Chlubit se charitou je mi proti srsti, říká podnikatel Babiš

Na konci června oznámil akvizici vydavatelství Mafra, v září vyjíždí na turné s politickým hnutím ANO, stále se stará o více než 200 firem, které zaměstnávají přes 33 tisíc lidí. "Chci, aby se za tuhle zemi nemusely naše děti stydět," uvedl v rozhovoru pro 5plus2 Andrej Babiš.

Vypadá to, že jste se odchýlil od původního zaměření Agrofertu. Vydáváte týdeník 5plus2, koupil jste slovenskou Economii, teď se stává součástí holdingu i vydavatelství Mafra. Jak jdou média a původní společnosti Agrofertu dohromady?

My jsme do médií šli proto, že s nimi máme historicky špatnou zkušenost. Byl jsem přesvědčený, že profese novináře je stejně zodpovědná jako profese lékaře či právníka. Měl jsem za to, že novináři pracují podle nějakých etických kodexů, že se nenechají ovlivňovat.

Také jsem si myslel, že v právní společnosti vítězí pravda, ale ona nevítězí. Vítězí to, co je napsané v novinách, i když je to lež. Z vlastní zkušenosti také vím, že toho, kdo napíše lži, ani toho, kdo je vydává, nelze nijak postihnout. Zároveň se k těmto lžím nemůžete ani nijak vyjádřit. Soudil jsem se už víckrát. Loni o mně Blesk napsal patnáct lží, proti kterým jsme podali žalobu. Bulvár vydělává hlavně na lžích, lidé jsou přitom naivní a těmto novinám věří. U soudu jsme se pak po roce dověděli, že lež, když se dobře podá, je vlastně v pořádku. Sice jsme se odvolali, ale než se k pravdě dobereme, v což pevně věřím, tak to potrvá ještě několik let.

Týdeník 5plus2 měl být mimo jiné také projektem, kde se má psát výhradně pravda. Je to ale pravda velice nákladná, rozdáváme noviny zdarma, protože někteří lidé už tady opravdu nemají na to, aby si je kupovali. Nákup Mafry je čistě obchodní záležitost, navíc se tam s 5plus2 nabízí mnoho synergií, které by nám měly ušetřit peníze.

Objevují se ale názory, že si nákupem médií chcete pomoci k politickému vlivu…

A vy si myslíte, že média jsou dnes svobodná, bez vnějších vlivů? Každé noviny  a každá televize přece plní něčí zadání, jsou pod vlivem inzerentů, mediálních agentur, politiků a řada českých "novinářů" se těmto vlivům ráda přizpůsobuje. My všichni pak čteme a vidíme už nějak posunuté informace. Až když jsem se začal o média zajímat, tak jsem si uvědomil, jak někteří novináři fungují. Nebylo mi jasné, proč o mně tak negativně píší, jsem pořád na telefonu, když potřebují, tak jim odpovím. Oni mají ale své vlastní informátory, kteří jdou z logiky věci proti nám, jsou to naši konkurenti nebo přímo nepřátelé. Někdy jde i o lidi, kteří se nějak podíleli nebo podílejí na vykrádání státu.

Ten tlak je samozřejmě silnější od chvíle, kdy jsem se začal veřejně angažovat a k údivu všech jsem začal dělat to, co jsem řekl. Buď se teď můžu stáhnout a jít úplně od toho, nebo se musím nějak aktivně bránit.

Takže jde z vaší strany o obranu?

Ano, a to jak mým vstupem do médií, tak do politiky. Tenhle stát dvacet let ovládal a stále ještě ovládá matrix, jehož hlavou byl Václav Klaus, který sem přinesl základy mafiánského kapitalismu. Topolánek s Bémem pak tento systém dovedli k dokonalosti, když se z veřejných prostředků začalo krást v miliardách. Jejich kšefty s penězi, které jim nepatří, už přesáhly únosnou míru, proto jsem se ozval. Kdybych o těchto krádežích nevěděl, nebo ještě lépe, kdyby vůbec nebyly, tak bych nikde veřejně nevystupoval. Žádnou osobní ambici být politikem nemám. 

Zároveň ale nechci žít ve státě, v němž přesně vím, kdo krade moje daně, kdo tu bezpracně získává miliardy a kdo systematicky ničí budoucnost nás všech. Nedávno jsem četl, že nás podle výzkumu demografického vývoje ČSÚ bude na konci století o tři miliony méně. Náš národ tedy vymírá, protože tu politici v čele s panem exprezidentem, který za národ naoko bojuje kritikou Bruselu, nedokázali zajistit podmínky, aby tu mladí lidé chtěli žít a mohli vychovávat děti. Z Česka třeba zmizely školky, teď momentálně nemají místa pro 60 tisíc dětí, a mizí odsud také šikovní kvalifikovaní lidé, to je cesta do záhuby.

Jak byste tu chtěli ty kvalifikované a šikovné lidi udržet?

