Výraz justiční mafie nepoužívám

Jako budoucí ministryně spravedlnosti jste smířená s náměstky z jiných stran koalice?

Nesouhlasím s termínem smířená. Mí náměstci jsou lidé na svém místě, jak pan Štern, tak pan Jägr. Myslím si, že mohou pomoci. Čili já nejsem smířená, já tu pomoc vítám. A k tomu, co probíhá na budoucím ministerstvu financí, se nebudu vyjadřovat. Jsem nestraník a myslím si, že je to ryze politická záležitost.

Ale uvědomujete si, že jako budoucí členka vlády budete rozhodovat i o věcech, se kterými nemáte nic společného?

Samozřejmě, ale tady o ničem nespolurozhoduju a musí se na tom domluvit pan Babiš s panem Sobotkou. Nezajímá mě to, oni to se mnou nediskutují.

Je pravda, že jste na kandidaturu za ANO přistoupila pod podmínkou, že se nestanete členkou hnutí a že si připravíte svůj vlastní odborný program?

Ano.

Zvenku to vypadá, že hnutí moc nevěříte. Je to tak?

Je to jinak. Připadalo mi nekorektní před volbami vstupovat do hnutí, které jsem moc neznala. Do budoucna to nevylučuji, ale teď zase budu jmenována ministryní a vstup do ANO nevidím jako svoji potřebu. Kdyby to potřebovalo to hnutí, tak to udělám. Před volbami jsem měla ještě podmínku, že nechci být na billboardech a chci si v klidu nakupovat. Dali mi své slovo, ani mě moc nepřemlouvali, čemuž se nedivím. (smích)

Ale na těch billboardech jste klidně mohla být, protože teď o to nakupování v klidu stejně přijdete.

Bohužel. Bohužel. Člověk tím ztrácí soukromí, kterého si považuji. A ve svých letech jsem neměla potřebu něco měnit na svém životním stylu. A bude mi to pochopitelně vadit.

Nevadí vám, že nabídka k ministrování na spravedlnosti padla od pana Babiše také směrem k Haně Marvanové?

Vůbec ne, my jsme v podstatě zastupitelné. I spolu jsme mluvily o tom, která by měla být ministryní, a rozhodly jsme se v podstatě podle toho, co která reprezentuje a symbolizuje. A já jsem za hnutí ANO kandidovala, doktorka Marvanová má vůči mně respekt a nakonec jsme se všichni dohodli, že zřejmě budu i pro veřejnost jako ministryně spravedlnosti představovat určitou záruku jisté životní zralosti – jsem o 13 let starší a mám za sebou akademickou kariéru.

Zamýšlela jste se někdy nad tím, proč paní Marvanová nebyla příliš úspěšná politicky?

Já myslím, že byla. Ona správně odhadla moment, kdy z politiky odejít, pak se rok nato Unie svobody rozpadla a bylo to přesně z těch důvodů, které ona tenkrát naznačovala.

Za politický úspěch ale nepovažuji, že z politiky včas zmizíte, ale že tam něco zásadního prosadíte.

Myslím, že za sebou nechala politickou stopu korektnosti, odvahy a snahy, aby se společnost ubírala jiným směrem, než kterým se ubírala. To beru jako úspěch, že se někdo vůbec pokusil to „politické kormidlo“ pootočit. A ona velmi váhala nad návratem do politiky – obě jsme přesvědčené, že se zase vracíme kruhem zpátky na začátek 90. let: frustrovaná veřejnost, zklamání, ale velká víra v to, že to ještě lze změnit.

Proč si myslíte, že zrovna pan Babiš s ne úplně jasnou minulostí má být tím, kdo lidem důvěru vrátí?

A je tady někdo jiný?

Neodpovídejte mi otázkou, prosím.

Zatím dovede výborně komunikovat s veřejností a přesvědčit ji o tom, že skutečně chce změnu. Že nepotřebuje peníze, že moc využije jen ve prospěch změny, ve prospěch veřejnosti. Je srozumitelný, dovede být lidový – to jsou všechno rysy úspěšného vůdce.

Mít úspěšného vůdce – jak nás historie poučila – neznamená vždy výhru.

Já nevím, jestli je to dobře. Vím to, že každý máme na starosti svůj díl odpovědnosti a pan Babiš mi nikdy nemluvil do práva ani spravedlnosti, nechal si věci vysvětlit.

Vždyť jste ještě ani nepřevzala resort.

Já vím, ale vidím, jak jiní odborníci velmi intenzivně komunikují s vedením svých stran, které jim do toho zasahují. A já jsem tento typ zásahu nezažila. A není to nezájmem o právo, je to respektem.

Je z pohledu práva správně, když budoucí ministr není schopen doložit negativní lustrační osvědčení?

Existují dva výklady lustračního zákona. Podle jednoho, který kromě mě zastává i doktorka Marvanová, to není nutné. Podle druhého výkladu, který je převažující, je to ústavní zvyklostí a negativní lustrační osvědčení by každý ministr měl předložit.

