Andrej Babiš: Já nejsem každý!

Rozkrádání v Česku přesáhlo únosnou mez... Naši politici dělají vše proto, abychom nemohli podnikat... To, že se po revoluci tady kradlo, ví každý. Akorát příchodem Dalíka, Janouška se k tomu přidaly tři nuly.

 Autorem výše uvedených výroků není opoziční politik. Ani pracující člověk, jehož příjmy nestačí na pokrytí běžných životních nákladů. Za větami o naší každodenní realitě stojí jeden z nejmovitějších občanů Česka, jehož majetek ho podle magazínu Forbes řadí mezi tisíc aktuálně nejbohatších osob světa. Majitel impéria Agrofert Andrej Babiš touží po změně a někdy si připadá jako z jiné planety.

Můžeme náš rozhovor začít tím, že mi poradíte, jak přijít k majetku za mnoho miliard?

Není to moc složité. Stačí celý život tvrdě pracovat. A taky mít nezbytnou dávku štěstí. Nic jiného za tím nehledejte. 

Jaký je podíl štěstí na konečném úspěchu?

Odhadoval bych to tak na dvacet procent. Bez schopnosti systematicky pracovat je vám štěstí k ničemu.

Co talent?

Při úspěchu v byznysu není rozhodující talent. Nepochybně větší roli hraje to, jestli se narodíte jako Paris Hilton, nebo jako patnácté dítě například v Bangladéši.

Máte talent na byznys?

Těžko říct. To nechám na posouzení jiným. Považuji se za docela obyčejného člověka. Přesněji řečeno za obyčejného pracovitého člověka.

Říká se, že peníze osvobozují...

Nejsem zrovna stoupencem zavedených klišé, ale v tomto případě souhlasím. Potom patříte, alespoň podle magazínu Forbes, mezi tisícovku nejsvobodnějších lidí planety. Podobné žebříčky a statistiky mě nechávají opravdu klidným. Vycházím z toho, že i noviny prožívají těžké časy ekonomické krize a musejí o něčem psát. Nehledě na to, že na rozdíl od USA berou Češi informace o úspěších jiných z větší části negativně.

Čím to?

Nemálo lidí vzpomíná s nostalgií na dobu budování socialistické společnosti, kdy si byli všichni víceméně rovni. Neexistovaly tak velké sociální rozdíly, mezilidské vztahy byly podstatně lepší, než je tomu dnes. Lidi si tolik nezáviděli. A taky neměli tolik odvahy krást veřejný majetek.

Už Winston Churchill ale říkal něco v tom smyslu, že i když má demokracie spoustu nedostatků, neví o ničem lepším.

Ani já nevím o ničem lepším, než je demokracie. Je ale otázka, jestli máme v Česku fungující demokracii. Ano, existuje svoboda vyjadřování, volby všeho druhu, ale osobně postrádám možnost zvolit si toho, koho opravdu chci. Taky nevím o vládní straně, která by někdy dokázala splnit předvolební sliby.

Není to dáno tím, že v Česku nemáme tak výrazné osobnosti, jakými jsou Robert Fico či Viktor Orbán?

Jejich strany získaly nadpoloviční většinu, a mohou tak uplatnit v plné šíři svůj program. Jsem zastáncem většinového volebního systému. A rád bych se jednou dožil toho, že lidé budou moci volit osobnosti místo parlamentních stran. Teď jste razantně vstoupil do politiky... Do politiky jsem nevstoupil. Ale dospěl jsem k názoru, že snad ještě pořád existuje šance něco v české politice změnit. A za tímto účelem by se měli lidé toužící po změně vzájemně propojit. Jediná možnost změny současného systému je spojena s účastí v parlamentních volbách. 

V jednom rozhovoru jste řekl, že jste si kdysi nalinkoval život. Chtěl jste obchodovat, vydělávat, postavit dům, mit ideální život. Obchodujete, vyděláváte, máte kde bydlet. Co ideální život?

Na ideální život se těším. Podle všeho přijde za rok. Definice ideálního života podle Andreje Babiše? Po osmihodinovém spánku si dát v klidu snídani. Vypravit děti do školy, přečíst noviny, hodinka cvičení. Pak lehký byznys oběd, odpoledne bych se věnoval dětem a večer manželce. Už se to blíží. Lidově řečeno, stříhám metr. Začátek toho, co jste nazval ideálním životem, v mém případě nastane 25. 5. 2014. V tento den a čas se uzavřou volební místnosti. I když nevylučuji, že se počátek ideálního života posune na září.

