Zlatuška a Stropnický vysvětlují, proč jdou s Babišem

Jiří Zlatuška a Martin Stropnický exkluzivně pro Deník Referendum vysvětlují, proč se rozhodli zapojit do politického projektu Andreje Babiše. S Babišem půjde i Jana Lorencová, naopak Ivo Mathé zprávy o své účasti popřel.

Politický projekt Andreje Babiše si u voličů postupně získává kredit. Nepochybně tomu napomáhá kromě krize etablované pravice také Babišova strategie, která spočívá kromě postupné tvorby programu v angažování veřejně známých osobností. Před několika dny média informovala o tom, že na Babišovu nabídku být součástí jeho politického projektu kývli například dlouholetý komentátor MF Dnes Martin Komárek, bývalý senátor a rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška či herec a bývalý diplomat Martin Stropnický.

Jiří Zlatuška

Jak hodnotíte v souvislosti s politickým projektem Andreje Babiše ANO 2011 fakt, že před několika dny koupil vydavatelství, pod nějž spadají dva z nejvlivnějších deníků v České republice?

Nijak. Je to obchodní rozhodnutí, majitel novin nemůže novinářům nařizovat, co mají psát. Může to jistě potenciálně omezit stávající nepřímé ovlivňování obsahu např. přes mediální agentury.

Andrej Babiš splňuje všechny charakteristiky člověka, kterého lze označit za oligarchu. V čem spatřujete naději na změnu poměrů a změnu české politiky právě v souvislosti s ním?

U těch „charakteristik“ byste to musel nějak rozvést. Oligarcha je podle Akademického slovníku cizích slov buď (stávající) příslušník oligarchie, kde by mi pak nebylo jasné, o co se měl vlastně podle vás snažit, nebo zastánce oligarchie, o čemž bych také poněkud pochyboval.

U stávajících velkých stran je propojení s kmotry faktickou oligarchií, byť lze tvrdit, že se ekonomická moc ve státě takto uplatňuje nepřímo. V zájmu pana Babiše konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát, vidím naopak příslib tuto oligarchii rozrušit.

Je nicméně zřejmé, že zastánci moci kmotrů se pana Babiše jako potenciálního oligarchu budou snažit nálepkovat.

Znáte alespoň jeden příklad ze zahraničí, dle kterého by byl nositelem pozitivních změn v politice podobný projekt, jako je ANO?

Myslíte třeba starostu NYC (počet obyvatel větší, než Česká republika) M. Bloomberga?

Čím vás Andrej Babiš přesvědčil, abyste se stal součástí jeho politického projektu?

Jak jsem uvedl výše, zájmem konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát.

Dále pak rozumným pohledem na stávající problémy české politiky, na praktickou neschůdnost je řešit v rámci stávajících politických stran i vědomím potřeby do nápravy věcí leccos vložit: od financí potřebných pro úspěch kampaní, po osobní angažmá lidí, kteří jsou bez ohledu na možný prvotní odsudek do skutečné práce ochotni se vložit.

Martin Stropnický

Jak hodnotíte v souvislosti s politickým projektem Andereje Babiše ANO fakt, že před několika dny koupil vydavatelství, pod nějž spadají dva z nejvlivnějších deníků v České republice?

Ten krok je samozřejmě jako stvořený k tomu, aby odborná i laická veřejnost povytáhla obočí. Bylo by nepřirozené, kdyby byly reakce jiné. Jsem ale přesvědčený, že Andrej Babiš je především investor.

Dobře proto ví, že jakýmkoli zasahováním do obsahu či profilu obou deníků by svou investici nenávratně poškodil. A to je to poslední, co by si moudrý investor přál. Navíc není jediným českým významným podnikatelem, který se rozhodl vstoupit do mediálního byznysu.

Možná, že nejsem dost bystrý pozorovatel, ale například na Hospodářských novinách nevidím žádný ideologický vliv jejich majitele. A co se týká nezávislosti novinářů, troufám si tvrdit, že ta se ani tak neodvíjí od majitelů. Buď nezávislí jsou, nebo ne.