Jsem právní amatér, ale v zákoně čtu, že „lustrační zákon stanovuje některé další předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním (...) v orgánech státní správy České republiky a že předpokladem pro výkon takové funkce je, že občan mj. nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti“. Jsem z toho jelen – ministr je v čele orgánu státní správy...

Ale neplní tam správní funkci. Ministr je současně politický reprezentant, on je politik. Převažuje tam jeho funkce politická, nikoliv správní.

Ale lustrační zákon nehovoří o politické funkci ani správní funkci, nýbrž o funkci v orgánech státní správy.

Je to, jak jsem již uvedla, otázka výkladu.

A kdo je oprávněn podávat výklad lustračního zákona a jasně říci: Prezident postupuje dobře, když žádné negativní lustrační osvědčení od budoucího ministra nechce?

Závazný výklad je jedině výklad parlamentu, který nemáme. Pak nález Ústavního soudu, který také nemáme. Pak je tu tzv. doktrinární výklad, což je výklad špičkových expertů v daném oboru – a ten už máme. Například pan profesor Gerloch vykládá ten zákon tak, že se vztahuje i na ministra, doktorka Marvanová podala opačný výklad. Zkrátka v této věci neexistuje jediný možný správný výklad.

A kdyby chtěl mít volič ve výkladu tohoto zákona jasno, co může dělat?

Může se například obrátit na ministerstvo spravedlnosti s žádostí o výklad, který však není závazný, nebo s dotazem na některého experta z oblasti ústavního práva. Požádat o závazný výklad soud však nemůže.

Jste spokojena s našimi nejslavnějšími státními zástupci Pavlem Zemanem, paní Bradáčovou a panem Ištvanem?

V tomto ohledu neplánuji žádné změny, nemám důvod. Jsem spokojena s výsledky práce, které vykazuje Nejvyšší státní zastupitelství pod vedením pana Zemana. S paní Bradáčovou a panem Ištvanem teprve budu mluvit, ale oba postupují v nejlepším přesvědčení, že činí to, co je třeba dělat v boji s organizovaným zločinem. Pan Ištvan používá razantních opatření, to jsme viděli v případě paní Nagyové, paní Bradáčová byla například v případě pana Ratha velmi důsledná a důkladná. Nemyslím si, že bych teď byla oprávněna jim něco vytýkat. Bude mne ale zajímat, jestli se takto důsledný přístup uplatňuje i v jiných případech, nebo je to spíš ojedinělé.

Je v pořádku i postup pana Ištvana v případě tří poslanců, kde Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil?

Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo i pro mne překvapující, šlo o extenzivní výklad toho, co spadá pod poslaneckou imunitu. Ti tři zjevně kupčili s mandáty, které jim svěřili voliči. Kdyby se to neodehrávalo ve Sněmovně, poslanci by nebyli „kryti“ imunitou. Vůbec se nedivím, že z tohoto extenzivního výkladu pan Ištvan nevycházel, a proto ani nespatřuji v jeho počínání pochybení.

Kdyby těmto poslancům soud nakonec přiznal odškodnění za tento případ, řeklo by vám to něco o kvalitě práce pana Ištvana?

Myslím, že ne. Protože kdybych byla na jeho místě, zřejmě bych postupovala podobně. Ale zatím mluvím jen na bázi toho, co bylo zveřejněno, spisy jsem ještě neměla na stole.

Souhlasíte s výrokem vaší předchůdkyně o justiční mafii a myslíte si, že je tu pořád?

Ten výraz nepatří do mého slovníku, ale určitě zde existují velké pochybnosti o tom, zda všichni státní zástupci, soudci a policisté jsou prosti jakéhokoli politického vlivu.

Jak chcete tyto pochybnosti minimalizovat?

Tím, že s nimi budu mluvit o všech stížnostech na jejich práci, ale nebudu samozřejmě vstupovat do konkrétních kauz. Rozhodně budu podporovat návrh zákona o státním zastupitelství, i když třeba o specializovaném „protikorupčním“ útvaru chci ještě diskutovat. A doufám, že budeme velmi dobře spolupracovat i s ministerstvem vnitra, protože bez relevantních informací a důkazů od policie se jistě neobejdeme.

Ministrem vnitra bude pan Chovanec, který poměrně rychle vystudoval plzeňská práva – přitom vy jste na rychlostudenty tehdy výrazně upozorňovala a nakonec kvůli nim i ze školy odešla. Není to ironie osudu?

Já osobně jsem „rychlostudenty“ nikdy neměla ráda, ale z hlediska politického nebo právního nemohu nic namítat. Pokud bude mít znalosti odpovídající tříletému bakalářskému studiu, pak je to překvapující a jistě i záviděníhodné – člověk mu může ten intelekt, který má, když to tak rychle zvládnul, jen závidět.