Můj příběh

Můj životní příběh začíná v České Lípě. Tady jsem se v roce 1968 narodila, strávila spokojené dětství, zamilovala se, vychovala dva syny a našla práci, která mě naplňuje. Přála bych si, abyste mě poznali blíž. Věděli, co všechno jsem v Lípě prožila a proč mi tak záleží na tom, aby se dál rozvíjela. Dala mi hodně a ráda bych jí to vrátila. Vezmeme to ale hezky popořádku.

Nechat někoho ve štychu se u Truhlářových nikdy nenosilo

Maminka Věra a tatínek Jirka Truhlářovi mě vždycky vedli k tomu, že žádný úspěch není zadarmo. Že musím být pracovitá, abych něco dokázala, si nesu s sebou od dětství. Někdy je to popravdě pěkná dřina, člověk musí často slevit ze svého pohodlí, ale stojí to za to, když vidím výsledky.

Díky rodičům mám také kladný vztah ke sportu. Tatínek byl výborný lyžař, takže moje volba byla jasná. Sjezdové lyžování mi přihrálo do života trenéra Břetislava Borovce. Tuhle „školu“ bych přála všem dnešním dětem. Byla tvrdá, ale absolutně spravedlivá. Kdo to přežil, odnesl si sílu ustát skoro všechno. Já osobně z těchto zkušeností čerpám doposud.



Sport zůstal mou hlavní zálibou. Od šesti do osmnácti let jsem závodila za Narex Česká Lípa ve sjezdovém lyžování, ve třinácti letech k tomu za Vagonku přiskočil ještě basketbal. Za lásku k tomuto kolektivnímu sportu jsem obzvlášť vděčná, protože mi nakonec přinesla i lásku partnerskou. 

Čísla mě baví od školních let

Na základce mi šla matika, čeština a tělocvik. V roce 1982 jsem nastoupila na Střední ekonomickou školu v České Lípě, kde se k oblíbené matematice přidala ekonomika a literatura.

Po maturitě jsem se věnovala rodině a ke studiu vysoké školy jsem se dostala až v roce 2008. Zaměřila jsem se na ekonomiku, veřejnou správu a regionální rozvoj. V roce 2013 jsem na České zemědělské univerzitě v Praze obdržela titul inženýrka.

První pracovní zkušenosti jsem získala ještě za socialismu na Okresním národním výboru Česká Lípa (1986–1989). Z těch let si pamatuji dvě věci: nesmyslné vyplňování různých zbytečných tabulek o schůzování pro schůzování. A také to, jak náročné je pracovat a mít malé děti.

Následně jsem dlouhá léta pracovala ve veřejné správě jako zástupce vedoucího majetkoprávního oddělení na Okresním úřadě Česká Lípa (1989–2002) a později jsem zastupovala vedoucího oddělení hospodaření s majetkem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (2002–2010).

Měla jsem také možnost nahlédnout do soukromého sektoru, kdy jsem působila jako samostatný technik v Severočeské vodárenské inženýrské společnosti. Veřejné zakázky jsem řešila i následně jako vedoucí odboru veřejných zakázek akciové společnosti Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa.

Poté jsem dostala nabídku od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a protože mě „majetkařina“ vždy bavila, tak jsem se v roce 2013 vrátila jako vedoucí oddělení hospodaření s majetkem. 

Každá práce, každá pozice, kterou jsem si prošla, mě nějakým způsobem nasměrovala. Například zkušenosti z veřejných zakázek, přípravy investic a hospodaření s majetkem, které mají výrazný vliv na rozvoj obcí, krajů a státu, se mi dnes velmi dobře hodí v komunální politice. O té ale trochu později.

Rodina nadevše

Manžela Martina jsem poznala díky basketu a svatba v roce 1987 na sebe nenechala dlouho čekat. Máme spolu dva syny Petra a Marka. Dnes jsou oba synové dospělí, mají své rodiny a jsem na ně moc pyšná. Radost nám dělají dvě vnoučátka.



Manžel i synové vždy vynikali v tom, že ke mně byli a jsou naprosto upřímní. Vím, že i když mi řeknou něco kritického, myslí to dobře. A to mě také svým způsobem vychovalo, tvrdá pravda mě neurazí. Asi nemusím dodávat, že můj manžel a synové jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Moje rodina z počátku nebyla příliš nadšená z toho, že vstupuji do politiky. Pro moje rodiče je politika zkaženým světem. Já si ale myslím, že pokud se nechají všichni slušní lidé odradit, tak se nikdy nic nezmění. Moji blízcí můj názor znají a já dnes cítím jejich obrovskou podporu.

Slušná politika pro všechny

Práce, studium a životní zkušenosti, to všechno mě k politice přivedlo. Tradiční strany už měly zajetý rámec, stále něco slibovaly, ale jejich výsledky pro mě nebyly přesvědčivé. Po vzniku hnutí ANO jsem si řekla, že to je nový směr, konečně někdo, kdo nazývá veřejně věci pravými jmény.

Nejprve jsem vstoupila do Hnutí ANO v roce 2014 jako sympatizantka, od března 2015 jsem členkou. S filozofií hnutí ANO souhlasím, hledá totiž skutečné cesty, jak problémy řešit.