Určitě bychom našli takové, kteří léta píší nepřehlédnutelně zaujatě a ve prospěch určitých názorových proudů i jejich nositelů a pak ty druhé. Ty, kteří si udržují schopnost kritického myšlení za všech okolností. Bez ohledu na to, kdo je jim jako politik bližší a kdo to či ono periodikum vlastní.

Andrej Babiš splňuje všechny charakteristiky člověka, kterého lze označit za oligarchu. V čem spatřujete naději na změnu poměrů a změnu české politiky právě v souvislosti s ním?

Nejsem si vůbec jistý, že Andrej Babiš splňuje všechny znaky oligarchy. Oligarchie je antického původu a v současnosti má svůj hlavní stan v Putinově Rusku. Je to zásadní vliv úzké a movité skupiny lidí, kteří mají zemi tak říkaje v hrsti.

Myslím, že to je přesně to, co Andreji Babišovi na současné České republice vadí, a snaha tento stav změnit je právě důvodem, proč se rozhodl do politiky vstoupit. Desítky, spíš stovky „malých českých oligarchů“ si zvykly tuto zemi ze zákulisí koučovat.

Ovládají ji prostřednictvím často loutkových zástupců lidu, kteří jsou demokraticky voleni, čímž vzniká dojem jejich legitimity. Je to velmi sporná forma demokracie. Dostala nás do situace, která je už nadále neúnosná.

Nemyslím, že vstup do politiky je splněním Babišových nejtajnějších přání. A už vůbec ne způsob, jakým se chce v životě konečně prosadit. To tedy opravdu ne. Pokud narážíte na rozsah jeho podnikatelských aktivit, ano, byl v uplynulých letech mimořádně úspěšný.

A každé velké bohatství vyvolává logické otázky a mnohé domněnky. Bez kontaktů a ostrých loktů úspěchu patrně nelze dosáhnout. Vidím ale rozdíl mezi ostrými lokty a kriminálními metodami. Ten rozdíl je zásadní.

Andrej Babiš si nepotřebuje telefonovat s „kolibříky“, nenosí nikomu peníze v igelitkách a jeho firmy nesídlí v daňových rájích. Mohl a měl by naopak rehabilitovat poněkud pošramocenou pověst podnikání jako takového.

Dokázat a přesvědčit, že úspěch, to je především zodpovědnost. Ke své zemi a jejím obyvatelům. Babišova finanční nezávislost dává hnutí ANO jednu nezanedbatelnou šanci: věnovat síly obnově země a nikoli pletichaření s obstaráváním stranických fondů a osobních výhod.

Znáte alespoň jeden příklad ze zahraničí, dle kterého by byl nositelem pozitivních změn v politice podobný projekt, jako je ANO?

Těžko takové příklady hledat v tradičních evropských demokraciích. Ty jsou, bohužel pro nás, stále ještě o hezkých pár koňských délek před námi. A mezi zeměmi, které jsou demokraticky mladé nebo dokonce tápají, bych hledal nerad.

Česká republika ale není v situaci spanilého prince, který si rozmařile nechává předstoupit před pohovku procesí bohatých a ctnostných panen. Jsme ve stavu, kdy věčné a čím dál tím trapnější aféry a nestoudnější pikle tuto zemi posouvají někam do předpeklí.

Jsme v situaci, kdy se sečetly všechny chyby a nepřirozenosti minulých let. Ocitli jsme se na křižovatce. Mně je padesát šest let. Nemám čas čekat, až se vynoří z popela nějaká „foglarovská parta“.

Pokud chci jako občan s poměry v této zemi něco udělat, pokud chci smysluplně uplatnit své zkušenosti a energii, kterou stále ještě disponuji, musím volit realisticky. A věřit, že projekt, jako je ANO, má smysl a bude prospěšný.

Pokud by nastala situace, kdybych měl vážné důvody k pochybnostem, nic mě nenutí být nadále jeho součástí. Neberu si ANO za ženu před Bohem. Jen bych nerad dopadl jako ten tuzemský intelektuál, který všude byl, všechno viděl, o všem předem ví, jak to dopadne, a tak se pomalu domokvává ve svém vlastním láku ke kyselému konci.

