Vláda pod lupou

Až se objeví deviace

Předminulý čtvrtek se na ministerstvu financí sešli zástupci rezortů spravovaných Babišovým hnutím ANO - obrany, životního prostředí, spravedlnosti, dopravy a místního rozvoje. Dostali seznam požadavků, na něž by měli za svoje úřady během následujících týdnů odpovědět. Není to zrovna zábavné čtení, ale míří k podstatě fungování každého úřadu: jaké smlouvy mají uzavřené, kdo a jak schvaluje na ministerstvu jednotlivá rozhodnutí, jaký mají majetek a jak s ním nakládají, kdo a jakou formou pro ně pracuje, jaké vedou soudní spory. „Nejde o standardní audit, jde spíše o prověrku hospodaření,“ říká Lukáš Wagenknecht. „Nehledáme strašáka, není to nějaká policejní kontrola. Prostě nás zajímá, v jakém stavu se jednotlivá ministerstva právě teď nacházejí a jestli by nemohla fungovat lépe.“

Nad shromážděnými daty si pak Wagenknecht a jeho tým z ministerstva financí sednou, zanalyzují je a rozhodnou se co dál. „Kdybychom našli nějaké deviace, tak půjdeme v prověrce do ještě větší hloubky,“ říká Babišův první náměstek a deviacemi myslí odchylky od očekávaného stavu: „Když informace nebudou tam, kde je čekáme. Třeba když v registru smluv ministerstva nenajdeme všechny smlouvy, které by tam měly být, tak to je zjištění, s nímž budeme dál pracovat.“ Jak dlouho celý proces bude trvat, není jasné, ale auditor odhaduje, že první výsledek by měla akce přinést v řádu měsíců. „Déle než rok to určitě nebude,“ říká. Poté bude na politicích, aby rozhodli, jak případně fungování ministerstev změnit.

Wagenknechtovo dosavadní působení slibuje, že bude „deviace“ ve fungování ministerstev hlídat obzvláště přísným okem. Právě on stál - ještě jako zaměstnanec auditorské firmy Deloitte - za odhalením podvodů a nesrovnalostí v operačním programu Severozápad, které vedlo jednak k několikamiliardové pokutě od Evropské komise, a také k trestům pro manažery programu i krajské politiky. Když pak tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek odmítal krajům, které měly pokutu zaplatit, přispět, upozornil ho Wagenknecht veřejně, že má sám máslo na hlavě. Ministerstvo financí totiž odpovídá za celkovou kontrolu čerpání evropských peněz. Další odhalení pak přineslo jeho angažmá v pražském dopravním podniku, kde Wagenknecht jako vnitřní auditor společnosti upozornil na zásadní nesrovnalosti v průběhu přípravy a stavby nové trasy metra z Dejvic do Motola.

Nálepku odváženého auditora mu pak přinesla skutečnost, že mu za jeho práci nikdo netleskal. Spíše naopak: angažmá v Deloitte skončilo „po vzájemné dohodě“, v dopravním podniku dostal vyhazov. Navíc těsně poté, co „kauza metro“ propukla, se ho jednou při cestě z Pardubic do Prahy pokusilo ze silnice vytlačit jiné auto, byť není jasné, zda to nějak souviselo s jeho prací. On sám se ale nad nálepkami ošívá a odpovídá frází jako z amerického filmu: „Dělal jsem jen svoji práci podle svého nejlepšího svědomí a trval jsem na tom, aby se dodržoval zákon. To je celé.“

Slib, že provedou „audit každého rezortu“ i „audit majetku státu“, si koaliční partaje napsaly do koaliční smlouvy. Zatím nicméně zbylé dvě strany pozorují aktivitu ANO zpovzdálí. „Já úplně nevím, co tím kolegové z ANO myslí, když mluví o auditu -audit může vypadat různě,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). „My si taky děláme analýzu nejrůznějších smluv a veřejných zakázek ministerstva.“

Bližší pohled ukazuje, že zatímco u Babiše jde v „auditech“ o hromadný a organizovaný proces na všech ministerstvech ANO, další dvě strany zaujaly volnější postoj a nechaly prověrky a jejich případnou podobu na jednotlivých členech vlády. Někteří ministři tak na svých úřadech prověřují jen určité dílčí projekty či organizace (ministr školství Chládek chce prozkoumat náklady státních maturit, ministra vnitra Chovance zajímá hospodaření České pošty), další - třeba ministr zahraničí - zatím k analýze nepřistoupili. Premiér Bohuslav Sobotka nicméně říká, že podobný postup „doporučí“ všem členům svého kabinetu. Celé to zní slibně, je nutné si ale připomenout, že podobné plány ohlašovala - a často také prováděla - řada vlád v minulosti. Bez hmatatelného výsledku.

