V normálním světě, v byznysu
Kampaň Andreje Babiše se opírá o heslo „nejsme jako politici, my makáme“. V tom duchu hovoří i on sám v debatě LN. Nemluví jako politik zvyklý přesvědčovat partnery, domlouvat kompromisy a získávat spojence. Mluví jako podnikatel zvyklý rozhodovat ve firmě, v níž má jasnou většinu. Kompromis? Dejme tomu, ale spíše jako výsledek vlastní velkorysosti či benevolence (ve stylu: tak si to pro mě za mě dopřejte) než jako výsledek politického jednání.
Babiš se nedokáže odříznout od podnikatelské rétoriky ani v momentech, kdy jde pouze o politiku. Často používá argumenty typu: „vždyť v Německu zaměstnávám 6000 lidí“ nebo „pojďte se mnou a uvidíte to“, jako kdyby nás provázel po své továrně. A když se mu ve světě politiky něco nelíbí, má po ruce argument: „To jsou věci, které v normálním světě, v byznysu, nefungují.“ Má také sklon přirovnávat kiksy státu a jeho politiky k blázinci. („Ta země funguje jak v pakárně“ řekl v debatě LN. „Když vidíme, jak to tu funguje, je to totální blázinec,“ řekl o pár hodin dříve na mítinku v Brně.)
Je čitelný? To je složitější otázka. Jako Andrej Babiš a podnikatel čitelný je. Horší je to s čitelností jeho hnutí ANO. Je-li politická strana řízena jako firma, její čitelnost se odvíjí od čitelnosti šéfa. Ale kdo ho zná jen jako byznysmena, může v jeho politickém angažmá dosti tápat. V případě Andreje Babiše, podnikatele známého i za českými hranicemi, jsme to vyzkoušeli na příkladu Německa.
Nevíte, že mě v Německu znají? Jak by lídr ANO přiblížil německému občanovi, voliči, obchodnímu partnerovi či novináři své hnutí na nějakém v Německu známém příkladu? U lídrů zavedených stran je to jednodušší. Například Miroslavu Němcovou tam mohou zjednodušeně prezentovat jako českou Merkelovou...
„Paní Němcovou? To si děláte srandu,“ vpadne do ještě nedořečené otázky Babiš. „Pane kolego, já zaměstnávám v Německu šest tisíc lidí a zaplatil jsem tam na daních čtyřicet milionů eur, probuďte se. Na mě, když jsem tam kupoval Ringier, se přišel podívat Gerhard Schröder. A můj kamarád Clemens Tönnies, prezident fotbalového klubu Schalke 04, vzal mobil, vytočil přede mnou číslo Putina a Putin to vzal. Takže já se v Německu trochu pohybuju a neříkejte mi, že paní Němcová je Merkelová.“ Tak reaguje na víceméně společenskou otázku byznysmen a zásadní politický odpůrce ODS. Takže následuje druhý pokus: Nehodnotíme ani Merkelovou, ani Němcovou, jen chceme navodit situaci, že někdo v cizině představuje tam nepříliš známé české strany a lídry – s čím a kým by je srovnával...
„Ale já jsem dal interview Wirtschaftswoche, to je nejčtenější ekonomicky zaměřený list,“ přerušuje opět Babiš. Pevně vězí v roli byznysmena. Představu, že by ho v Německu neznali, si vůbec nepřipouští, ač v otázce nejde o byznys, nýbrž o jeho hnutí.
Takže ještě jednou: Pokud by německé noviny přiblížily například Bohuslava Sobotku jako českého Peera Steinbrücka (lídr SPD), Pavla Bělobrádka jako českého Horsta Seehofera (lídr CSU), Ondřeje Lišku jako českého Jürgena Trittina (lídr Zelených), jak by mohly přiblížit formaci ANO a jejího lídra Babiše čtenáři, který se v českých poměrech moc nevyzná?
„Jak to, že nevyzná? Dal jsem v Německu x rozhovorů. Jsem tam známý podnikatel,“ nevzdává se Babiš. „Zeptejte se německého velvyslance, zeptejte se premiéra Saska, jenž bylvmé chemičce a říkal novinářům, že jde za Merkelovou lobbovat, aby Babišovu chemičku připojili k dálnici. Nevíte, že v Německu zaměstnávám 6000 lidí a jsem tam největší český investor?“
Ale to, že je někdo znám jako investor, ještě neznamená, že je znám i jako politik a lídr vlastního hnutí. Když by si Němci měli ANO zařadit na zažité politické škále, tak kam? Na pravici, na levici, spíše k CDU, nebo spíše k SPD?
Bojovník proti systému, který se přirovnává k Merkelové „To nevím, asi spíše k Merkelové. Ale tím jsem se ještě úplně nezabýval,“ konečně odpovídá Babiš. Je očividné, že ideové a programové stránky politiky ho moc nezajímají. Sám vychází z toho, že podle Aristotela jsou politici příkladem moudrosti, pracovitosti a morálky. Tak prý velký filozof učil politiku i Alexandra Velikého. A v dnešním světě? Zmiňuje „podivného miliardáře“ Ivanišviliho v čele gruzínské vlády a Michaela Bloomberga v čele New Yorku: „Je to politik, podnikatel a ještě vlastní média, to je ale průšvih, co? Co si to dovolil?“
Zajímavé je, že Babiš, který se u nás prezentuje jako de facto protisystémový bojovník proti neřádu (ten je podle něj systémový, řízený „matrixem“ – všemi těmi, kteří to tu měli pod palcem 23 let), by se v Německu řadil k političce, která platí za ultraloajální vůči systému i „matrixu“.
Zdroj: Lidové noviny