Vzlety a drsné pády Věry Jourové

Vymyslela si, že se udusí pomocí sáčku na hlavě. Nasadila si ho. Z podprsenky si navíc vytvořila oprátku na krk. Před sedmi lety si chtěla vzít ve vazební věznici život. Byla na svém absolutním dně.

V současnosti naopak zažívá Věra Jourová svůj dosavadní vrchol v kariéře. Za hnutí ANO vyjednává o budoucí vládě.

V minulých letech se jí podařilo očistit své jméno. Ve vazbě byla kvůli kauze Budišov neprávem. Zažila i další životní zatáčku. V týdnu, kdy jí doma umíral nejbližší člověk, srazila autem mladou narkomanku. Život první ženy hnutí ANO jsou hluboké pády a vysoké vzestupy.

Pila vodu z továrního potoka

Narodila se v roce 1964. V Třebíči bydlela s rodiči v ulici Na Potoku. „Potok vytékal z továrny BOPO a běhaly tam krysy. Bydlela tam cikánská komunita, se kterou jsem si docela dobře rozuměla. Pořád jsme lítali a honili venku ty krysy. Zkrátka šťastné dětství,“ zavzpomínala v knize Jourová. Voda v „továrním“ potoce se jí zdála v dětství čistá. Proto si s kamarádkou jednou v lednu řekly, že je vlastně i léčivá. Začaly ji pít s vidinou prospěšnosti jejich zdraví a kráse. „Potom jsme z toho dostaly angínu,“ dodala.

Pionýrský vedoucí Kováčik

V dětství zažila z dnešního pohledu i jednu pikantnost. Chodila do pionýra, kde je tehdy vedl současný předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik.

V osmdesátých letech potkala už jako dospělá na venkovské tancovačce třebíčského stavaře Františka Jouru, svého budoucího muže. Tehdy se její dívčí příjmení změnilo ze Špakové na Jourovou. Už jako matka malého dítěte začala studovat filozofickou fakultu. Ve čtvrtém ročníku se jí narodilo druhé dítě. Manželství s Jourou ale nakonec nevydrželo, po osmnácti letech se rozvedli. Po sametové revoluci její kariéra pomalu stoupala. Začala dělat tajemnici třebíčské radnice, tedy v podstatě šéfku celého úřadu.

Na sklonku roku 2000 jí první hejtman Vysočiny František Dohnal nabídl, aby šla dělat ředitelku krajského úřadu. „Drze jsem mu odpověděla, že ačkoliv si nabídky vážím, dělala bych ráda na kraji v jiné funkci. Chtěla jsem přivést investice na Vysočinu, stejně jako předtím do Třebíče. Než abych se rozmýšlela já, tak se rozmýšlel hejtman. Nakonec řekl: Jasně. Tak jsem začala sestavovat odbor regionálního rozvoje.“

S odstupem času se ale Jourová trochu stydí za to, že se v té době dost nevěnovala svým dětem. Přitom se jí v Jihlavě velmi dařilo. Práce na hejtmanství ji tak bavila, až zapomínala na domov. „Hejtmanství mě strašně požíralo,“ přiznala později.

V té době ji navíc zlákal tehdejší starosta Třebíče Miloš Mašek do sociální demokracie. Bylo to v době, kdy byl premiérem Vladimír Špidla. Jenže pak se Jourová divila tomu, co se děje v Třebíči na schůzích ČSSD. „Politika se tam vůbec neřešila. Řešilo se, kdo bude na jakých kandidátkách. Vůbec jsem nevěděla, k čemu tam jsem.“

Přes tuto zkušenost stále v dobrém vzpomíná na Miloše Maška. Byl totiž první, kdo jí napsal po zatčení do vazby dopis plný podpory. Vstup Jourové do ČSSD mnoho lidí překvapil, třeba i Miloše Vystrčila z ODS. Nešlo mu dohromady, že taková individualistka obleče levicový dres. „Vysvětlila jsem mu, že pocházím z chudých poměrů a nesnáším elitáře i snoby,“ popsala žena, která je dnes v politice pravou rukou miliardáře Andreje Babiše.

Stahovací prádlo a psí louže

Z kraje zamířila jako odbornice na eurofondy na ministerstvo pro místní rozvoj. Když se tam jela představit, chtěla pochopitelně vypadat dobře. Pod blůzku si oblékla stahovací prádlo, aby působila štíhleji. Jenže když odcházela z domu, šlápla do louže svého milovaného psa. „Už to mě mělo varovat, že bych se neměla hnát za novou kariérou v Praze,“ podotkla. Tehdy při cestě na ministerstvo ještě nemohla tušit, že dalším bodem v kariéře bude nespravedlivá vazba.

