Češi jsou schopný národ, ale berou se vážně
Ženy někdy musí prokázat větší vůli než muži, aby se v životě prosadily. Radka Maxová z Tábora dokáže skloubit výchovu dvou synů se svou kariérou, vstoupila i do politiky.
Přála byste si na Hradě ženu jako prezidentku?
Bezpochyby, ale když zkoumám reakce mého okolí, společnost na to zřejmě ještě není připravená.
Říká se, že ve skutečnosti vládnou stejně ženy, i když muži jsou více na vedoucích místech vidět. Souhlasíte?
To je těžké posoudit. Jiná situace je doma, jiná v práci. Ale osobně si myslím, že ženy jsou schopny lépe vyjednávat, mají smysl pro porozumění, nejsou okamžitě útočné. Neplatí to samozřejmě pro všechny.
Jste pro to, aby zákon určoval, kolik má například ve firmě pracovat žen a kolik mužů?
Pro takové kvóty nejsem. Možnost vzdělání a uplatnění mají všichni stejnou. Problém spíš tkví v našem sociálním systému, aby žena mohla hned po mateřské nastoupit na osm hodin do práce. Navíc částečné pracovní úvazky prakticky neexistují.
Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Před pěti lety byl v Táboře problém sehnat jesle a chůva by stála deset tisíc korun měsíčně. To by se nevyplatilo. Kdybych neměla známé, nemohla jsem do práce nastoupit. Druhému synovi byly tehdy necelé dva roky.
Třeba v Dánsku trvá mateřská jeden rok. Myslíte, že i u nás ženy začnou výrazně zkracovat mateřskou?
Už nastává taková chvíle a bude to trend. Nedokážu odborně posoudit, zda to má špatný vliv na vývoj dítěte, ale rozhodně se u něj velice brzy rozvíjí sociální empatie, komunikace a tak dále.
Vracela jste se po mateřské na to samé místo?
Ne. Otěhotněla jsem v době, kdy jsem v Táboře dělala v jedné firmě vedoucí kontroly kvality výrobků pro McDonalďs. Jenže z důvodu přestavby kvůli požadavkům z Evropské unie přesunuli investoři výrobu jinam. Musela jsem včas hledat novou práci.
A našla?
V Táboře byla vysoká nezaměstnanost, jako ostatně doteď. Stála jsem před těžkým rozhodnutím. Synovi byl rok a šest měsíců a mně se podařilo uspět v konkurzu na manažerský post u anglické firmy. Takové místo jsem si přála. Za rok by se možná už příležitost neopakovala. Proto jsem ji využila.
Bez angličtiny byste asi neuspěla. Cítíte znalost cizích jazyků jako nezbytnost?
Vštěpujeme to i našim synům. Ten starší proto studuje střední školu v Rakousku. Říkáme jim, že mohou mít třeba deset titulů, ale když nebudou umět cizí jazyky, těžko vyhrají nějaký konkurz. Já jsem se také kromě práce středoškolské učitelky v žádném z mých dalších zaměstnání neobešla bez angličtiny. Ani na České zemědělské a potravinářské inspekci v Táboře.
Při obracení jogurtů, jestli nemají prošlou záruku?
To mě právě nebavilo, takže jsem se nakonec dostala na pozici koordinátorky pro Evropskou unii, když se taková možnost objevila.
Jestli dobře počítám, bylo vám v roce 1989 kolem dvaceti. Angličtinu se v té době učil málokdo. Jak jste to dohnala?
Je pravda, že jsem vyrůstala na ruštině, ale na Vysoké škole chemicko-technologické se poměry změnily. Poslali nás třeba na tři týdny do Francie, a kdo neuměl základy angličtiny, ten neměl šanci. Proto jsem musela absolvovat intenzivní jazykový kurz.
Do které části Francie jste tehdy jeli?
Do Normandie a Bretaně. To je okouzlující část země s neposkvrněnou a osobitou architekturou. Lidé tam žijí v pokoře před přírodou. Jasně si uvědomují, že je mocnější než člověk.
Jaký je největší rozdíl mezi námi a cizinci?
Češi si pořád příliš nevěří, přitom jsme schopný národ. Chybí nám nadhled. Myslím, že se bereme moc vážně.
Rodiče teď často argumentují tím, že dávají dětem volnost, aby měly dostatečné sebevědomí. Je to správné?
Dítě bychom měli chválit, ale potřebuje poznat i autoritu. Přiměřený trest je také někdy nutný.
Autor: Martin Donát
Zdroj: 5plus2 dny