Lék existuje. A chce to koňské dávky
Zavedené politické strany se odklánějí od svých původních funkcí, míní politolog. Měly by být konfrontovány s co největší konkurencí a čelit tlaku aktivit občanské společnosti.
Politický systém v Česku je dysfunkční v důsledku degenerativních změn, jež zasáhly zavedené politické strany a vůbec politický prostor. Primárně došlo k rozpojení politiky a společnosti, což vedlo až k odcizení stran. Místo aby strany socializovaly a ve volebním procesu mobilizovaly občany k účasti na chodu věcí veřejných, dochází v posledních letech spíše k opačnému jevu. Občané se mobilizují proti zavedeným stranám a jejím lídrům.
Taková protestní atmosféra a jakási vzpoura vůči politickému establishmentu kulminovala ve sněmovních volbách v květnu 2010. To svědčí o tom, že strany v současném stavu ztrácejí schopnost plnit své základní funkce, zejména roli zprostředkovatele veřejného zájmu a idejí. Nedostatečně plní i svou integrační úlohu, neboť místo aby propojovaly různé společenské zájmy, prosazují zájmy soukromé.
Koneckonců strany svým působením zpochybňují dosavadní axiom všech demokratů, totiž to, zda jsou ještě vůbec schopny garantovat pluralitní a otevřenou společnost. Ve skutečnosti se jeví, že strany spíše oklešťují demokracii a že si ji skupiny uvnitř stran usilují uzurpovat.
Právník a politolog Ivo Pospíšil položil kacířskou otázku: Jestliže z přísně ústavního hlediska považujeme strany a jejich soutěž za základ našeho politického systému, „jsou ale z pohledu politologie a sociologie ještě schopny plnit základní funkce, pro něž v Evropě v 19. století vznikaly“? A k tomu dodal, že právě nyní „nazrála doba na promýšlení a pojmenování příčin současné krize a hledání alternativ“. A proto „ten, kdo zpochybňuje zaběhlé instituce a pořádky, nemusí být nepřítelem otevřené a svobodné demokracie“.
Také Ústavní soud - vjednom svém nálezu z roku 2011 - se vyjádřil k nežádoucím změnám ohledně funkcí stran v České republice.
Přímo konstatoval, že dochází k postupnému „odklonu politických stran od svých původních funkcí ve společnosti, tj. prostředku k artikulaci a agregaci společenských zájmů, mobilizaci a socializaci společnosti a případně participaci na správě věcí veřejných“. Za jednu z hlavních příčin takového odklonu Ústavní soud považuje prohlubování klientelistických vazeb politických stran na soukromé, převážně podnikatelské subjekty. To může při výkonu veřejné moci vést k tomu, že strany slouží jako nástroj k prosazování soukromých zájmů. Ústavní soud právě zde vidí kořeny současné krize politických stran a obecně stranickopolitického systému v Česku.
Jediný lék, vlastně dvojjediný lék, existuje. Zaprvé je třeba naordinovat více a ještě více konkurence a zadruhé více a ještě více občanské společnosti. Přitom je nutné nasadit koňské dávky. Taková komplexní léčba by měla navodit pro politické strany dostatečné prostředí brzd a protivah a zároveň kontrolních mechanismů. Jen takováto systémová změna prostředí může přimět politické hráče ke změně chování. Přesvědčování politiků, aby se chovali morálněji, ničemu nepomůže a zůstane jen u planého moralizování. Stejně tak ničemu nepomůže ani hledání nových, čistých a osvícených politiků. Je zřejmé, že klientelistický a korupční systém zavedený ve stranických strukturách je buď semele, anebo dříve či později odvrhne.
Náklady na rekonvalescenci pacienta Že při nasazení nové medikamentózní léčby vzniknou nežádoucí vedlejší účinky v podobě některých více či méně nedůvěryhodných podnikatelsko-marketingových stran nebo i hnutí hledajících alternativy mimo politické strany, je přirozené, je to nutný průvodní jev každé demokratizace a je vhodné jej zohlednit, tedy započíst do nákladů na rekonvalescenci pacienta. Každopádně politika není střet mezi dobrem a zlem, nýbrž konflikt zájmů. A teprve střet soukromých zájmů v pluralitním prostředí může vést k hledání a nacházení zájmu veřejného. „Ambicím je třeba čelit ambicemi, jedině tak bude soukromý zájem každého hnací silou práv všech.“ Nebo: „Vzájemně protikladné a soutěžící zájmy se stanou prostředkem ochrany těch lepších motivů.“ To jsou východiska Jamese Madisona a dalších zakladatelů americké ústavy z 18. století.
Proto není třeba se děsit vzniku Babišova hnutí ANO 2011 nebo hnutí Pro kraj podnikatele Martina Hausenblase v Ústeckém kraji. Rovněž je třeba více než vítat iniciativu 38 občanských sdružení založit platformu Vraťte nám stát a požadovat, aby nově zřízená parlamentní komise, složená z veřejně respektovaných osobností, vyšetřovala podezření z proniknutí organizovaného zločinu do vyšších pater politiky. To, že tu máme odstrašující zážitek z účinkování Věcí veřejných, neznamená, že a priori vše nové bude zkažené. Recyklované stranické elity totiž potřebují okysličení, a to především z vnějšku.
Pokud převáží občanská pasivita a pokud se samotné stranické elity neodhodlají k řízené a dávkované reformě vlastních stran i politického prostředí, pak hrozí v horizontu let naprostá demoralizace politiky, její rozklad a zhroucení celého politického systému, jak tomu bylo v Itálii před dvaceti lety.
Autor: Michal Klíma, politolog
Zdroj: Lidové noviny