Zamyšlení nad česko-americkými vztahy

Praha i Washington řeší stejné problémy

Nicméně ve světle současných událostí má speciální pouto s USA představované těmito hodnotami především zcela konkrétní dopady pro zajištění bezpečnosti v Evropě, potažmo ČR. Společné zájmy a hodnoty jsou určitě nesmírně důležité a předurčují oba břehy Atlantiku k trvalému partnerství, zároveň to jsou však konkrétní důvody a možnosti spolupráce, které mohou naše spojenectví dále posunout.

V Evropě nyní již poněkolikáté probíhá intenzivní debata o významu transatlantické vazby, o přítomnosti amerických vojenských sil v Evropě, o dynamicky se měnící situaci ve východní Evropě – to vše se nás úzce dotýká. Stejné otázky nicméně rezonují i za Atlantikem, kde se rozjíždí nové kolo debaty o roli USA ve světě. To je vojensko-politická rovina naší spolupráce. Praha i Washington totiž řeší stejné problémy. Už to nás sbližuje. Intenzivně vnímám, že situace na Ukrajině je pro USA a Evropu hozenou rukavicí ze strany Ruska. Pokud ale někam ta rukavice dopadne, je to od nás doslova „za humny“, a to nelze ignorovat.

Druhá rovina je čistě praktická a existuje celá řada projektů, na nichž bilaterálně či v rámci NATO spolupracujeme. Na čele stojí společné operační nasazení v Afghánistánu. Pro nás přineslo výraznou modernizaci Armády ČR a posílilo úroveň schopnosti spolupracovat jak s USA, tak s dalšími aliančními spojenci. Z pohledu USA lze jako významný vnímat český příspěvek k výcviku afghánských ozbrojených sil (pilotů a posádek vrtulníků, vojenských policistů) či nasazení českých speciálních sil. Všechny tyto činnosti navíc nebyly jen projevem solidarity, ale také konkrétním příspěvkem do naší spolupráce s USA a NATO.

Z konkrétních projektů spolupráce mezi ČR a USA v budoucnu já osobně za jeden z prioritních považuji Multinational Aviation Training Centre (MATC) určený k rozvoji vrtulníkových schopností. V rámci NATO je ČR jeho vedoucí zemí a USA se na něm významně podílejí.

V jeho rámci nabízíme naše unikátní schopnosti zajistit komplexní výcvik pilotů a posádek vrtulníků platformy Mi, kterou disponují někteří spojenci a také afghánské vzdušné síly – to vše na úrovni západních standardů.

Spolu s USA také předsedáme výboru NATO pro obranné aspekty šíření zbraní hromadného ničení. Koneckonců oblast ochrany proti nim je tradiční doménou naší spolupráce a konkrétním vyjádřením přesvědčení, že větší dostupnost chemických, bakteriologických či dokonce jaderných zbraní je existenční hrozbou pro nás i naše partnery za Atlantikem.

Výzvy i příležitosti

Nelze samozřejmě zapomínat, že vztah ČR a USA je definován rozdílným mocenským potenciálem obou zemí. Ale ani zde nejsme bez šancí. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk v jednom ze svých projevů k této otázce poznamenal: „Jen prací a opět prací lze dělat politiku světovou – a uniknout tak té tíživé malosti.“

Pokud mohu tato slova mírně parafrázovat, pak jen spoluprací právě v rámci transatlantické vazby lze dosáhnout toho, aby naše politika byla schopna občas překročit práh našich hranic. A i zde máme USA co nabídnout, a to třeba právě v oblasti obranné spolupráce. Je to naše zkušenost takříkajíc „z obou stran opony“.

Řada poznatků z ne vždy jednoduché cesty transformace ozbrojených sil a chápání mentality a potřeb celé řady zemí, jež si tímto procesem ještě neprošly. Z této logiky máme k partnerským zemím, jakými jsou třeba Gruzie nebo Moldávie, velmi blízko a naše obranná diplomacie na jejich sbližování s námi intenzivně dlouhodobě pracuje.

Je to mravenčí a každodenní práce, která pomáhá posilovat bezpečnost a stabilitu v Evropě. Ano, i taková je pro nás transatlantická vazba se všemi výzvami a příležitostmi.

A je tu ještě něco, co snad můžeme našim spojencům nabídnout a co je právě v současnosti navýsost aktuální. Nepovrchní a historickými zkušenostmi podložené vnímání složitého Ruska. Současná situace na Ukrajině je jen dalším důkazem, že bez důkladné znalosti souvislostí, bez zevrubné zasvěcené analýzy, bez schopnosti vidět věci, jaké jsou, a ne takové, jaké bychom je chtěli mít, bude pro světové společenství Rusko vždy nepředvídatelným a neuchopitelným hráčem.