Čím vás Andrej Babiš přesvědčil, abyste se stal součástí jeho politického projektu?

Setkali jsme se několikrát, v klidu, mezi čtyřma očima. Povídali jsme si. O všem možném. A o politice, samozřejmě. O mých článcích v MF Dnes. Mimochodem, přestal jsem je psát okamžitě poté, co jsem se pro spolupráci s hnutím ANO rozhodl.

Jsme s Andrejem Babišem stejný ročník. Naše dětství se v lecčems podobá. I já měl otce zaměstnaného v zahraničním obchodu, i já jsem prožil část dětství v cizině a chodil na zahraniční školu. I můj otec byl po osmašedesátém vyloučen ze strany, byl bez práce a pro rodinu nastaly vážné problémy. Tím podobnosti končí, ale dokážu si přesně představit, proč pak zvolil Andrej Babiš tu cestu, kterou zvolil.

Ať už jsem vykonával v životě jakoukoli profesi, vždy to bylo spojené s odhadem lidí. Snad v tom tedy mám určitou zkušenost. Když mluvíte s Andrejem Babišem, nenapadlo by vás, že sedíte u stolu s druhým nejbohatším Čechem. Je – s prominutím – normální.

Ve svých reakcích, v tom, jak vnímá při hovoru partnera. Nejsou na něm patrné žádné vnější atributy bohatství. Věnuje spoustu financí na různé bohulibé projekty a nikdo o tom dohromady neví. Platí daně tady, v České republice. To je poměrně zásadní.

Dává práci tisícům lidí, včetně občanů SRN, kde je respektovaným podnikatelem. Dělá na mě dojem askety posedlého prací. A to je mi sympatické. V kontaktu je přímočarý, sdělný a má nepřehlédnutelné charisma. Od svého okolí očekává profesionalitu, věcnost a nasazení.

Jistě, teď se ocitne v úplně nové situaci. Stojí léta v čele úspěšného podnikatelského impéria a je dost dobře možné, že už dlouho neslyšel slovo „ne“. Já si svoje „ne“ dopřeji, o tom nepochybujte. Ani pro mě není vstup do politiky ve věku, kdy by měl člověk spíš začít bilancovat, splněním nejtajnějších snů. Svou názorovou nezávislost se prodat rozhodně nechystám.

K mému rozhodnutí mě dohnal banditismus a nestoudnost řady z těch, kteří v ní už spoustu let kalí vody. Těch, kteří dnes a denně dokazují, že kontakt s realitou už dávno ztratili. Těch, kteří si ve své pýše, cynismu a omezenosti myslí, že si tuhle zemi mohou přivlastnit. Těch, kteří jí zpupně, systematicky a dlouhodobě škodí. Těch, jejichž sebeláska a patologická samolibost je tak chronická, že uvěřili svým věčným lžím. Tomu pasivně přihlížet nechci. Tahle zem se potřebuje nadechnout. Potřebuje naději.

Andrej Babiš bude vystaven novým tlakům a mnoha „hučičům“. Jeho podnikatelský úspěch přitahuje lidi nejrůznějších povah a ambicí. Lampy můry vždycky přitahovaly. Bude hodně záležet na něm a na jeho nejbližším okolí, aby dokázal oddělovat zdravě kritické zrno od pochlebovačných kariéristických plev.

Dal si nesmírně náročný cíl: etablovat na české politické scéně v roce 2013 nový politický subjekt. To je po tom všem, co se u nás v posledních letech událo, úkol téměř titánský. Už teď je slyšet spousta pochybovačných skeptických i vysloveně negativistických hlasů. S tím se musí počítat. Budou sílit úměrně tomu, jak se bude Babišově hnutí ANO případně dařit.

Mezi jistotou uhnívání a rizikem pokusu o obrodu jsem zvolil riziko. Ale cožpak může bez rizika vzniknout něco podstatného?

Zdroj: Deník Referendum

Nahoru