Procházím krizí vyššího věku

Podnikatel Andrej Babiš vybudoval obrovskou firmu a stal se jedním z nejbohatších Čechů. Před senátními volbami se však vrhl do politiky. A přestože jím vedené hnutí ANO 2011 nezískalo ani jednoho senátora, nabírá další lidi a doufá v úspěch ve volbách parlamentních. Jaká je jeho motivace? Proč dělá byznysmen politiku? Pomohou mu v ní média, která začal paralelně budovat?

V podnikání jste se dosud striktně držel zemědělství a chemie, jako podnikatel jste byl stranou veřejného života. Najednou se vrháte do politiky a zakládáte média – takové veletoče většinou bohatí podnikatelé dělají, když si procházejí krizí středního věku…

Já teď spíš procházím krizí vyššího věku. Krizi středního věku už jsem si zažil, takovou tu typicky mužskou. Teď přišla krize vyššího věku, protože se blížím k důchodu. Tahle má krize se asi projevuje tím, o čem mluvíte, ale plyne z toho, jaká je situace ve společnosti, a hlavně z obavy, co nás čeká.

Láteříte na korupci, na neschopné politiky, kteří nikdy nepracovali a jejichž rozhodnutí nás stojí miliardy. Přicházíte tedy jako spasitel české politiky?

Není to tak, že bych se rozhodl páchat dobro a spasit svět. To, co dělám, je určitý způsob sebeobrany. A za patnáct let to už spíš bude domobrana, protože pod vedením našich neschopných politiků opravdu nevidím naši budoucnost pozitivně. Všimněte si, že se naše společnost čímdál víc radikalizuje, hledají se viníci stávajícího stavu a hledají se mezi úspěšnými, mezi zaměstnavateli, kteří dávají lidem práci. Přitom za stávající situaci můžou především ti, co by to tu měli řídit, ale neřídí. A že je někdo bohatý? Věřte mi, že je tu hodně slušných podnikatelů, kteří se zde poctivě vypracovali, budují své firmy, platí tu daně a byli by i ochotní být solidárnější. Klidně by platili vyšší daně, museli by ale vědět, že je politici nerozkradou a nerozhází a že jejich peníze půjdou ve prospěch nás všech, ve prospěch společnosti. Museli by také vědět, že stát řídí schopní lidé, a ne ti, kteří šli do politiky proto, aby si vydělali, popřípadě aby si peníze nakradli, protože by se jinak neuživili.

Po změně ve společnosti a vymýcení korupce volá řada iniciativ. Vy jste z takové také vzešli, nyní je z vašeho ANO 2011 již politické hnutí. Co vás k té změně vedlo?

Všichni přece víme, že naši politici hlas těchto iniciativ neslyší, jsou splachovací a ani milion lidí na Letné je nedonutí, aby odstoupili. Proto říkám, že jediný způsob, jak politiku změnit, je jít do parlamentních voleb a do politiky. A protože jsem o tom přesvědčený, tak to dělám, i když nejsem politik a ani jím nikdy nebudu. Nikdy nebudu umět mluvit jako Sobotka nebo Benda, jako všichni ti naši politici, kteří nikdy nepracovali a po kterých nic nezůstane. Po mně, ať už v politice dopadnu tak, či onak, určitě něco zbude. Například tady to hřiště, které je dva dny po otevření plné dětí (na pozemcích Agrofertu na pražském Chodově stojí klikující autobus Davida Černého z londýnských olympijských her, okolo něj je nově vybudované dětské hřiště – pozn. red.). Vlastně se ta moje krize vyššího věku projevuje tím, že mám radost, když ji udělám někomu jinému. Už to není jen o byznysu.

Takže chcete dělat lidem radost jako politik?

Já ale nejsem politik a nikdy politikem nebudu.

Poutání na rozhovor na Lidovkách.cz ZDE

Filozofii nepolitické politiky prosazovali lidé jako František Palacký, T. G. Masaryk nebo Václav Havel. Vy v ní tedy také věříte?

Já věřím hlavně v to, že dnes už svět není o nějaké levici nebo pravici nebo o komunistech, ale o slušných a neslušných lidech. Vždyť ti současní politici mají plno krásných programů, ale nic z nich nesplnili.

