Věra Jourová pro ČT: na vězeňskou zkušenost nezapomenu

Nabízí se tedy otázka: je v Česku cesta ke spravedlnosti dlážděna dlouhým pobytem na pár metrech čtverečních se dvěma sprchami týdně?

Pořadu Události, komentáře, kde padla na úvod tato slova, se zúčastnila Věra Jourová, 1. místopředsedkyně hnutí ANO, která byla coby náměstkyně ministra pro místní rozvoj falešně obviněna v kauze Budišov a  strávila ve vazbě 33 dní, aniž by se jí dostalo ze strany státu odškodnění nebo omluvy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Mimochodem soucítíte s Davidem Rathem?

Věra JOUROVÁ: Já si jako jedna z mála lidí možná umím představit, jak mu je, takže ano, soucítím.

Bez ohledu na to, jestli máte nebo nemáte jistotu o tom, jestli pochybil a jestli spáchal nějaký trestný čin?

Pro mě bylo nejhorší, že jsem tam byla neoprávněně, to znamená, že to je věc každého svědomí, každého člověka, ale já to opravdu vím, v  jakých podmínkách pan Rath je, a vím, že ten rok ve vazbě oproti tomu měsíci, kdy jsem tam byla já, to je nekonečno.

Vy jste tam byla 33 dní, tak co to je za podmínky? Ona už to tady naznačila paní Šabatová, ale jaké to je pro člověka, který jako vy byl zvyklý na normální život v normálních jaksi intencích a kontextu celkem normálního komfortu?

Tak pro takového člověka, navíc vědomého si své neviny, je to naprostý šok. I po těch letech mi to stojí za to dnes jít znovu do politiky a v podstatě se brát právě za zlepšení tady těch věcí. Vstoupila jsem do hnutí ANO, kde budeme prosazovat mimo jiné zlepšení vazebních podmínek. Například si vzpomínám, že za těch 33 dnů jsem tam zhubla o 13 kilo, protože to je nepředstavitelné se octnout v těch podmínkách. Vyšla jsem ven šedivá, bylo to naprosto podlomené sebevědomí, velká paranoia. Ty podmínky jsou nepředstavitelné nejenom v  tom, v jakém prostředí tam jste, ale vůbec v tom, že se tam s vámi zachází jako s vězněm, jako s někým, kdo něco spáchal. A to je samozřejmě úplně mimo realitu, protože v té vazbě jsou lidé, kteří vlastně nebyli odsouzení, jsou tam lidé, kterým nebyla prokázána vina. Například moje kauza se vůbec nedostala k soudu, protože nebyly žádné důkazy.

Řekněte mi a teď z vaší zkušenosti, na čem závisí to, jestli někdo svoji vazbu vidí jako, a teď cituji nebo parafrázuji Davida Ratha, novodobou torturu nebo jako řekněme nezbytné zlo pro nalezení spravedlnosti?

Když si uvědomíte, že například já jsem tam byla jako v rámci koluzní vazby, to znamená izolace, abych neovlivňovala svědky, a znamená to, že vás dají za dveře, které nemají zevnitř kliku, že vám tam někdo zhasíná, že máte režim jako lidé odsouzení, tak skutečně včetně tedy těch hygienických podmínek, tak to skutečně je velmi složité pro normálního, běžného, civilizovaného, slušného člověka. Torturou bych to nenazvala. Pro mě byla tortura, že jsem se octla v těch místech, ale samozřejmě, že ty podmínky jsou velmi těžké.

Řekněte mi něco k těm hygienickým podmínkám?

No tak myslím, že to tady zaznělo, že teplá voda je vymoženost, která tam ještě nedosáhla, takže jsem tam měla umyvadlo se studenou vodou, sprcha byla dvakrát týdně, káva se zalila nějakou vlažnou vodou, pokud jste si o to řekl. Jídlo bylo poměrně pro silný žaludek. Takové ty prohlídky toho, jestli nemáte něco ve skříňce, co by bylo škodlivé, takže musíte vyjít na chodbu a dát ruce na zeď, to jsou věci, které si normální člověk vůbec neumí představit, že zažije.

Paní Jourová, díky za váš komentář. Hezký večer, na shledanou.

Děkuji vám, na shledanou.

Věra Jourová v Událostech komentářích ZDE

v pořadu Pološero ZDE