Vězni budou brát víc. A začnou studovat

Bude to však něco stát. Navíc se mluví o tom, že vězni by za práci za mřížemi dostali po patnácti letech přidáno.

Na konci loňského října ukrajovalo čas za mřížemi přes dvacet tisíc vězňů. Přitom téměř tři čtvrtiny z nich již předtím minimálně jednou vězeňskou bránou prošly. To je alarmující číslo. Například ve Velké Británii míra recidivy nedosahuje ani padesáti procent. Pro přetížené české věznice je tedy klíčové, aby se k nim trestanci přestali opakovaně vracet.

Dnes by měla vláda projednat převratnou koncepci vězeňství na příštích deset let, která se právě na snížení recidivy soustředí.

Autoři dokumentu, který má MF DNES k dispozici, se proto upínají zejména na vzdělávání vězňů a také na to, aby si navykli denně pracovat. Jen takové návyky a lepší kvalifikace jim podle nich po propuštění usnadní vstup na pracovní trh.

Za mřížemi dnes pracuje jen něco málo přes polovinu práceschopných trestanců. Zbytek se nudí v cele. Nově by mohly mít kriminály vlastní pole, chov domácích zvířat, pekárny či restaurace.

„Pro inspiraci se můžeme podívat za hranice. V některých zemích, třeba v Rakousku, mají věznice pole nebo se starají o domácí zvířata a výpěstky následně využívají jednak pro vlastní potřebu – například vypěstované potraviny ve vězeňských kuchyních – jednak přebytky prodávají,“ popisuje vizi ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal. Jak přesně se tato vize promění v konkrétní činy, to se podle ministerstva spravedlnosti rozhodne během několika měsíců.

Policejní psycholog Jiří Jelen souhlasí s tím, že vyplnění zpravidla fádního vězeňského života jakoukoliv činností je nesmírně důležité pro nápravu trestance.

„Přitom za mřížemi sedí hodně lidí, kteří po práci touží, vědí, že je pro ně užitečná, ale nemají ji, protože pracovních příležitostí je ve věznicích strašně málo. Stejně tak je důležité vzdělávání, získání nějaké kvalifikace,“ říká psycholog Jelen.

Mnoho propuštěných se podle něj do kriminálu vrací právě proto, že nic neumějí. Na svobodě nemohou najít uplatnění. Rekordmanem je muž, který se za mříže vrátil už za dvanáct hodin po propuštění.

I na to experti v dokumentu pamatují a navrhují, aby vězňům přibyla možnost vzdělávat se pomocí moderních technologií. Třeba výukou prostřednictvím internetu. Výpočetní technika, přesněji videokonference, má rovněž zjednodušit komunikaci vězňů s institucemi justice. Ti totiž ani neopustí vězení.

„Do půl roku by videokonference měly začít fungovat zhruba ve dvacítce českých věznic. Jsme těsně před podpisem smlouvy s dodavatelem technologií. Podle odhadu jejich zavedení ušetří celému resortu sto až sto padesát milionů korun ročně především tím, že ubudou náklady na eskorty vězněných k soudům či na státní zastupitelství,“ upřesňuje mluvčí ministerstva spravedlnosti Kristina Labohá.

To jsem na ministra zvědavý
Je zřejmé, že modernizace českého vězeňství nebude levná. Na jakou částku by se měla vyšplhat, to se v dokumentu nepíše. Nicméně se v něm kalkuluje s dotacemi z EU, Norskými fondy či vlastním výdělkem.

„S koncepcí lze obecně souhlasit. Za nejdůležitější považuji snahu o to, aby se vězeň do vězení už nikdy nevrátil. Bohužel v kapitole vězeňství na tento rok není tolik peněz, kolik je potřeba. Jsem na pana ministra zvědavý, jak si s tím poradí,“ komentuje situaci právník a současně poslanec Jan Chvojka (ČSSD).

Výdaje na fungování Vězeňské služby činily za rok 2014 bezmála osm miliard korun.

„Je jasné, že koncepce je poměrně ambiciózní a každý ambiciózní projekt vyžaduje i určité náklady. Ale jestli chceme naše vězeňství posunout do standardů západní Evropy, tak to určité investice bude zcela jistě vyžadovat,“ přiznává Dohnal.

Pracuj a plať
Každý vězeň, kterého nelimituje například zdraví, má ze zákona povinnost pracovat. Jenže za mřížemi je poměrně velká skupina těch, kteří to v životě nedělali. Je tak těžké je k práci vůbec donutit. I proto se nyní hovoří o tom, že by měli za práci brát víc peněz. V roce 2014 byl průměrný plat pracujícího vězně něco přes 3 700 korun měsíčně. Ti pracovití dosáhli až na devět tisíc. Nicméně podle Rady vlády pro lidská práva výše odměn zamrzla již v roce 2000, a proto se budou případným navýšením zabývat ministři možná již dnes, nanejvýše v následujících týdnech.

Ne všechny vydělané peníze si vězni nechávají. Něco si uloupne sama justice. „A pakliže si vězeň vydělá určitou částku, která se dejme tomu pohybuje kolem čtyř nebo pěti tisíc korun, tak se v prvé řadě snažíme, aby byly placeny jejich pohledávky venku. Třeba alimenty,“ tvrdí Dohnal.

Jenže – budou mít třeba i o kvalifikovaného trestance na svobodě zaměstnavatelé vůbec zájem? Vláda vymýšlí, jestli podnikatele nějak, například finančně, nemotivovat. „Některé firmy už nyní vidí výhody v zaměstnávání vězňů, případně později lidí po výkonu trestu. Nejčastěji je to vděk a loajalita, pracovitost. Vězni navíc pro tyto firmy představují levnější pracovní sílu,“ ubezpečuje mluvčí resortu Kristina Labohá.

Autoři: Pavel Švec, Adéla Paclíková

Článek si můžete přečíst v Mladé frontě DNES.