závažnější politický, sociální, ekonomický, státoprávní atd. problém, přestože někteří novináři a intelektuálové vyzývají občany k aktivní účasti v politickém životě země.
Když se však objeví někdo, kdo chce problémy země řešit, spustí často titíž novináři sprostou dehonestující kampaň plnou urážek, invektiv a zesměšňování. Osobu, která chce a má možnost „s tím něco dělat“ chtějí novináři zbavit důvěryhodnosti, a tak i umlčet.
Někteří žurnalisté slouží vlastně těm silám, kterým jde o to, aby „naše demokracie byla zachována“, bezpochyby demokracie těch, kteří přisáti na stát prostřednictvím stávajících politických stran rabují jeho investiční zdroje vytvořené prací, tedy z daní všech poctivých občanů, včetně podnikatelů či dokonce velkopodnikatelů, kteří daně poctivě platí, nevyvádí je do daňových rájů, investují v naší zemi, udržují podniky v chodu, a tak dávají občanům práci, nestaví si v zahraničí honosná sídla, nekupují jachty atd.
To vše je už prokázané a obecně známé. Proto bych se chtěl věnovat jednomu konkrétnímu případu, jenž zveřejnil týdeník REFLEX č. 24 pod titulkem „Čas falešných mesiášů“.
Opomenu invektivu již v titulu, která dehonestujícím způsobem parafrázuje Bibli a předjímá podnikatele kritizované v textu jako falešné mesiáše, resp. spasitele, čímž již předem čtenáři říká, jak má na tyto lidi nahlížet.
Protože jsem měl možnost poznat způsob myšlení a názory pana Babiše na nedávné ideové konferenci hnutí ANO, které jsem se zúčastnil (ač členem hnutí nejsem), budu se konkrétně věnovat pouze té části textu, která se týká jeho.
Pan redaktor Holec se zjevně nikdy nezabýval systémovým inženýrstvím, neboť jedině tak lze omluvit jeho aroganci ve slovech: „S Babišem jsem ukončil krátkou komunikaci. A to ve chvíli, kdy jsem pochopil, že myslí vážně větu o tom, že stát by měl být firmou, a to v čele s ním… takovým velkým Agrofertem“.
A s kým jiným? Ukažte mi jediného politika, který by dokázal vybudovat tak úspěšný konglomerát podniků jako on a dovést ho k prosperitě. Všichni stávající politici, téměř bez rozdílu politické příslušnosti, vedou český stát akorát k bankrotu (viz dluh a schodek státního rozpočtu) a většinu občanů do relativní chudoby. Organizační, ale především ekonomické, principy jsou stejné v rodině, v podniku i ve státě.
Babiš je podle redaktora Holce „napůl blázen, napůl vizionář, jehož nezajímají detaily“. Opět pominu lacinou invektivu, ale ukažte mi v sestavě českých politiků jediného, který by měl vizi. Vize je totiž vzácnou čistě lidskou přidanou hodnotou. Za starých časů se nazývala vnuknutím božím.
Text pana Holce je veřejnosti evidentně prezentován tak, aby si o panu Babišovi vytvořila názor, že jde o blázna. Generála také nezajímá, jak frajtr Vonásek vede své družstvo. Proč by měly Babiše zajímat podružné detaily, když vytváří „impérium“ a chce změnit poměry ve státě? Dodnes si pamatuji myšlenku, kterou pronesl baťovec, který přednášel na postgraduálu automatizované systémy řízení VŠE: „Vychovat specialistu je otázka několika málo let. Vychovat generalistu trvá desetiletí, často celý život.“
Na Babišově „autoritativním vystupování“ neshledávám nic špatného. Na rozdíl od redaktora Holce, který umí jen kritizovat, destruovat a dehonestovat, něco dokázal. A s tím, že stát mají „začít řídit zkušení, slušní a odpovědní lidé, kteří prokázali své schopnosti“ souhlasím zřejmě nejen já, ale bez pochyby, zjevně kromě redaktora Holce, většina občanů.
Pokud tento stát řídí lidé, kteří přímo ze školy, často s bídou střední, v lepším případě nějaké podivně vystudované vysoké, rovnou vstoupili do politiky, nemůžeme se divit, v jakém stavu se tento stát nalézá.
I mně, a jsem přesvědčen, že i většině občanů, jde stejně jako Babišovi o to, „jak bude naše země vypadat za deset dvacet, za padesát let, jde mi o to, kde budou žít mé děti. Chci, aby to byla Česká republika, a chci, aby se tady lidé mě,li co nejlépe…“.
Na rozdíl od sobeckého sebestředného individualismu mnoha českých politiků, kteří lobují jen za své klienty, nabízí Babiš kolektivistickou solidární vizi. A je-li v tomto jeho vzorem Tomáš Baťa, tím lépe.
Autor: Václav Makrlík, ekonom a spisovatel: