Martin Komárek: Andrej Babiš bude jednou premiér

S Martinem Komárkem se známe řadu let, čtyři roky jsme spolu pracovali v redakci MF Dnes. Takže jsem na jeho přestup z žurnalistiky na "druhou stranu", do hnutí ANO Andreje Babiše, koukal stejně vyjeveně jako většina jeho kolegů. Z politického komentátora se ve dvaapadesáti stal programový manažer a pravděpodobně kandidát ANO v nadcházejících volbách. A billboardům s jeho podobiznou se nelze vyhnout.

Jak se ti líbí ty billboardy?

Duševně jsem se na to připravoval. Žena mi říká, že tam mám mnohem větší hlavu. A musím si dělat legraci z toho hesla. Když se mě ptají, co to znamená, že nejsme jako politici, ale že makáme, říkám, že to "makáme" znamená, že osaháváme ženy.

Nepociťuješ při pohledu na to heslo trochu stud?

Ne. Já bych ho tam nedával, při vší úctě k našim reklamním mágům. Představoval bych si asi něco ironičtějšího. Ale úplně chápu, co chceme sdělit jako strana, kterou nikdo nezná, za tu vteřinu, kterou to člověk vidí z auta. Že nejsme jako ty strany, které předvedly to, co předvedly před rozpuštěním sněmovny: že se rozsypaly před Zemanem, zrazují, plácají prázdnou slámu. A za druhé, že nejsme profesionální politici. My jsme lidé, kteří do politiky přicházejí z normálních profesí.

Takových lidí je pořád v politice většina. Ale vaše heslo přece říká něco jiného: "Nejsme jako politici." Co bys o tom napsal jako komentátor? Že takhle prská Pepa z hospody?

To asi ne. Napsal bych k tomu ironický Objev, který jsem psával dlouhá léta do magazínu MF Dnes.

Fajn. Ale zpět k tomu sloganu. Vy jím v podstatě říkáte, že čeští politici jsou líná banda, která nic nedělá.

Skutečně si myslím, že to, co předvádí sněmovna, je naprosto zoufalé. To byla jedna z motivací, proč jsem do politiky šel. Vím, že tam je dost slušných a pracovitých politiků. Ale částečně ta práce spočívá v tom, že tam běhají jak veverky v kolečku, pískají na ně šéfové klubů, jsou tam nesmyslně dlouhé schůze a pak se sedí v parlamentní kantýně, kde jsem měl tu čest dát si panáka dvanáctileté whisky za třicet korun. De facto to ani práce není. Nikam nevede.

Jasně, není to normální práce. Ale takhle vypadají parlamenty všude po světě.

Ale mají jiné výsledky. Ačkoliv si příliš nevážím Evropského parlamentu, líbí se mi pravidla, že řadoví členové mají mít na projev dvě minuty, šéfové pět, že schůze začíná v devět a končí ve dvě a přetáhnout se smí o patnáct minut. Parlamentní život je potřeba zkultivovat, je to práce jako každá jiná a výsledkem mají být dobré zákony pro tuhle zemi.

Mně připadá, že tím heslem jdete vstříc nižším pudům společnosti, která tradičně nenávidí poslance, jež si sama zvolila. Říkáte, že nejste politici. Tak co jste? Spasitelé?

Rozhodně nejsme spasitelé. Jsme lidé, kteří chtějí zlepšit politiku tím, že ji znormální. Nejsem jako Radek John, který vymítal dinosaury a měl se za jediného spravedlivého. Andrej Babiš není jako Vít Bárta. Víme, že jsme dělali v minulosti chyby a hlouposti. A teď nabízíme svoje schopnosti, abychom politice vrátili charakter veřejné služby, jak to myslel Aristoteles.

Když jsi o tom začal sám: jasně že nejsi Radek John a Babiš není Vít Bárta. Ale když už zase slyším, že hlavní bude slušnost a že všichni okolo kradou, slyším ozvěny kampaně 2010 a Věci veřejné. V čem je ten rozdíl?

Jsme teď v negativní části kampaně. A podle mě oprávněně. Máme i pozitivní program, proto jsme ANO. Tahle země má dva zásadní problémy, které spolu souvisí. Nízká efektivita a zkorumpovanost státní správy plus stagnace a nezaměstnanost. To není nutné a ne všechny země v okolí si vedou takhle špatně. Podle Transparency International proteče státní správou ročně 150 až 200 miliard, které se ukradnou nebo jsou využity neefektivně. Kdybychom z toho aspoň část zachránili, nemusíme zvyšovat DPH.

Představuji si, jak bude ten program asi tak vypadat: Nemá se krást. To dneska podepíše každý. Je potřeba zprofesionalizovat státní správu. Taky každý zajásá. Proč by to měl volič věřit zrovna vám?

Po dvaceti letech práce politického komentátora vím, že se žádnému českému politikovi věřit nedá a že se sliby neplní. My můžeme lidi přesvědčit jenom tím, že naše programové body se týkají opravdu věcí, které lidi štvou. A pak osobním nasazením, kvalitní kontaktní kampaní, kde budeme s lidmi mluvit, nebudeme se vymlouvat, odpovíme na všechny otázky a vyslechneme si, co po nás lidi chtějí. A zkusíme to dát do programu. Nejvíc ale platí osobní ručení, když za lidmi přijdeš a mluvíš s nimi.

Jako kdybych slyšel Jana Fischera na začátku jeho prezidentské kampaně. "Nebudu se před vámi schovávat, bude mě zajímat, co zajímá vás..."

Jo, a v kampani chodí v rozhalenkách a pak se začne schovávat.

Taky máš rozhalenku. Na plakátu i teď.

K tomu jsem byl donucen. Jak víš, vždycky jsem nosil trička. Abych vypadal aspoň trochu civilizovaně, nosím košile. Ale zpátky: nové garnitury vždycky zklamaly svým představením v reálné politice, kdy se přizpůsobily manýrám, které panují přinejmenším od dob opoziční smlouvy. Máme 200 poslanců, z nichž je polovina hloupých a dalších padesát podplacených. Zbývá padesát funkčních. Potřeboval bych to číslo zvýšit, aby těch funkčních bylo aspoň třeba 101.

Jak jsi k tomuhle číslu došel?

Jasně že to je nadsázka, ale ne příliš velká, odráží to, co o sněmovně vím, hodně jsem ji sledoval, znám politiky osobně, vím o fungování stran. Navíc některé věci jsou v politice prostě brány jako norma, která je sice mravně zvrhlá, ale zákonná. Kdosi mi říkal: Doufám, že budeš v té politice taky krást. Ne, nebudu, odpověděl jsem. A on na to: Ale měl bys krást aspoň proto, aby si tě ti druzí vážili. Z těch, co nekradou, si všichni dělají srandu.

Martine, to je taková báchorka.

Je to pravda, to bych si nedokázal tak rychle vymyslet.

Ve sněmovně to nakonec semele skoro každého. Taky budeš chodit na whisky za 35 a na oběd za 60.

Semele to každého. Na whisky budu chodit mimo sněmovnu, protože budu prosazovat, aby se v pracovní době nechlastalo. Ačkoliv sám piji rád a zrovna teď, jak vidíš, piji víno. Ale mě to, myslím, nesemele. Znám to, vím, jaká nebezpečí na člověka číhají. Nesemele to Andreje Babiše, který opravdu nepotřebuje, aby ho někdo podplácel. Sněmovna se ale změní jen tehdy, když do ní vstoupí dominantní síla. Pokud se tam dostane dvacet poslanců, jsou vystaveni kejklům Kalouska, Zaorálka a jiných matadorů.

A kolik myslíš, že bude vás, pokud se tam dostanete?

Když jsem kývl Andreji Babišovi na nabídku, říkal jsem mu: Ale já k vám nejdu, abychom měli 12 procent, ale abychom vyhráli volby. Všichni jsme čekali volby v květnu. Teď je situace taková, že kdybych si myslel, že můžeme vyhrát volby, tak bych asi byl špatný bývalý komentátor. Budeme muset prostě ty tlaky vydržet.

Andrej Babiš tvrdí, že se stát musí řídit jako firma. Jak chceš ale stát řídit jako Agrofert? Stát není tvůj stoprocentní majetek, což jsi přece musel Babišovi říct.

Neberme teď stát jako Českou republiku, ale jako to, co delegujeme na vyšší struktury, které nám berou kus svobody. Já mám třeba hesla: Úřady jako supermarkety. Za komunismu byly samoobsluhy otevřeny od osmi do čtyř a v pátek už v nich nic nebylo. Dnes mají supermarkety otevřeno 24 hodin denně. Ale úřady mají stejnou otvírací dobu jako za komunismu. A já říkám, proč by klient neměl mít šanci zajít na úřad kdykoliv? Proč bychom tohle nedokázali rychle opravit?