Ale aspoň dávají v programech najevo, co od nich lidé mohou čekat. Vaše hnutí žádný program nemá…

Samozřejmě vím, že jsme kritizovaní za to, že nemáme ucelený program. My ho tvoříme, chceme ho udělat pořádně a chceme ho také plnit. Já si nepokazím svou image, kterou jsem založil na podání ruky, tím, že něco slíbím a pak to nesplním. To raději v politice nebudu.

První pokus o vstup do reálné politiky jste si vyzkoušeli v senátních volbách. Chtěli jste získat alespoň jednoho senátora, což se vám nepovedlo. Čekal jste víc?

Někteří lidé říkají, že volby byly neúspěch. Já si to tak úplně nemyslím. Senátora jsme chtěli, to určitě. Ale pro nás je to poučení, že přesvědčit lidi si žádá delší čas a nemůžeme se spoléhat jen billboardy a reklamu. Měli jsme podle reklamních odborníků dobrou kampaň, měli jsme také nejvíc lidí na mítincích, i když stávající garnitura dělala všechno možné, aby nás z náměstí vyhnala někam na sídliště. Na náměstí Míru v Praze, kde jsme museli také kvůli radnici několikrát měnit datum mítinku, na nás přišlo 400 lidí, Nečas se Svobodou měli 200. V Brně na nás čekalo 350 lidí. My jsme si ty první volby zkrátka odpracovali, protože jsme před voliči začali budovat značku od nuly. Sám běhám po republice už od ledna, byl jsem na 40 výjezdech, potkal se s tisícovkami lidí. Myslím si tedy, že lidi zajímáme. Když jsem byl v Děčíně v hospodě, tak tam bylo narváno, přišlo sto lidí. Když tam byl prezidentský kandidát Dienstbier, tak tam bylo 12 lidí, z toho osm ze sociální demokracie.

Do Senátu se ale dostal například Libor Michálek, který s vámi původně chtěl také spolupracovat. Proč jste ho odmítli?

Ano, chtěl s námi spolupracovat, zelení ale byli rychlejší, to jsme možná nedomysleli. Pan Michálek je totiž značka, paní Wagnerová je značka a značky uspěly. My nejsme ještě dostatečně známí, ale vzali jsme si z voleb poučení.

Jaké? Dělat větší kampaň, investovat víc peněz?

To právě ne. Paroubek oblepil republiku plakáty, měl dost inzerátů v tisku, a nebylo mu to nic platné. Někteří lidé si myslí, že Babiš do politiky narve miliardy. Proč bych to ale dělal? Já mám pověst šetřivého člověka. Vím, že se peníze těžko vydělávají, tak proč bych to přeplácel. Buď se všichni, kteří chtějí změnu, nějakým způsobem spojí, nebo bude každý hrát na sebe a zůstane tu nějaká roztříštěná neparlamentní opozice. Byla by to škoda, protože hodně těchto iniciativ chce změnu a má stejný nebo hodně podobný cíl.

Měla by se tedy ta hnutí a strany, které sází na současnou naštvanost lidí, spojit?

Naštvanost lidí je obrovská, potenciál je tedy veliký. Ale vím, že to nestačí. Já ale také vím, jaký je můj osobní handicap. Některým lidem vadí, že jsem bohatý. Unás totiž panuje velká závist, lidé tu nevěří, že by někdo mohl vybudovat velkou firmu bez toho, že by něco ukradl. A bulvární média to ještě přikrmují. Blesk o mně napsal řadu lží, třeba že týrám husy, zdražuji benzin, naftu, všechny potraviny a beru obrovské dotace. No a někteří lidé tomu věří a nechápou, že miliardy, o kterých v mém případě někteří novináři píší, jsou fikce. Ano, kdybych prodal Agrofert, tak je mít budu, ale smyslem mého života není někde hromadit peníze. Majetek, který dneska mám, opravdu nepotřebuji dávat na odiv tím, že bych se choval jako snob nebo si kupoval tryskáče a jachty.

Budete se tedy snažit nespokojence oslovit a spojit se pro parlamentní volby?

