Začal jsem chápat spící politiky

Z médií
Zpět na Zprávy

Česko je nejlepší zemí na podnikání, tvrdí šéf Juty Jiří Hlavatý po roce, v němž jeho textilka vytvořila rekordní zisk i tržby. Poslední dobou se zaměřuje na umělé trávníky pro fotbalová hřiště.

Každý ze zaměstnanců Juty dostává k výplatnici i leták, na němž ho firma varuje před bezhlavým zadlužováním a nabízí bezúročné půjčky. Podnikatel roku 2013, majitel Juty a senátor Jiří Hlavatý, tím vede svůj boj proti spotřebitelským půjčkám.

Bezúročné půjčky zaměstnancům nabízíte už několik let, sledujete posun v jejich chování?
Zavedli jsme ji kvůli tomu, že jsme ve mzdových účtárnách museli řešit měsíčně desítky nových exekucí na mzdu našich lidí. Bylo to neúnosné. Za poslední měsíce je nových případů minimum, takže to zjevně zabralo. Snad jsme zaměstnance trošku vzdělali vysvětlováním, že nemá smysl si na vše půjčovat, a ještě k tomu za takové nehorázné úroky. Nemohl jsem se na okrádání lichváři dívat. Parazitují na lidech, co si nevědí rady a vytloukají úvěr dalším úvěrem. Nejsem sice zastáncem velkých regulací v byznysu, ale v tomto případě stát podle mého názoru selhal. Licencí na půjčování peněz rozdal příliš hodně a je v tom benevolentní.

Kolik jste lidem rozpůjčoval?
Dnes je to kolem šesti milionů, půjčky jsou bezúročné a splatné maximálně do tří let. Schvaluji je já, ale dostávám vždy vyjádření od vedoucích a ředitelů závodů, kteří žadatele znají a buď půjčku doporučí ke schválení, nebo ne.

Máte za sebou rekordní rok jak co se týče tržeb, tak zisku. Průměrná mzda u vás dosáhla zhruba 23 tisíc korun. Nebylo by cestou, jak lidi nezadlužovat, zvýšit mzdy alespoň nad celostátní průměr?
Můj cíl je dostat se na 30 tisíc, letos počítáme s  průměrem 24 500 korun. Rád bych, aby u nás byly mzdy vyšší, ale je potřeba se na to dívat tak, aby se Juta uživila. Jsme přece jenom textilní firma, tlak levnějších výrobců se stále zvyšuje, máme 2 200 zaměstnanců a zvýšit skokově mzdy by mohlo být likvidační. Zisk a odpisy investujeme zpět. Myslím, že pro lidi je důležitější perspektiva dlouhodobého zaměstnání než prudký růst platů. Vidím to i na lidech, kteří se k  nám hlásí. I když nemáme šanci dohnat třeba automobilky, na manažerské posty se nám už od nich lidé hlásí. Hledají firmu, v  níž vidí perspektivu i šanci se dál rozvíjet. Za poslední dva roky jsme investovali do nových strojů a vývoje nových produktů přes miliardu korun. Bez toho bychom ustrnuli a za pár let mohli mít velký problém se ztrátou konkurenceschopnosti.

Juta se loni dostala s tržbami poprvé přes sedm miliard, čistý zisk dosáhl 560 milionů korun. Pokračujete v růstu i letos?
Nejsem zastáncem nekonečného růstu, ale když se blížila hranice sedmi miliard, zavelel jsem k  útoku na její pokoření. Loňský rok se povedl po obchodní stránce, podařilo se nám uspět na řadě nových trhů. Letošní rok zatím vypadá, že bude trochu lepší, budeme mít opět nepatrný růst v  řádu jednotek procent. Pro mě je hlavní, že stále jde o přirozený růst, a ne akvizicemi jiných firem. Rozhodující bude, jak nahradíme stovky milionů ztrát z  obchodování s  Ruskem, které po 20 letech prakticky devalvací rublu, a tím ochranou domácích výrobců skončilo.

Neláká vás přece jenom koupit své konkurenty v zahraničí?
Nabídky dostávám, ale nějak to neřešíme. Stále si myslím, že Česko je nejlepší zemí na podnikání v Evropě jak polohou, tak pracovní silou.

Vážně? Od řady průmyslníků slyšíme spíše opak. Měnící se zákony, nedostatek technicky vzdělaných lidí…
Ten je všude. Máme hodně strojů ze zahraničí, které nám sem přijíždějí montovat technici z Německa či Itálie. Nikdy se nestalo, že by měli problém s uváděním strojů do provozu, až v poslední době je to zcela běžné. Technici chybějí i jim. Když se bavím s obchodními partnery v Evropě, všichni si stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, na korupci a byrokratické hrůzy. U nás se o tom jen hodně píše. V Česku chybí zdravý nacionalismus, hlavně ekonomické vlastenectví se u nás moc nenosí na rozdíl od jiných zemí. Francouz si koupí francouzské zboží, Němci či Skandinávci si hledí toho, aby v jejich obchodech měli co nejvíce vlastních výrobků.

Nepomohl vám k rekordním výsledkům i kurz koruny a jeho devalvace před necelými dvěma lety?
Ano, k vyšším tržbám nám devalvace pomohla. Na druhou stranu nás stála přes 65 milionů korun, to je čistá ztráta ze zajištění. Teď se nezajišťujeme a věřím, že Česká národní banka dodrží slovo a nebude s kurzem příliš hýbat. Vnitřně počítáme po uvolnění intervencí s kurzem kolem 25 korun za euro.