Dejme tomu září 2024?

Na roku trvám. Doufám, že naše politické hnutí uspěje a přijdou nové osobnosti, které ho posunou dál, než jsem toho schopen já. 

Vstanou nové osobnosti? Vaše představa se mi zdá být docela naivní... 

Máte na to plné právo. Jen pro vaši informaci, od srpna začne v hnutí ANO velmi aktivně působit Martin Komárek. Na rozdíl od cvičeného medvěda Radka Johna skončí s novinařinou, bude pracovat na programu. Mám z tak výrazné posily radost. A v září přijdou další. Nechte se překvapit.

Každý politik jde dnes do voleb s tím, že vymýtí korupci a udělá něco pro lidi.

Ale já nejsem každý. Pokud bych splňoval definici „každého" člověka, asi bych se smířil se stavem věcí a nepustil se do budování politického hnutí. Občas mám dojem, že jsem z jiné planety.

Díky hnutí ANO spíte denně o tři hodiny méně?

No, možná o dvě. Ale teď je toho opravdu hodně. Kdysi jste brigádničil v chemičce, kterou jste si pak koupil.

Stalo se tak z nostalgie?

Jedná se o podnik, který se kdysi dávno jmenoval Chemické závody Juraje Dimitrova, dnes je známý jako Istrochem. Rozhodně jsem chemičku nekoupil z nostalgie, ale z ryze pragmatických důvodů. 

V mládí jste nakládal auta, vykládal vagóny, rozvážel mléko. V portfoliu svého impéria máte určitě autodopravu, mlékárny, zbývá koupit železnice... 

Železnici ne! Ale kdybych měl patřičný vliv, pustil bych se do jejího vylepšení. 

Nejste jediný. 

Hodně lidí o věcech vypráví, já je uvádím do chodu. Proč ještě nestojí trať z Prahy do Brna souběžně s D1? Dnes trvá tato trasa vlakem 2 hodiny a 40 minut, zatímco do Olomouce jedete 2 hodiny a patnáct minut, protože trať vede přes Českou Třebovou. Do Vídně pak cestujete vlakem čtyři a půl hodiny. Kdyby se postavil za 100 miliard železniční koridor, strávil byste na cestě z Prahy do Brna necelých 40 minut a z vlaku mával řidičům jedoucím po D1, kterou otevíral kdysi Lubomír Štrougal. Pokud bych měl hodnotit to, co v tomto směru vykonali naši politici po revoluci, musel bych použít sice lidové, ale hodně neslušné slovo.

Pokud je mi známo, dráhu asketického majitele jednoho z největších průmyslových impérií Česka jste zahájil 27.4.1995 ve 14 hodin, kdy vás vyhodili z podniku Petrimex. 

Výpověď mi dal osobně Boris Vostrý, toho času na útěku před zatykačem Interpolu na ostrově Belize. Do podniku přišel v devět hodin ráno, ve dvě odpoledne jsem dostal padáka. Stoupenci Vladimíra Mečiara tenkrát ovládli Petrimex prostřednictvím Harvardských investičních fondů, a protože můj šéf nebyl v oblibě, šel jsem s ním. Se mnou přešlo do Agrofertu pětašedesát lidí. Skončili jsme v podniku, který jsem po rozdělení Československa vymyslel a založil.

Takže můžete být panu Vostrému za vyhazov vlastně vděčný. 

Samozřejmě. Budu mu za to vděčný do konce života.

Četl jsem, že jako fyzická osoba odvádíte na daních přes 20 milionů korun. Další půlmiiiardu přihodí do rozpočtu vaše firmy. 

Odvádím podstatně víc, jako fyzická osoba jsem za loňský rok odvedl přibližně 80 milionů korun a naše firmy 590 milionů. V roce 2011 jsme měli lepší výsledky, takže naše firmy „věnovaly" do státní kasy přibližně 800 milionů.

Kdybych odváděl státu tolik peněz, zakázal bych si sledovat politické pořady, zejména jednání parlamentu. Konstatováni, že vyhazuji tolik peněz z okna, by se vážně podepsalo na mé psychice. 