Bude to těžké, každý z nich má jiné představy. Dokud jsme byli sdružení, tak nás třeba Karel Janeček (podnikatel, zakladatel nadačního fondu proti korupci – pozn. red.) a další podporovali. My jsme ale řekli, že když chceme něco opravdu udělat, musíme se změnit v politické hnutí a zúčastnit se parlamentních voleb. A tím pro nás podpora ze strany některých iniciativ ochladla. Že prý se z nás stávají politici. Já na to říkám, že nejsem žádný politik, ale podnikatel, který má stejné cíle jako většina těchto iniciativ, že stejně jako ony chceme něco změnit. Janečkova kampaň se mi třeba z hlediska marketingu líbí a podle reakcí lidí může mít i úspěch. Ale já si stále myslím, že poměry v zemi demokraticky změníme jen tím, že postavíme společnou kandidátku všech, kteří o změny usilují, a půjdeme s ní do parlamentních voleb.

Takže když uspějeme, tak se dočkáme dalších podnikatelů v parlamentních lavicích? Proč vás to tam vůbec láká?

Spíš si položme otázku, kdo vlastně dneska v politice zastupuje třeba podnikatele. Jsou to různé svazy, které ale mají limitovaný vliv a hlavně jsou závislé na tom, jak s nimi politici jednají nebo nejednají. Pokud by měli možnost vystupovat v parlamentu lidé z praxe a mluvit o problémech ve svých oborech, mělo by to určitě větší vliv, a to nejen na politiky, ale i na společnost a média. V parlamentu se můžete postavit za ten kecací pult a mluvit například o potravinách. O jejich kvalitě, o potravinové soběstačnosti. Můžete mluvit o tom, že státní Lesy ČR zničily celý sektor. Čtyři tisíce věřitelů zůstaly po firmě, která kvůli postupu Lesů ČR teď padla (společnost Less podnikatele Jana Mičánka – pozn. red.). Volají mi různí lidé, že tam mají dvousettisícové pohledávky a že musí platit hypotéky a nemají na to. Co jim na to mám říct? Já jsem v té firmě zahučel 300 miliony. Někdo prostě může přijít k tomu pultíku ve sněmovně a říct poslancům, že největší podvod v historii Česka jsou solární elektrárny, které nás za 20 let budou údajně stát až 900 miliard. Nikdo ve sněmovně neřekne, že náš stát nepotřebuje žádný další Temelín, protože množství elektřiny, co vyrábí ta elektrárna dnes, stejně vyvážíme do zahraničí. Nikdo neřekne, že jde jen o kšeft, který má sloužit něčemu a někomu.

Program tedy vytvoříte, lidi hledáte. Co nabízíte vy osobně?

Myslím si, že mám co nabídnout. Měl jsem docela pestrý život a můžu říct, co jsem konkrétně udělal, co za mnou je. Jinak budu říkat to, co si myslím, co řeknu, to se budu snažit udělat. Nebudu lidem lhát, nebudu krást a budu pro ně pracovat. Když budou chtít. Pracoval jsem pro sebe a myslím, že úspěšně. Takže si neskromně myslím, že bych i tuto zemi uměl se schopnými lidmi řídit lépe než ti, kteří jsou tam teď a kteří často ani nikdy v reálném životě nepracovali. A že je poptávka po změně, to je přece cítit po celé zemi. Právě takové iniciativy, jako je PRO Kraj nebo Jan Korytář a jeho Změna v Liberci, Severočeši, Východočeši či Starostové pro Liberecký kraj, by se nějakým způsobem mohly spojit. I jednotlivci, jako jsou Jiří Zelenka či Alena Dernerová – což byla jediná politička, která se nebála a podpořila mě –, ti všichni chtějí změnu. Mohl by tak vzniknout společný blok proti parlamentním stranám, které tu vládnou 22 let a nic za nimi není, snad kromě dluhů a jedné rozmlácené dálnice.

Těm, které jmenujete, politika nevadí tolik jako Karlu Janečkovi. Chce je tedy ANO 2011 vyzvat ke spolupráci?

Určitě je oslovíme. Je otázka, jestli někteří z nich budou tvrdošíjně trvat na tom, že si udělají vlastní kandidátku, nebo se budeme umět domluvit. Jednám i s dalšími osobnostmi, už delší dobu mluvím třeba s Pavlem Teličkou (bývalý eurokomisař, v současné době spolumajitel lobbystické firmy BXL Consulting – pozn. red.). Otázka je, jak to dopadne, ale jednáme spolu.