Auditové déjá vu

Proto také Ladislav Mejzlík říká, že když se doslechl o plánech ministrů ANO, měl silný pocit déjá vu. Viceprezident Komory auditorů ČR a šéf katedry finančního účetnictví a auditingu na Vysoké škole ekonomické v Praze totiž takových oznámení za poslední léta pamatuje nepočítaně. „Audity ohlašují a dělají vždycky všichni,“ shrnuje Mejzlík. „A vedle toho, že to obvykle nejsou audity v tom smyslu, v jakém je chápe zákon, tak po nich obvykle nic nezůstane. A často se ani nedovíme jejich výsledek.“

Mejzlíkova slova potvrzuje i jen zevrubný pohled do novinového archivu. Vládních auditů bylo nepočítaně a měly nejrůznější cíle. Bohuslav Sobotka si kdysi jako ministr financí nechal zpracovat analýzu potřebnosti zaměstnanců ministerstva a auditorská firma Deloitte došla k závěru, že jich je tam asi pětina zbytečně. Pod vedením tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera pak zase za Topolánkovy vlády proběhl na ministerstvech „protikorupční audit“ s cílem objevit, kde jsou největší rizika korupce a kudy utíkají největší peníze. Působivou sbírku prověrek hospodaření má v archivech také ministerstvo obrany. Od převratného auditu objevujícího v roce 1998 pro tehdejšího šéfa rezortu Michala Lobkowicze, že 98 procent zakázek z předchozího roku bylo zadáno bez výběrového řízení, až po obsáhlou „Bílou knihu“ z éry Alexandra Vondry, která ukázala, že za předchozích deset let bylo 90 z celkových 150 armádních miliard utraceno zbytečně, nehospodárně, či přímo korupčně.

Jenže z nejrůznějších příčin neměly tyto audity skoro žádný dopad. Sobotka ještě uspěl na svém ministerstvu, kde propustil pětinu zaměstnanců, ale už nepřesvědčil tehdejšího premiéra Jiřího Parbouka, aby se podobně postupovalo i na ostatních resortech. Langerovy protikorupční audity vyšuměly, když ministerstva po téměř dvou letech dodala pouze obecné rozbory (a když už si nikdo nepamatoval, že vláda něco takového slíbila). Lobkowiczovu armádní prověrku prý, jak říká zadavatel, nestihli on ani jeho nástupci přetavit do praktických kroků a osud Vondrovy „Bílé knihy“ výmluvně ilustruje loňská zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která konstatuje, že se od jejího vzniku nic nezměnilo.

Proč tedy dělat prověrky nové, když jich už v minulosti zbytečně proběhlo tolik? A vedle nich má nová vláda také hromadu zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu. „Požádali jsme jednotlivá ministerstva o přehled existujících externích i interních auditních zjištění,“ říká Babišův náměstek Wagenknecht, „a chceme se do nich určitě podívat.“ Také jednotliví ministři ujišťují, že s existujícími prověrkami pracují. „Já už jsem na základě zpráv NKÚ udělal významné personální změny na ministerstvu a zvažujeme pozastavení či úplné zrušení několika projektů,“ říká třeba ministr životního prostředí Richard Brabec. Právě v jeho úřadu objevili kontroloři NKÚ dvojnásobný nárůst nákladů za externí služby v oblasti práva a mediální propagace v letech 2010-2012, přestože ministerstvo zaměstnává vlastní právníky a další specialisty.

Ten, kdo by se teď rád zeptal, kde vzít jistotu, že Wagenknechtova dnešní snaha prověřit a změnit fungování vládních úřadů neskončí stejně marně jako předchozí pokusy, bude zklamán: taková jistota neexistuje. Auditorský jestřáb ji může nahradit jen svým renomé a neochotou prohrávat. „Kdybych si myslel, že to nemá cenu a že to je zbytečné,“ říká Wagenknecht, „tak tady nejsem a nedělám to.“