Protože jsem si toho vědom, založil jsem politické hnutí, které se snaží s tímto stavem něco dělat.

Položil jste si někdy otázku, kde asi končí vaše daně?

Častokrát. Bohužel docela konkrétně vím, kdo moje peníze krade.

Tvrdíte o sobě, že jste introvert a samotář. Na druhou stranu jste vybudoval průmyslové impérium, což vyžaduje nemalé diplomatické schopnosti. Takže diplomatický introvert? 

Introvert? Co na to říct? Když člověk vede celý týden obchodní jednání, chce mít v tom málu času volna, který občas má, svůj klid. Z tohoto důvodu nevyhledávám společnost cizích lidí. Už proto, že většina z nich po mně něco chce. Skoro vždy peníze. Jinak, pokud chcete být úspěšný obchodník, musíte umět vyjednávat.

Při vyjednávání striktně uplatňujete předem stanovenou strategii, nebo sázíte na improvizaci?

Ten, kdo chce v byznysu uspět, musí umět reagovat na vývoj jednání. Nepovažuji se ale za až tak tvrdého a bezohledného vyjednavače, jak někdo tvrdí. Umím dělat kompromisy.

Máte ale předem stanoveny mantinely, přes které vlak nejede?

Jedna věc je teorie, případně učebnice. Jiná praxe. Myslím, že v případě potřeby umím zužovat i rozšiřovat mantinely vyjednávacího hřiště. Zároveň přiznávám, že ne vždy se rozhodnu správně. Koupě firmy je složitá věc. Musíte mít jasno v tom, co se stane v případě, že společnost koupíte, a zároveň odhadnout sled událostí, které nastanou, pokud transakci nerealizujete. V naší společnosti je to tak, že se starám v první řadě o problémové firmy. Je jich dost.

Co říkáte na teorii, že byznys je šachová partie, ve které má obchodník černé figurky, protože první je na tahu vždy trh. 

Jedná se o správnou teorii. Vládnou ti, kteří mají trhy a suroviny.

Velcí hráči ale dokážou vyhrávat i s černými figurami...

Možná několik partií. Z dlouhodobého hlediska tomu moc nevěřím. Uspěje ten, kdo se dokáže trhu přizpůsobit. I přes značné zkušenosti s byznysem nejsem schopen přesně odhadnout jeho chování. Pokud chci uspět, musím s trhem vycházet pokud možno co nejlépe. Každý nákup nové společnosti je o předpokladu a vizi.

Jste tedy obchodník a vizionář?

Jsem určitě obchodník. Za vizionáře se nepovažuji. Už proto, že jsem v obchodě udělal řadu chyb. Myslím ale, že se z každé z nich dokážu poučit. Mám rád pesimistické vize a optimistické konce. Velcí optimisté to mají dnes těžké.

Ve sportu platí, že když neustále vyhráváte... 

Jak jste přišel na to, že neustále vyhrávám? Absolutní vítěz Babiš patří mezi mediální klišé. Stejně jako tvrzení, že „Babiš rovná se Agrofert". Na druhou stranu se v Česku vyplatí tvrdit, jak moc se nedaří. Spoustě lidí tak uděláte radost.

Děláte rád lidem radost?

Spíš bych řekl, že je nechci naštvat. 

Ještě k tomu sportu a vítězství. Máte kolem sebe lidi, kteří vás drží svou kritikou při zemi?

V první řadě je to manželka. A rovněž někteří kolegové. Manželka mi nadává kvůli mé politické angažovanosti, občas vyhrožuje rozvodem. Ale zatím je to dobré.

V Česku jsme měli ministerského předsedu, jehož choť kandidovala ve volbách proti jeho straně. 

Nic takového mi nehrozí. Jsem terčem domácí kritiky především za to, že se málo věnuji rodině. Nezbývá mi ale nic jiného než uznat, že manželka má pravdu.

Vyčítá vám, že místo abyste přihodil do rodinného rozpočtu další miliardu, ztrácíte čas politikou?

Už jsem vám řekl, že neobchoduji kvůli miliardám. Jsem prostě soutěživý typ.

Četl jsem o vás, že svým lidem odkýváte skoro všechno. Co se skrývá za termínem „skoro"?