Takže vám mají pomoci známí lidé?

Spíš uznávaní známí lidé, odborníci. Konečně jsem přesvědčil jednu takovou známou tvář, která s námi bude spolupracovat na programu, bude to Věra Jourová (bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj, křivě obviněná z přijímání úplatku – pozn. red.). Já totiž nic nevzdávám, naopak. Po senátních volbách jsem dostal další energii, která mě motivuje pro ty parlamentní. Jsem přesvědčen, že v nich můžeme být úspěšní.

Nyní ale reálně hrozí, že parlamentní volby mohou být mnohem dřív než v roce 2014. Možná už za několik měsíců. Co by to pro vás znamenalo?

Znamenalo by to samozřejmě komplikaci, jsem ale přesvědčený, že bychom ji zvládli. Tím spíš bychom se museli propojit s neparlamentními iniciativami, které se na regionální úrovni snaží o to, co my. Po zveřejnění programu s nimi začneme intenzivně jednat.

Vy tedy věříte, že byste se dostali do sněmovny i v případě, že by volby byly už začátkem příštího roku?

Věřím, ale pořád nevěřím, že nějaké volby po Novém roce budou. Mnoho poslanců je ve sněmovně naposledy, mají hypotéky a budou se tam držet zuby nehty.

Začal jste se výrazně angažovat v médiích. Máte týdeník 5 + 2 dny s milionovým nákladem, financujete server Česká pozice, chcete koupit portál Centrum.cz, jehož součástí je online deník Aktuálně.cz, přemýšlíte o televizi. Proč jste se rozhodl vstoupit do mediálního byznysu, který prochází výraznou krizí? Kvůli svým politickým ambicím?

Protože tu máme problém se svobodou slova, a to paradoxně hlavně ve veřejnoprávní televizi. Ta třeba mě osobně cenzuruje od mého vystoupení v Otázkách Václava Moravce v minulém roce. Vezměte si jen poslední příklad, paní Jílková inzerovala mou účast v diskusním pořadu Máte slovo o potravinářství, kam mě zvala jako zástupce největší potravinářské skupiny. Vedení České televize to na poslední chvíli zakázalo s tím, že jsem politik, a pak se tam objeví odborník Vít Bárta, který chová koně, takže je podle vlastních slov taky zemědělec. Není to ale jen o mně, s televizí měly problémy i malé strany jako třeba Piráti a další. Já ale nejsem vedení České televize, nikomu nediktuji, koho si má zvát a koho ne.

Takže vaši novináři jsou na rozdíl od těch v České televizi nezávislí?

Server Česká pozice si píše, co chce. Naši novináři v 5 + 2 dny píší také to, co chtějí. Před volbami v našem týdeníku inzerovala většina parlamentních stran, nemáme s tím problém. Já jen dneska můžu říct, že bych se chtěl k něčemu vyjádřit a vím, kde se vyjádřit můžu a kde ne. Co si budeme povídat, vždyť vy sám dobře víte, jak dnes mediální prostředí vypadá. Je tu víc podnikatelů, kteří ovládají česká média, někdo média ovládá přímo, někdo zákulisně, někdo v nich inzeruje, a když ho dané médium naštve, tak prostě inzerci stopne. Kdo inzeruje, má stále větší vliv.

Pokud nechcete do týdeníku každý rok sypat stamiliony, tak ten vliv pocítíte také. Nebo reklamu nepotřebujete?

My inzerci sháníme, otázka je, jestli nemáme moc mutací, jestli časopis nebudeme muset nějak restrukturalizovat. Podstatné je, že jsme 5 + 2 dny rychle vybudovali a že dneska má celoplošný dopad. Naše strategie je, že nejpozději v roce 2015 pokryjeme výdělkem z inzerce režii celého týdeníku.

Zatím v něm ale inzerují hlavně Kostelecké uzeniny a další vaše firmy…

Úplně tak to není, koncem července jsme dokončili poslední mutace a od té doby do konce září jsme na inzerci mimo skupinu Agrofert vydělali 12 milionů. Samozřejmě že to není moc, ale jsem přesvědčený, že se to bude zlepšovat. Řekneme si to v roce 2015.

Autor: Vladimír Piskáček

Zdroj: Lidové noviny

Nahoru