Věra Jourová Babišovi všechno neodkývnu

Paní ministryně, jak se připravujete na odjezd do Bruselu a funkci eurokomisařky, kam vás nominovala vláda?

Řídím resort, takže se plně věnuji práci na ministerstvu. Po večerech si čtu různé strategie evropské politiky, kohezní politiky, Evropa 2020 nebo projevy Jean Claude Junckera.

Myslíte, že vás nový předseda Evropské komise bude ze svých projevů zkoušet?

Ne, že bych se je šprtala, ale chci to do sebe vstřebat, dostat se do obrazu. Přece jen jsem hodně vytížená v české politice a potřebuju se dostat výš, k evropským informacím.

Jak se vám spolupracuje s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem? Povídá se, že se vás nominací do Bruselu chtěl především zbavit.

A my jsme se tomu opakovaně smáli. Ve spoustě věcí si rozumíme a doplňujeme se. Každý jsme úplně jiný. Já nejsem ten, kdo mu vždycky všechno odkýve, takže to může vyvolávat dojem, že jsem vzpurná. Také jsem slyšela, že mu údajně přerůstám přes hlavu. Já jsem naopak ráda, že nemám slabého šéfa, to by mě to brzy přestalo bavit a šla bych od toho.

A myslíte, že J. C. Juncker bude silný šéf?

Tohle bych vůbec nespojovala, to je budoucnost. Pan Juncker je politik evropského formátu, státník.

Máte už nějakou představu, co funkce eurokomisařky obnáší?

Myslím si, že představu mám. Byla jsem na jednání s různými komisaři. Je to možná pokulhávající srovnání, ale je to něco jako evropský ministr.

Řekla jste, že „máte Evropu v sobě“. Co si pod tím mám představit?

Dá se říct, že jsem k evropské problematice přičichla už před mnoha lety. Hodně jsem pracovala v zahraničí, na východě Evropy, v Rumunsku, nějakou dobu v Pobaltí a vždycky to bylo něco s vazbou na Brusel. Za tu dobu jsem toho musela hodně přečíst, pochopit a vstřebat a myslím, že jsem tu Evropu nějak do sebe dostala. (Pokračování na str. 7) Jourová: Babišovi všechno neodkývnu

Dala jste najevo, že byste usilovala o portfolio regionálního rozvoje. Vyjednává se ale i o průmyslu a dopravě. Jakou máte na tyto resorty kvalifikaci?

Jsem právnička, znám procesní stránku věci. Samozřejmě, kdybych dostala tato portfolia, musela bych více pracovat na tom, abych vstřebala tu substanci. Ale hodně evropských fondů jde do dopravní infrastruktury, na průmysl, na podnikání... Nikdo nemůže mít kvalifikaci úplně na všechno.

Jakými jazyky se domluvíte?

Domluvím se anglicky, léta jsem přednášela v zahraničí. Někdy si říkám, jestli to není špatné, jestli mám v sobě ten „eurospeak“, žargon pro evropské fondy a regionální politiku, nicméně s angličtinou nemám problém. Rozumím rusky, mám zkoušky z právnické ruštiny. Někdy se uvádí rumunština, ale ta je dnes už spíš zapomenutá. V Rumunsku jsem pracovala pět let v různých obdobích, pasivní znalost v té době byla slušná.

Práce v Evropské komisi bude hodně o zákulisním vyjednávání. Máte nějaké diplomatické zkušenosti?

Mám zkušenost s vyjednáváním prvních fondů, které přišly do ČR v roce 2003, tedy se vstupem do Evropské unie. Spadla jsem do toho rovnýma nohama a vyjednávala jsem ty první peníze, to byla hodně dobrá škola. Museli jsme být dobře připraveni z hlediska dat, faktů, argumentace, a zároveň znát dopředu názory druhé strany, abychom dospěli k nějakému kompromisu. Samozřejmě za posledního půl roku jsem si také zavyjednávala na ministerstvu.

O regionální rozvoj mají už zájem Rakušané. Bude se nějak vyjednávat s nimi?

Předpokládám, že ano, ale já nejsem ten, kdo by měl ta jednání vést. Myslím ale, že budu dostávat průběžné informace o tom, jak to vypadá.

