Hrozí vám vážné nebezpečí, vzkazuje Vladimír Čech
Podle moderátora Vladimíra Čecha, který před časem na krajské úrovni působil i jako politik, hrozí naší zemi vážné nebezpečí. Pokud se opět chopí moci komunisté, je pravděpodobné, že vystoupíme z NATO či EU. To bude mít fatální dopad na geopolitickou scénu. Třeba náš přechod pod Rusko.
Na postu šéfa kultury v současnosti působí nepříliš populární Alena Hanáková, která například šéfa ND Ondřeje Černého odvolala téměř bez důvodu, resp. důvod neuměla vysvětlit. Pocítil jste Vy jako umělec její „vládu“ na vlastní kůži?
Mezi paní Hanákovou a jejím předchůdcem nevidím rozdíl. Když si vezmeme všechny ministry kultury porevoluční éry, byl tam jen jeden, který za něco stál, a to byl Pavel Dostál. Možná ještě Milan Uhde. Ti ostatní, to je snůška bezejmenných, směšných postav, které s kulturou neměly nic společného. To je jak za komunistů, kdy někomu soudruzi řekli: „Franto, budeš ministrem financí.“ A on na to: „Ale já jsem vyučenej pokrejvač.“ A oni: „Nevadí, ale seš kovanej a strana ti věří!“ Teď je to podobné, nejen na Ministerstvu kultury, ale i na jiných, se ocitají podivné postavy. Hlavně že jsou v té které straně zavedené, o resortu nemusí mít ani potuchy. Když si představím, že bych se ocitl třeba na místě Johna a měl být ministrem vnitra, tak bych těm, kteří by mě oslovili, řekl, aby si dali na hlavu mokrý hadr. Když už bych měl to puzení být nějakým ministrem, tak jedině kultury, protože to je můj obor.
Celý rozhovor najdete na Parlamentních listech ZDE
Zmínil jste Radka Johna. Jak se díváte na jeho konání v minulých měsících a letech? Z médií vstoupil do politiky, teď se zase dere zpět do nich...
Je to katastrofa. Nikdo ho nenutil, aby se do politiky cpal. Bohužel ztratil veškerý kredit, který měl. Zcela dobrovolně se stal poměrně legrační figurou.
Často se mluví o tom, že české společnosti vládne mafie – i v souvislosti s navázáním vládní ODS na takzvané kmotry atd... Nedávno to zmínila na Václavském náměstí 17. listopadu třeba ekonomka Ilona Švihlíková, mluvil jste o tom i Vy, v říjnu jste mi říkal, že s požehnáním politiků vládnou a řádí mafiáni. Jak z toho ven?
Je třeba se zamyslet nad tím, kde se tu tihle mafiáni vzali. Má to původ hrozně daleko. Náš národ byl několikrát totálně zlomený, úvod tohoto všeho byl už po Bílé hoře. Lidé měli hrdost, náboženství, a to jim bylo po Bílé hoře vyrváno. Pak přišlo období Rakouska-Uherska, země byla prošpikována špicly, práskači a podobnými živly. Když se poté První republika začala k něčemu nadechovat, přišel Hitler. Když odešel Hitler, přišli komunisté. Po každé naději na něco pěkného dostal tenhle národ přes držku a padl hubou do fekálií. To, že dnes lidé volí komunisty, je pošetilost. Kdyby nepřišli, byli bychom dnes na úrovni Rakouska nebo Švýcarska. Po roce 1989 různí spolupracovníci komunistů, estébáci a kágébáci nezmizeli, ale pořád fungují. Čelná místa v politice obsadili bývalí členové Prognostického ústavu, tedy režimem maximálně prověření lidé. V dalším, neviditelném patře, působí nejrůznější veksláci, kteří museli spolupracovat s STB, protože jinak by svou „práci“ dělat nemohli. Z nich jsou většinou ti obrovští mafiáni a pracháči. Mají krytí na nejvyšších místech. Je to propletenina, z níž není cesta ven. Tito lidé mají moc ovlivňovat soudy, policii a podobné orgány. Představa, že toto změní jednotlivec, který třeba vstoupí do Senátu, je naivní.
Jak se v této souvislosti díváte na novopečeného senátora Libora Michálka, oceněného za odhalení korupce?
Pokud je pravda, co jsem se o panu Michálkovi dočetl, je to obdivuhodné. Ale pokud by někdo chtěl změnit politiku, muselo by to být hnutí nebo strana, které by drtivě vyhrálo volby. Je třeba změnit všechny zákony, a začít už od Ústavy. Jednotlivec nic nezmění, nemá šanci.
Mluvil jste o nebezpečí komunismu, to je teď reálnější než kdy dříve – republika po volbách zrudla, na severu Čech už máme prvního komunistického hejtmana...
Ti, kteří dnes říkají, že se za komunismu měli lépe, mají svým způsobem pravdu. Mám kamaráda na Náchodsku, tam je řada lidí bez práce, propíjejí podporu a nemají do čeho píchnout. Tito lidé se za komunismu měli opravdu v mnoha směrech lépe, měli práci a příjem. Když jste nezaměstnaný, jde především o morální úpadek. Pro sebevědomí člověka je to něco strašného. Ale to, že komunisté jdou takto nahoru, to výhradně padá na bedra stran, které byly u moci od roku 1989. Ony se svými stálými skandály a umožňováním nepřetržitého rozkrádání státních peněz postaraly o to, že komunistům stoupají preference.
To je tedy hlavní příčina toho, že Češi tak tendují k levici? Po volbách jich také řada, třeba i v tradičně katolickém Jihomoravském kraji, začala přímo do KSČM vstupovat...