To je pěkná vize. Ale vy mluvíte o celém řízení státu, které má být "apolitické, čistě odborné". To je, jako když prezident o Rusnokově vládě tvrdil, že to je vláda odborníků.

Vláda je vždy politická, jen jde o to, jak to chápeme. Patří do ní určitě stranický boj, přesvědčování voličů, stranické dohody. Ale má taky stránku služby občanům. Jde o to, kde je hranice. Já se s Andrejem Babišem shoduji v názoru - jak to říct slušně - do prdele, pojďme tu hranici posunout z poměru 80 : 20 ve prospěch politikaření někam, kde by to bylo aspoň 50 : 50. Poslanec by měl ve sněmovně svléct stranické triko a obléct si triko národního týmu.

Pak nemusíš mít vůbec volby.

Já chci ve sněmovně tu nejlepší reprezentaci. Když Michal Bílek vybírá národní tým, vybírá ty nejlepší.

Jenže znova: trenér reprezentace rozhoduje úplně autokraticky.

Ale volič by měl uvažovat jako Bílek. Protože ho ti lidé budou reprezentovat.

Loni jsi napsal do MF Dnes komentář, v němž jsi Babiše přirovnal k prskajícímu Pepovi z hospody. A mimo jiné jsi v něm vznesl otázku ohledně korupce: "Je on taková výjimka, nebo taky občas dá těm, co rádi berou - tedy, jak říká, politikům, soudcům a policii?" Jsi si už jistý, že je výjimka?

Neexistuje žádný důkaz. A pomluvy mezi miliardáři jsou ještě horší než mezi novináři. To, co jsem napsal, vycházelo z obecného mínění. Když jsem se s Andrejem Babišem setkal, můj dojem byl úplně jiný, než jak jsme ho v médiích popisovali. Podle mě je to slušný, relativně skromný člověk. Nevím, jestli je úplně pravda, co říká. Ale vystihuje to, co si myslí lidé.

Lidé si taky myslí, že by měly být tvrdší zákony pro Romy.

Ano, ale to neznamená, že by se tím měli politici řídit. Ale že si velká většina myslí, že politici kradou, to pravda je.

Ale s politickou elitou vycházel Babiš vždy dobře. Sám se tím chlubil, Topolánkovi byl na padesátinách, Langerovi na svatbě, Grosse zval na tenis.

Ano, jako velkokapitalista se s nimi musí potkávat. Podívej, upřímně řečeno, já neznám obchodní minulost Andreje Babiše. Nikdo ji nezná. Je jen otázkou jeho svědomí, jestli někdy uplácel státní úředníky. Ale vím jistě, že svoje impérium vybudoval bez podezřelých privatizací, bez toho, že by mu Kočárník přiklepl pojišťovnu. To, že Andrej Babiš obchoduje na Polobalkáně, jímž jsme, je pravda a vím, že na Polobalkáně je zvykem dávat provize. To je ale otázka na něj, ne na mě.

Kdybys byl politický komentátor, co bys napsal ve chvíli, kdy by si šéf strany koupil rok před volbami jedno z největších vydavatelství?

Myslím, že je to chyba. To jsem Andreji Babišovi také řekl. A jsem zvědav, jestli to zvládne.

Chtěl bys tam pracovat?

Odpovím na to historkou. Když jsem v redakci oznámil, že jdu do politiky, někteří kolegové mi říkali: Babiš si tě koupil, co? Neměl jsem na to co říct. Byl jsem ale zrovna v redakci, když byl oznámen prodej Mafry, tak jsem jim říkal: Ne ne, přátelé, já k němu odešel dobrovolně. Koupil si vás.

Babiš si chce koupit i televizní kanál. Jak daleko jsme pak od modelu Berlusconi? Sám jsi napsal, že v Itálii smetli soudci celou politickou garnituru a místo ní dostali Italové Berlusconiho. Není to přesně to, co nás čeká?

Neznám osobně Berlusconiho. Je to ale klasický populista, který měl docela rozumnou snahu hodně socialistickou Itálii posunout k větší konkurenceschopnosti. Andrej Babiš má podobný cíl, ale díky osobním vlastnostem má větší šanci uspět.

Myslíš, že se Andrej Babiš taky jednou stane premiérem?

Tyhle volby asi ještě nevyhrajeme. Ale ano, myslím, že se to jednou stane.

Zdroj: Hospodářské noviny

Nahoru