Občas přijdou s něčím, co nepovažuji za moudré. V takovém případě musím zasáhnout. Ale nestává se to příliš často. Mimochodem, zjistil jsem, že v mém případě přicházejí nejlepší nápady v okamžiku, kdy řídím. Ale pokud je mi známo, nepřišel jsem zatím o žádné body.

Nejste gurmán, nemáte letadlo ani jachtu, žijete asketickým životem...

Asketický život? Snažím se žít normálně. Stravuji se osmkrát denně, pravidelně vstávám v pět hodin. Mám budík, ale většinou se budím bez něj.

Co je pro vás luxus?

Na to už jsem vám odpověděl. Osm hodin spánku a klidná snídaně. Na základě vlastních zkušeností se držím při zemi, k věcem přistupuji s pokorou. Velkou životní zkušeností, za kterou Borisi Vostrému ještě jednou děkuji, byl vyhazov z Petrimexu. Vím, jaké to je, když vám lidi přestanou ze dne na den odpovídat na pozdrav.

Nebudujete rodinnou, ale manažerskou firmu. Co je ve vašem případě hnacím motorem vašeho podnikatelského úsilí?

Například poznání, že dnes je podstatně těžší firmu řídit než ji vybudovat. Chci motivovat management společnosti na jejích výsledcích, aby k ní měli patřičný vztah. Proto provádím pečlivou selekci manažerů.

Dělá vám personální selekce velký problém?

Nevyžívam se v tom. Snažím se hledat v lidech to pozitivní, nicméně v rámci dalšího rozvoje společnosti jsou nepopulární opatření někdy nezbytná.

Vstáváte ráno v pět, v šest cvičíte, abyste zahnal ranní depresi... 

Kde jste přišel na to, že zaháním ranní deprese?

Řekl jste to v jednom rozhovoru... 

Když se dlouhodobě nedaří, tak se vstává hůř. Cvičením se ovšem vylučují endorfiny, člověk má pak hned lepší náladu.

Cvičíte podle předem připraveného plánu?

Cvičím s trenérem a pod dohledem dietologa.

Trenér kvůli vám vstává každý den v pět ráno?

Přesně tak. Stará se o mě. V neděli se věnuji aerobním aktivitám, jinak cvičím s váhou těla, činkami.

Zatím spíte dobře?

Spím málo, ale tvrdě. A nebojím se toho, že bych někdy spal špatně. Mám čistý stůl.

Na čem stojí program hnutí?

Na lidech, kteří nejdou do politiky kvůli vlastnímu zisku, ale proto, že chtějí prospět této zemi. Řekl bych, že je to docela jednoduché. Až se divím, proč tak průhledný program zatím nerealizovala žádná ze stran.

Ocelářský magnát Tomáš Chrenek mi jednou řekl, že při kšeftu nejde o sentiment.

Asi má svým způsobem pravdu. V mém chápání věcí ale sentiment do podnikání v rozumné míře patří. Nespatřuji cíl podnikání v hromadění peněz, ale v tom, že dám práci spoustě lidí, o které se musím nějak postarat. Zaměstnanci se stali součástí mého života, neberu je jako věci.

U mě by se při pouhé představě toho, že musím vstávat v pět hodin ráno, dostavily deprese už večer...

Věc zvyku. Dnes je pátek, zítra budu spát do sedmi. Včera jsem potkal na akci Den chleba zajímavého člověka, který dodává technologie a peče úžasný chléb. V sobotu v devět s ním mám schůzku v jedné naší pekárně, kde mi pečení předvede v praxi. A potom asi proběhne krátké jednání o podmínkách investic do pekárny. Mimochodem, v této souvislosti jsem se právě včera cítil jako člověk z jiné planety. Zmiňovanému pánovi jsem totiž říkal, že má výborný chleba, který bychom chtěli péct. Z dalšího rozhovoru s ním vyšlo najevo, že s mými lidmi o tom vyjednává rok... Pak mě čeká akce s dětmi z transplantačního programu jater z IKEM.

Dokázal byste udělat něco podobného jako váš kolega miliardář Branson, který kvůli prohrané sázce pracoval jeden den jako letuška?

Nedávno jsem dělal kolportéra našich novin 5+2. Byla to zajímavá zkušenost. Člověk se pořád učí.

Zdroj: Playboy

Nahoru