Myslím si, že to, že lidé volí komunisty, je protest. I lidé, kteří volili Občanské fórum, mi říkají, že budou volit komunisty. Na protest. Ne proto, že by se nějak ztotožňovali s jejich idejemi. Ale navíc určité levičáctví máme jako národ v krvi.
Jak se díváte na protesty studentů, třeba v Jihočeském kraji, proti komunistům a jejich nadvládě v kraji?
Je dobře, že si mladí lidé uvědomují, co se tady děje. Pro mě je to velká naděje do budoucna.
Ale třeba poslanec a Váš herecký kolega Vítězslav Jandák o nich mluví jako o „rádoby pravdoláskařích“, kteří ani nevědí, proti čemu protestují, neb to nezažili...
Mladí lidé nežijí ve vzduchoprázdnu. Co to jsou rádoby pravdoláskaři? Takovéto dělení mě uráží. S kolegou Jandákem se pochopitelně znám, ale samozřejmě musí hájit pozice ČSSD. Musí hájit to, že se ČSSD propletla s komunisty takovým způsobem, že se jí z toho bude velmi obtížně vyplétat. Její iniciativu postupně převezmou bolševici a socialisté můžou mít už brzy docela vážné problémy. Což se jim už v historii stalo. Je to ale ještě složitější. Kdybyste byla marťan a nic nevěděla o minulosti, komunisté by na Vás teď působili jako nejslušnější strana. Nemají žádný skandál, jsou pracovití, vždy připravení, do ničeho se nenamočí...
Kdyby tedy příští volby vyhrála ČSSD, vytvořila by koalici s KSČM?
Vše tomu nasvědčuje. Ale co by to způsobilo? Jsme v NATO a EU. Rusko se nás ale nikdy nevzdalo. Považuje nás za své území a vždycky bude. Přitom Rusko teď zase mnoha podivuhodnými kroky připomíná totalitní SSSR. A pokud se tady k moci dostanou komunisté, kteří jsou zásadně proti NATO a EU, tak by mohli dosáhnout toho, že bychom z těchto sdružení vystoupili. A k čemu by došlo? Sáhlo by po nás Rusko, byli bychom zase v jeho náručí. Je iluzorní se domnívat, že bychom byli silnou samostatnou zemí jako Švýcarsko. Na to jsme moc malí a slabí. Lidé by si měli uvědomit, co nám hrozí. Je to vážná věc.
Říkal jste, že jednotlivec s tímto systémem nic neudělá... Proč jste Vy sám z politiky odešel?
Viděl jsem, k čemu to směřuje. Kolem mě se začaly rojit podivné existence, které ty slušné lidi vyštípaly. Bylo nám dáno najevo, že musíme rychle vypadnout.
Fandíte v této souvislosti projektům typu Nadační fond Karla Janečka nebo Babišovu ANO 2011, bojujícím proti korupci? Mají podle Vás podobné projekty v Čechách šanci, nebo jsou Češi už tak apatičtí, že umí jen nadávat u piva?
Tato uskupení mají velkou výhodu, stojí za nimi velké peníze. Možná kdyby se dokázala spojit, mohla by mít šanci. Ovšem má to jedno úskalí. Ti lidé velice těžko shánějí známé, důvěryhodné a slušné tváře. Politika je také o tom, jestli osobnost, která má tu stranu vést, má nějaký kredit, tvář a umí důvěryhodně promluvit. Jestliže se lidem typu Andreje Babiše nepodaří sehnat podobné lidi, nemají šanci. I pokud by se jim to ale podařilo, je velká pravděpodobnost, že by tato hnutí byla zlikvidována jako ODA, nebo Unie svobody i další malé a nebezpečné strany.
Jak si vysvětlujete to, že třeba k Andreji Babišovi nikdo moc nechce?
Byl znemožňován už na začátku. Někde vystoupil, má zvláštní češtinu, nebojí se mluvit a upozorňovat i na nepříjemné věci. Navíc na mluvení na veřejnosti není zvyklý, občas plácne něco nepřipraveného, a pak z něj média mají tendenci dělat nedůvěryhodného člověka. Přitom z něho cítím, že by to snad mohl myslet dobře. I když tak vypadal i Vít Bárta.
Jaký je podle Vás profil „ideálního“ politika? Často se mluví o tom, že by měl být tak bohatý, aby nemohl být zkorumpovatelný. Za příklad je brán třeba Karel Schwarzeberg.
Politik, který kandiduje na senátora, poslance, prezidenta, to musí být člověk typu Ronalda Reagana, Billa Clintona, Baracka Obamy. Musí mít kouzlo osobnosti, umět to, co říká, podat. Za ním, v příšeří kanceláří, pak mohou sedět různí lidé bez charismatu a třeba i docela nepříjemní. Ti mu píší projevy, stojí za ním. Dohromady tito lidé tvoří jakýsi konglomerát, který funguje. Když je to ale opačně, tak, jako u nás, tak je to špatně. S některými lidmi, kteří se stali třeba i ministry, bych si nešel koupit ani deset deka kafe. Nedokázali by mě totiž přesvědčit o své vizi. Ale oni většinou ani žádnou nemají.
Mluvil jste o amerických prezidentech. Jak se díváte na přímou volbu toho českého? Fandíte třeba Vladimíru Franzovi?
Velmi by mě bavilo, kdyby byl prezidentem. Chtěl bych vidět jeho oficiální návštěvu u prezidenta Putina. Jinak bych ale funkci prezidenta úplně zrušil. Zajímavá je tam, kde prezident opravdu zemi řídí, ve Francii nebo USA. Tam, kde nemá žádné pravomoci, se nudí, dělá intriky a krade tužky. Nevím, proč bych tyto lidi měl platit ze svých daní.
Autor: Jana Šulcová
Zdroj: Parlamentní listy