Většina tržeb Juty pochází z Evropy, jiné kontinenty vás nelákají?
Vyvážíme do celého světa od Kanady přes Evropu, Afriku do Asie až po Japonsko či Austrálii. Hodně se mluví například o potenciálu severní Afriky, ale v budoucnosti bude nutností spíše tam továrnu postavit, protože nastoupí dovozní cla jako ochrana domácích výrobců. Nejsem si jist, zda to není v tuto chvíli příliš riskantní záležitost, která může ohrozit naše závody v tuzemsku. Upřímně se mi do toho tedy příliš nechce.

Vstoupili jste na trh s umělými trávníky pro fotbalová hřiště, ale v Česku jste zpočátku prakticky žádná hřiště nepostavili. Tehdy jste kritizoval fotbalový svaz, jak se změnily vaše vztahy?
Mám výhodu, že jsem zcela svobodný člověk a mohu si říkat, co chci. Nakonec jsme přesvědčili svaz, kluby a města, že náš trávník je naprosto srovnatelný s  těmi zahraničními, takže už za sebou v Česku máme úspěšné realizace. Hřiště teď jdou velmi dobře na odbyt, zvláště v  Německu, kde jsme již instalovali trávník na desítkách hřišť, dokonce pro dva fotbalové kluby, které hrají Bundesligu. Velice aktivní jsme i ve Francii a překvapivě také v  Egyptě, kam jsme dodali jenom od začátku roku trávník na 12 hřišť.

Na fotbalové prostředí jste nezanevřel?
Jsme stále jedním z  hlavních sponzorů Slovanu Liberec, nedávno jsem byl poprvé i na jejich zápase. Přestože hráči Slovanu dávali Teplicím zbytečně šance, tak jsem jim možná přinesl štěstí. Slovan vyhrál 2:0. Vrátil jsem se do klukovských let a fandil z  plných plic. Zapomněl jsem na firmu, Senát i politiku a bylo mi tam báječně. Jednáme teď i o marketingové spolupráci s Petrem Čechem, ve fotbalových hřištích vidíme vekou příležitost.

Před rokem jste uvedl, že vás čeká zásadní rozhovor se synem, zda převezme vedení Juty. Už proběhl?
Myslím, že se tomu cíleně vyhýbáme. Pracuje v Jutě jako obchodní manažer pro Německo. Předat Jutu synovi snad ani nechci, na to ho mám příliš rád, protože dobře vím, co to vše obnáší a o jakou ztrátu soukromého života jde. Myslím, že na to rozhodnutí ještě nejsme připraveni.

Vstoupil jste do politiky, stal jste se nezávislým senátorem za hnutí ANO. Jak zpětně tento krok hodnotíte?
Je to zajímavá zkušenost, i když někdy je to pro mě náročnější. V Jutě jsem byl zvyklý, že porady trvají maximálně dvě hodiny, v Senátu se sedí celý den a nemám často pocit, že by se něco vyřešilo. Respektuji potřebu diskuse, ale na můj vkus jsou někdy příliš dlouhé. Začal jsem plně chápat politiky, kteří v parlamentu spí nebo čtou noviny. Projevy jsou často nudné, opakují se, nemají tah na branku. Někdy mám pocit marnosti, jako kdybych se pokoušel vyprázdnit moře čajovou lžičkou. Na druhé straně mi to výrazně rozšiřuje obzory o nová témata. Hodně mě překvapilo, kolik zákonů a jejich novelizací se projednává a vytváří, a pochybuji o tom, zda jsou všechny potřebné. Vždy si za tím představím další úřady a úředníky, kteří budou hlídat jejich dodržování, což pro mě není příliš optimistické.

Vystupujete i jako zastánce elektronické evidence tržeb, kterou řada podnikatelů odmítá.
Je povinností vlády a ministra financí přestat tolerovat daňové úniky, protože jsou to oni, kteří za řádný výběr daní nám občanům odpovídají. Vidím to opět na půjčkách pro naše zaměstnance, jak funguje řada živnostníků, plátců i neplátců DPH. Chci po lidech, kteří si například u nás půjčí peníze na rekonstrukci bytu, aby předložili k proplácení faktury. Jenže oni mají problém, protože je pro ně výhodnější akceptovat nabídku a část nákladů platit hotově bez daňového dokladu. Zákon nám od roku 2015 umožňuje zápůjčky v hotovosti a je pak na zaměstnancích, jak s nimi naloží. Tento způsob plateb není určitě jen český patent, ale u nás se stal standardem.

Mluví se o tom, že máte nabídku kandidovat za ANO na hejtmana. Budete?
Nabídku jsem dostal, a pokud bych kandidoval, tak se o mně ví, že jsem soutěživý. Přemýšlím o svém životě a nevím, do jaké řeky jsem vstoupil, která mě unáší. Když dělám práci, která mě baví, tak ji dělám se zanícením. Možná, že opět stojím na křižovatce, čert ví, kudy se vydám. Všechno vědí jen hlupáci.

Profil
Jiří Hlavatý (67)
Prakticky celý život strávil ve Dvoře Králové nad Labem a v Jutě. Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci a vzápětí nastoupil do textilky Juta, kde od té doby pracuje. Zpočátku zastával pozice vedoucího technologie nebo vedoucího odbytu, od roku 1989 byl generálním ředitelem.
Později s dalšími společníky Jutu odkoupil od investičních fondů, postupně své společníky vyplatil, takže je nyní majitelem sta procent akcií. Juta je dlouhodobě zisková společnost, loni vytvořila zisk 560 milionů korun při obratu přes sedm miliard. Firma je jedním z největších zaměstnavatelů v Královéhradeckém kraji. Od října roku 2014 je Jiří Hlavatý senátorem coby nestraník za hnutí ANO.
Autor: Jan Sůra

Pokračujte ve čtení