Na podzim 2014 jsem byla poprvé zvolena, ještě jako nestraník za ANO, do Zastupitelstva města Česká Lípa. O dva roky později jsem se stala statutární náměstkyní hejtmana Libereckého kraje a v této funkci jsem byla do roku 2020.  Po komunálních volbách v roce 2018 jsem byla zvolena českolipskou starostkou.

Jsem pyšná na naše město a lidi, kteří v něm žijí

Přemýšlela jsem o tom, co jsme za poslední čtyři roky společně s obyvateli České Lípy zažili. Myslím si, že to bylo jedno z nejnáročnějších období v novodobé historii našeho města. Tři roky jsme žili krizovým řízením, na to se nedá připravit, musíte improvizovat a flexibilně reagovat na přicházející situace.

Covid, vichry, povodně, uprchlíci, nyní energetická krize. To vše se významně dotýká města a naším úkolem je ochránit lidi a zajistit bezproblémové fungování veřejných služeb, škol, školek, MHD a tak dále. Děkuji všem obyvatelům města za jejich trpělivost, vstřícnost, solidaritu a odhodlání pomáhat druhým, protože jen tak jsme všechny ty krizové situace zvládli.



Děkuji všem, kteří šili roušky, starali se o covidové pacienty v nemocnicích, pečovali o seniory, testovali vzorky, rozváželi zdravotnický materiál a dezinfekci, učili online, pracovali doma, nebo zajišťovali řadu jiných služeb a aktivit nezbytných pro fungování města. Nikdy nezapomenu na to, jak velký soucit lidé v Lípě měli s Ukrajinou. Začali okamžitě pomáhat. Během bleskové sbírky ve staré hasičárně se díky nim během pár hodin naplnila a vypravila auta s humanitární pomocí do Užhorodu.

Odvedená práce, která mě těší

Z těch čistě městských projektů bych kromě rekonstrukce divadla, přestavby poboček městské knihovny na Špičáku a na Ladech, nebo modernizace a zateplení dalších školních budov, na jejichž přípravě se podíleli již naši předchůdci, ráda připomněla řadu dalších, které jsme navzdory nestandardním časům zrealizovali, vyřešili, anebo je přinejmenším posunuli o kus dál.

Už se staví lávka na Kopečku. Pro venkovní koupaliště v dubickém areálu máme zhotovitele a stavět se začne na jaře. Zhotovitele opakovaně vybíráme také pro skatepark na Špičáku. Nebýt problémů s dodavateli, kteří se teď potýkají nejenom s nedostatkem některých stavebních materiálů, tyhle projekty by se už budovaly dřív.

O to víc mne těší, že se rozjela stavba azylového domu vedle Domu humanity v Dubické ulici a že v areálu Pod Holým vrchem už stavební stroje likvidují jeden z posledních pavilonů, na jehož místě bude již v příštím roce stát další nová budova pro děti ze speciální školy Jižní. Touto investicí město završí několikaletou postupnou proměnu všech pavilonů, které škola potřebuje k výuce zdravotně handicapovaných dětí.

Posunuli jsme také přípravu rekonstrukce Kounicova domu, která se projektuje stejně jako revitalizace Škroupova náměstí. Za dobrou zprávu pro Českou Lípu však považuji také to, že v příštím roce by ředitelství silnic a dálnic mělo zahájit stavbu druhé etapy obchvatu, na kterou má vydané stavební povolení a jejíž trasa vede z Dubice do Dolní Libchavy.

Těch rozpracovaných projektů je samozřejmě mnohem víc a já doufám, že je další zastupitelstvo dotáhne do konce.

Další úkoly jsou před námi

Politik bez vize je jako lyžař bez lyží. A já vím, že bez lyží se kopec sjet nedá. Mou vizí je město, které funguje pro lidi a které se rozvíjí.  Nikoliv jen spravuje a udržuje. Máme na co navazovat a já bych byla ráda, kdyby třeba Lípa měla vlastní technické služby. Pak bychom údržbu města měli více pod kontrolou.

Posílit potřebuje Městská policie, aby se obyvatelé cítili bezpečně všude, kam půjdou. Ráda bych viděla v našem městě více dětských hřišť a rozkvetlých parčíků. Vím, že nám chybí lékaři, které se budeme snažit namotivovat, aby pečovali o pacienty v Lípě. Určitě k dalším prioritám patří koncepční rozvoj veřejného prostoru a řešení dopravní situace a parkování. I v těchto otázkách jsme dosáhli posunu.



Před dokončením je koncepce veřejného prostranství a hotová je analýza parkování, která bude dále rozpracována na dílčí opatření. Považuji zároveň za nesmírně důležité, aby se zapojili do řešení zásadních otázek rozvoje města místní občané.

Jako starostka cítím vůči lidem z České Lípy velikou odpovědnost, a protože nerada odcházím od rozpracované práce, a je jí hodně, tak mým přáním je pokračovat dál, vše rozjeté dotáhnout do konce a uvést v život další vize, kterých mám ještě mnoho

V České Lípě,
Jitka Volfová