Tím, že tyhle perspektivní lidi chceme přesvědčovat, aby i oni nesli zodpovědnost za to, jak tahle země funguje. Všechno souvisí se vším, takže když chceme hodně prvků přímé demokracie, tedy přímou volbu starostů, hejtmanů a primátora Prahy, tak věříme, že si lidé vyberou zkušené 

a schopné osobnosti a nebudou se spoléhat na to, co jim vyberou zkorumpované politické strany. To je základní myšlenka našeho hnutí a myslím, že také všech všech, kteří tu chtějí opravdovou změnu a ještě nerezignovali na zdejší poměry. Stát by měli řídit úspěšní, majetkově zaopatření lidé, kteří mají za sebou výsledky. Úspěšné osobnosti by měly přijmout tu oběť a vykonávat službu pro společnost za to, že jim ten úspěch a bohatství umožnila. Právě takové osobnosti, které se ke svým majetkům dopracovaly poctivě, nebudou mít zapotřebí lhát ani krást. Proč by to dělaly? Pouze by si zkazily jméno. Jsem přesvědčený, že tu ti lidé jsou, jsme šikovný národ, některá jména nám dělají ve světě skvělou reputaci, ať už to jsou vědci, lékaři, pedagogové, manažeři, podnikatelé nebo sportovci. Dobré jméno nám ale rozhodně nedělají současní politici, naopak. Buď si řekneme, že na ně kašlem, ať si s tou zemí tihle neschopní žvanilové dělají, co chtějí, nebo to zkusíme změnit. Jiná možnost není a na tu první doplatíme všichni.

Jenže opravdové osobnosti se do politiky moc nehrnou. Které nové tváře se objeví na kandidátce ANO?

Je samozřejmě otázka, kteří lidé, ochotní prosazovat náš program, se ještě objeví. Od začátku srpna u nás působí třeba Martin Komárek. Obdivuji, že přestal vykonávat svoji profesi novináře  a komentátora a chce se věnovat aktivitám ve prospěch naší země. Dalšími novými osobnostmi jsou třeba herec a diplomat Martin Stropnický či bývalý rektor brněnské univerzity profesor Jiří Zlatuška a jednáme i s dalšími. Více řekneme 6. srpna na tiskové konferenci, kde zveřejníme i informace o zářijové tour.

Začnete s kampaní už v září bez ohledu na to, kdy budou volby?

Ano, 9. září vyrážíme na cesty do všech krajů a budeme se ptát lidí, co je trápí, budeme s nimi diskutovat a nabízet řešení. Nechceme psát program z Prahy od stolu a pak ho pověsit někam na web, chceme ho dopracovat na základě skutečných potřeb lidí ze všech regionů. A až ho doděláme, znovu jej pojedeme představit lidem v republice.

Zajímal by mě váš cíl ve volbách do Sněmovny. Kolik byste chtěli získat mandátů?

To není o počtu mandátů. Je jasné, že je tu poptávka po výměně celé politické garnitury, která se za dvacet let nezměnila. Řídí to zde stále stejní lidé, kteří této zemi nic nepřinášejí. Snad kromě ostudy a frustrace. Je na čase, aby přišli kvalitativně úplně jiní lidé. Chceme nabídnout osobnosti, které mají za sebou zkušenosti i mimo politiku, něco za nimi je, mají morální kredit a v politice nepotřebují krást. Netvrdím, že všechny tyto osobnosti musí být členy hnutí ANO, my pro ně vytvoříme politické zázemí. Naše hnutí není projektem na dva nebo na čtyři roky, já krátkodobé projekty nedělám.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny jste prohlásil, že začal ubíhat poslední rok vašeho vysokého podnikatelského nasazení. Že byste část své agendy předal zkušeným manažerům. Jak si svůj život představujete poté?

Ono to bylo trošku chybně interpretované. Já jsem se vždycky snažil být slušný, a to i k novinářům, kteří o mně pak s chutí napsali lži. Odpovídám na všechny esemesky, na maily a pomalu zjišťuji, že už nic jiného nedělám. Každý mi chce radit, každý mi říká, co mám dělat, do čeho mám investovat, ale jen málokdo se sám do něčeho pustí. Takových mailů mi chodí i třicet denně, do toho mi píší lidé z hnutí, lidé 

z firem... Tohle si musím sám přeorganizovat. Musím si říct, jak moc budu k dispozici lidem zvenčí, nakolik se chci věnovat rodině a nakolik firmě. V Agrofertu zatím nemáme dostatek manažerů, kteří by fungovali podle mých představ tak, abych mohl říct, tak kluci a holky, nějak se dohodněte a budujte firmu dál. Tento stát a jeho systém kvalitní manažery neprodukuje, musíme si je tedy vychovávat sami, což je dlouhodobá záležitost. Předávání firmy manažerské struktuře tedy není úplně aktuální. Spíš si chci přeorganizovat vlastní kalendář, chci tam mít větší výskyt slov "rodina, děti, manželka, kamarádi".

Děti máte celkem čtyři. Kolik času jim teď vlastně věnujete?

