Za Opencard trpí jen malé ryby

Když soudci Alexandru Sotolářovi loni v listopadu na stole přistál případ Opencard (hlavní město stál už 1,25 miliardy korun), bylo mu patrně zřejmé, že jeho rozsudek se ocitne v hledáčku veřejnosti a bude nutné jej jasně a zřetelně vysvětlit. Snažil se tak činit, o to víc ve chvíli, kdy pět obžalovaných úředníků nepravomocně odsoudil. Z jeho závěrečné řeči byla důležitá zejména tato myšlenka: „Paradoxem dané trestní věci je, že před soud byli postaveni úředníci magistrátu podřízení těm, kdo byli v dané záležitosti oprávněni rozhodnout.“

Jak vyplývá ze soudcových slov, základním problémem kauzy Opencard je, že vyšetřovatelé ve svých obviněních nemířili na správný terč – politiky či lobbisty z éry primátora Pavla Béma, kteří projekt v letech 2005 a 2006 nastartovali. Půl roku po soudním rozhodnutí přichází důležitý posun, neboť do případu zasáhl parlament. Speciálně zřízená sněmovní vyšetřovací komise si během úterního jednání na policii a státní zastupitelství vyšlápla a rozhodla, že podá trestní oznámení na příslušné policejní orgány a dozorovou státní zástupkyni Dagmar Máchovou. Důvodem je podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby. Postup a závěry komise v prosinci projednají poslanci, kteří by – vzhledem k jejímu zastoupení napříč stranami – měli návrh schválit. Předseda kontrolorů Bronislav Schwarz (ANO) je s prací svého „pátracího“ týmu spokojený. „Takto by vyšetřovací komise měly fungovat. Narazili jsme na to, že vyšetřovatelé kauzy Opencard odvedli špatnou práci. Zadrželi jen malé rybky, namísto toho, aby odhalili, kdo celý projekt vymyslel a kdo za ním stojí. Doufám, že trestní oznámení tento příběh znovu otevře avrhne do něho světlo,“ řekl LN poslanec Schwarz. Hlavním úkolem dle něho bude vyšetřit, kdo na straně policie a žalobců pochybil či zda byly správně provedeny domovní prohlídky a zajištěny důležité dokumenty.

Příběh pana Chytila
Jak vůbec komise vznikla? Jedním z nepravomocně odsouzených byl i úředník Jiří Chytil. Ten v letech 2009 a 2010 spolupracoval s policií, které pomáhal se zajištěnímdůkazů na magistrátu. Když tam v roce 2010 měla proběhnout policejní razie, úředník vytvořil pro policisty plán, kde a co by měli na magistrátu zajistit. Po změně vyšetřovatelů bylo Chytilovo jméno navzdory původnímu slibu policie prozrazeno. Úředník sám skončil mezi obžalovanými. Jeho příběh zaujal poslance, kteří letos v dubnu zformovali speciální vyšetřovací komisi.

Jak to, že mezi obžalovanými nesedí žádní politici, byznysmeni či manažeři, ale pouze úředničtí pěšáci? Problém pravděpodobně spočívá ve způsobu vyšetřování, respektive ve změnách, které v jeho průběhu nastaly. Na počátku, tedy v letech 2009 a 2010, policisté kolem detektiva Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Zdeňka Ondráčka (dnes poslanec KSČM a člen sněmovní komise) vyšetřovali zakázku tak, že záměrem bylo dostat se k podstatě věci a případně až k politikům v radě města. K tomuměli využít informace a materiály, které z magistrátu vynesl právě Chytil. Detektivové ale neměli dostatek kapacit, aby získaná data zpracovali a analyzovali. Později jeden z vyšetřovatelů případu od policie odešel a za něj nastoupil detektiv, který se místo politické linie soustředil na linii spíše úřednického řádu – začal pitvat okolnosti zadání inkriminované zakázky.

Celý případ v roce 2009 nastartovala tehdejší pražská zastupitelka Jana Ryšlinková, která podala trestní oznámení kvůli podezření z porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Nezdálo se jí, jakým způsobem zakázku získala anonymní společnost Haguess, zhotovitel Opencard. „Jde o mafii, která propojuje politiku, byznys a vyšetřovací a justiční systém. Doufám, že se nakonec vrátíme k mému trestnímu oznámení a budeme moct popohnat před soud i zbývající část – nejen orgány činné v trestním řízení, ale i politiky a kmotry,“ řekla LN Ryšlinková.

Historie vyšetřovacích komisí

• Od roku 1996 bylo ve sněmovně ustaveno 13 vyšetřovacích komisí, včetně té k Opencard.
• Idea parlamentních vyšetřovacích komisí vznikla ve federálním parlamentu. Komise měly původně za cíl vyšetřit zásahy policistů ze dne 17. listopadu 1989.
• Další komise se zpravidla zabývaly korupčními kauzami. Šlo o případy IPB, Diag Human, arbitráž CME, mýta od firmy Kapsch, tituly na plzeňské právnické fakultě nebo krach Poldi Kladno. Tyto komise žádných význačných výsledků nedosáhly.
• Předseda komise pobírá stejný platový bonus jako šéfové výborů – 27 000 Kč měsíčně.

Autor: Ondřej Koutník