Zažila i těžký rok 2001. Kromě rozvodu navíc tenkrát Věře Jourové umírala máma. Když se dozvěděla od lékařky o její vážné nemoci, jela to matce říct a připravit ji na cestu do nemocnice. Cestou autem srazila třiadvacetiletou dívku. Měla otřes mozku, zlomenou ruku a v sobě pervitin. Taky měla žloutenku typu C, běžnou u narkomanů. Vyšetřování nehody trvalo dlouho. Později Jourové došlo, že máma měla asi ten večer pocit, že se na ni dcera vykašlala. Tušila, že je poslední den doma. V nemocnici byla jen týden a opakovala, že chce domů. „Já se na ni zlobila, že se nechce léčit. Vůbec jsem nechápala, že chtěla jenom umřít doma. Než jsem to pochopila, tak už nebyla...,“ zaznamenala v knize citlivý životní moment.

O pár let později dostala další životní ránu. Byla ve známé budišovské kauze neprávem obviněna za přijetí úplatku a skončila ve vazbě. Navíc jí v té době kdosi záhadně vysál peníze z konta. Pak dlouze a namáhavě očišťovala své jméno soudní cestou.

Ve vazbě si prožila peklo. Uvažovala, jak spáchá sebevraždu. Dostala nápad, že naběhne hlavou proti radiátoru. To zavrhla. Jak tedy jinak? Nenašla v cele nic, čím by si podřezala žíly. „Nakonec jsem zvolila kombinaci igelitovej pytlík a podprsenka,“ uvedla. Pytlík nasadila na hlavu a kolem krku ho zaškrtila podprsenkou.

V té chvíli jí všechno došlo. Zburcovala poslední síly a řekla si: Jouřino, neblbni! Začala se drát ven ze svého vynálezu zkázy. „Protrhnout pytlík nestačilo. Zavázaná podprsenka mi svírala krk jako oprátka. Stihla jsem ji rozuzlovat na poslední chvíli. Bylo to absolutní dno všech mých dnů ve vězení. Když jsem se vydýchala, udělalo se mi nějak líp. Řekla jsem si: Tak a teď už to všechno musí jít jenom nahoru.“ Tušila správně.

Ve vazbě zažila i jeden úsměvnější moment. „Jednou v listopadu tam někdo zařval z okna mužské části vazby: Hele, p..o, budou Vánoce, zazpíváme si koledy, ne, ku..a!? Tak jsme sborově zpívali z oken koledy.“

Z cely na svobodu se dostala po měsíci. Její život se pomalu začal dostávat do normálnějších mantinelů. O vstupu do politiky už neuvažovala. Babiš oslovil Jourovou s nabídkou ke spolupráci loni v únoru.

„Měla jsem namířeno do advokacie. Nabídka mě ale nakonec zlákala. Pan Babiš má charisma, přesvědčivost a urputnost, která mi imponuje, což taky rozhodlo o tom, že jsem s jeho hnutím spojila své jméno. Měla jsem chuť mu pomoct změnit poměry v téhle zemi,“ vysvětlila Jourová.

A co říká na fakt, že se Babiš soudí na Slovensku kvůli své údajné spolupráci s StB, a tudíž se teď probírá jeho lustrační osvědčení? „Lustrační zákon je prostě zákon z roku 1991. Odrážel potřeby té doby. Dnes řešíme jiné problémy, které způsobili lidé, kteří s lustrací problém nemají,“ uvedla nedávno Jourová v České televizi.

A prý se jí už několikrát podařilo přesvědčit Babiše, aby na něco změnil názor. Třeba v pohledu na různé lidi nebo v některých programových otázkách, které nejsou jeho parketou. Naopak miliardář už několikrát dokázal přimět ke změně názoru Jourovou.

„Například v celkové politické strategii hnutí a načasování některých kroků,“ přiblížila.

Babiš má podle ní někdy drsnější zacházení, zvykl si rozhodovat. „Někdy mu musím naznačit, že mě nezaměstnává. Že je předseda, já místopředsedkyně a máme jeden cíl. V politice je holt potřeba si terén kolíkovat,“ tvrdí.

A někdy musí v politice bojovat i s tím, že si ji lidé pletou s Janou Bobošíkovou. To se pak zamýšlí, jestli nezmění svůj zevnějšek. Před volbami tipovala, že ANO může v lepším případě získat přes osm procent podpory voličů. Nakonec má 18,6 procenta. Jourová je teď jednou z nejvlivnějších osob v zemi a vyjednává o nové vládě. Možná bude ministryní pro místní rozvoj. Je teď nejdál od svého životního dna ve vazbě.