Starší děti už jsou dospělé a mají vlastní životy, s těmi mladšími se snažím trávit veškerý svůj volný čas. Ale je fakt, že ho mám pořád málo. Snažím se nějaký najít, především když mají děti prázdniny. Podle toho, kdy je mají, si beru dovolenou. Když se nějaký čas najde, jezdíme na farmu Čapí hnízdo. Tam relaxuji a spolu s dětmi sledujeme, jak funguje příroda: Zvířata nepodvádějí, nekradou, nejsou podlá…

Chcete ale, aby děti byly úspěšné jako vy, ne?

Já především chci, aby byly šťastné a vedly spokojený život. Úspěch nemusí ještě znamenat štěstí. Když jste úspěšný manažer, rozpadne se vám rodina a přátelé se na vás vykašlou, tak určitě nebudete úplně šťastný. Samozřejmě, že chci, aby děti byly šťastné a spokojené. Učí se jazyky, snažím se jim zajistit dobré vzdělání, ale už je nijak neusměrňuji. Tu chybu jsem udělal s dětmi z prvního manželství, chtěl jsem, aby dělaly něco, co jim nebylo přirozené. Nakonec si ale cestu našly samy. Můj syn se stal pilotem. Mimochodem, nechápu, jak může být zrovna můj syn pilot, já sám se bojím i létání, natož to letadlo ještě řídit. Dcera je skvělá kuchařka a cukrářka, peče úžasné dorty na objednávku. Takže ať každý pracuje v oboru, který mu vyhovuje a přináší uspokojení, hlavně aby dělal to, z čeho má sám radost.

Rodič se musí především dostat z bludného kruhu svého ega, tedy z toho, co chce pro své děti on a co si myslí, že je pro ně nejlepší. Já už jsem se vyrovnal s tím, že budou dělat to, co je bude bavit, a mám z toho radost. Dnes už hlavně chci, aby v dospělosti byly mé děti zodpovědné, čestné, pracovité... Základní morální hodnoty se totiž ze společnosti vytrácejí.

Každý bohatý člověk má nějakou libůstku. Někdo sbírá auta, jiný sází na burze… Do čeho investujete jen tak pro radost?

Dělá mi radost, když je za mnou něco vidět. Jachtu, luxusní auta nebo tryskáč nepotřebuji. U sídla Agrofertu v Praze na Chodově jsme postavili dětské hřiště, u něhož stojí jako atrakce olympijský červený double-decker od Davida Černého, naproti je Centrum pohybové medicíny se supermoderními přístroji, které jsme postavili za 400 milionů. Pacienty tam léčí světoznámý fyzioterapeut, profesor Pavel Kolář a jeho tým. Centrum je dostupné pro každého, takže jsou tam dlouhé čekací doby. Ale je tam narváno, takže je to úspěch. Ta investice se nikdy úplně nevrátí, ale mám z ní dobrý pocit.

V Průhonicích provozujeme Sokolovnu, kde pořádáme různé akce pro děti a i rodiče tam mají perfektní zázemí. Jinak podporuji některé kulturní akce, koncertní turné populárních skupin. Radost mi dělají i aktivity mé ženy, která pro Sokolovnu i Centrum medicíny navrhovala interiéry, začátkem června jsme otevřeli ve francouzském Mougins restauraci, jejíž interiéry jsou také její práce. Lidé mi píšou, že je to jedna z nejatraktivnějších restaurací na francouzské Riviéře, chválí ji i místní francouzské noviny. Přitom ji celou zrekonstruovaly české firmy, veškeré vybavení je také od českých firem, takže se dá říct, že jedna z nejlepších restaurací na Riviéře je česká. Jinak už jsem spíš v takovém tom stádiu, kdy mně samotnému dělá radost radost druhých, zvlášť těch, kteří potřebují pomoc. Proto jsme zřídili i nadaci, která se letos zaměřuje hlavně na boj proti rakovině. Za poslední tři roky jsme rozdali 30 milionů korun a v dalších pěti letech se chystáme věnovat 100 milionů. Nikdy jsem o tom nemluvil, protože si myslím, že se člověk něčím takovým nechlubí, že solidarita úspěšných s potřebnými je naprosto přirozená. Chlubit se charitou je mi proti srsti. Navíc je dnes ve společnosti taková atmosféra, v níž jsou lidé přesvědčeni, že se charitou člověk zabývá jen proto, aby se zviditelnil.

Ona je tu hlavně taková atmosféra, že se spousta lidí diví, proč se na českou politiku nevykašlete a nerelaxujete někde na ostrově.

Já jsem před dvěma lety v médiích něco řekl a co říkám, to také dělám. Řekl jsem, že českému národu nabídneme hnutí a osobnosti, které nebudou dělat politiku pro vlastní prospěch, ale ve prospěch občanů. Od revoluce se v politice pohybují stále stejní lidé, kteří za sebou kromě sezení po stranických sekretariátech nemají nic, žádný střet s běžným životem. Chci, aby v Česku, které považuji za svůj domov, platila jasná pravidla pro všechny. A jde mi hlavně o to, aby se za svoji zemi a její reprezentaci nemusely stydět naše děti. Myslím, že hodně spoluobčanů, kteří zde chtějí změnu a přemýšlí o budoucnosti svých potomků, to vidí hodně podobně.

Zdroj: 5plus2 dny

Nahoru