Nemá pravdu opozice, když kritizuje to, že se koalice dohodla na postu eurokomisaře příliš pozdě, kdy už některá portfolia byla zabraná, případně se o nich aktivně jedná? Kdyby se vláda dohodla dříve, byl by pro vás resort ještě volný.

Doufám, že v tomto případě ještě není pozdě. Jako první byla vybrána centrálně silná portfolia, jako je zahraniční politika či energetika. O to, o které mám zájem, budeme vyjednávat; doufám, že úspěšně.

I tak se ale dosáhlo dohody na poslední chvíli. Nominace se měly odevzdat do konce července, dohodli jsme se skoro za pět minut dvanáct.

Je to možné takhle říct, ale nemyslím si, že to bylo pozdě. V tuto chvíli je známo 14 nominací, tedy polovina. Nominaci jsme oficiálně ohlásili v pondělí, a už na ni pozitivně zareagovala ALDE, což je frakce, do které patří ANO.

Proč se koalice nedohodla už minulý týden, když jednala do půlnoci? Zástupci ČSSD i KDU-ČSL ten den říkali v kuloárech, že nemají problém vás nakonec podpořit, tak proč to tehdy skončilo patem? Bylo to opravdu jen kvůli tomu, že si premiér Bohuslav Sobotka potřeboval vaše jméno posvětit u předsedy Evropské komise?

Já u toho jednání nebyla, čekala jsem tady do noci na výsledek. Premiér to vysvětloval tak, že jel za předsedou EK zjistit stav věcí, jak vypadá vyjednávání ostatních zemí, a konzultovat. Domnívám se, a věřím tomu, že to nebylo v té rovině, že si jede někam „pofoukat“ jméno kandidáta.

Neumím si představit, že by zástupci jiných členských zemí potřebovali jezdit do Bruselu, aby zjistili, koho mají, či nemají jmenovat na eurokomisaře.

Myslím, že to byla spíš nějaká detekce atmosféry a rozložení sil v koalici, vzájemné sdělování pozic.

Tedy se jednalo o vnitrokoaliční spor, který potřeboval „rozseknout“ v Bruselu?

Domnívám se, že to bylo spíš kvůli tomu, že bylo potřeba mou nominaci vstřebat, a také ji probrat v orgánech sociální demokracie a KDU-ČSL. Že to chtělo probrat ze všech stran.

Předseda EK Juncker se údajně vyjádřil, že bude lépe, když ČR nominuje ženu, protože kdyby v Komisi bylo málo žen, nemusela by Komise získat důvěru Evropského parlamentu. Jak to na vás působí? Je vaše hlavní kvalifikace to, že jste žena?

To je přesně to, co mě velmi uráží. Byla bych připravena jít do střetu s jakýmkoliv mužem, a kdyby měl dvě vysoké školy a vyšší kvalifikaci než já, byl by to charismatický politik, který by byl schopen ČR v EU dobře propagovat, tak by to byl rovný boj. A když bych prohrála, byla bych v pohodě. Ale tahle pozice, po tom všem, co jsem zažila, co jsem si nacpala do hlavy, aby se mi neustále předhazovalo, že jediná moje kvalifikace je ta, že jsem se před padesáti lety narodila jako žena, to mě uráží opravdu maximálně.

Co s tím budete dělat?

To, co vždycky, když mě něco tímhle způsobem nadzdvihne: vychladnu a bojuju s tím. Chci dokázat, že to jsou nízké, buranské kecy.

Jak to budete dokazovat?

Svou prací.

Jaký máte názor na kvóty v politice?

Negativní. Můj názor je, že žena má mít šanci prosadit se ve společnosti prostřednictvím své kvalifikace a svých znalostí. A jsem v situaci, kdy mi kvóty paradoxně pomohly, ale současně mě to velmi sráží.

Zmínila jste tři priority, které jako budoucí eurokomisařka máte: zvládnout svůj resort, zařídit, aby měla Evropská unie v ČR „lepší zvuk“ a také sjednotit Čechy v Bruselu, jak jste sama řekla, po pracovní době hájit zájmy ČR v EU. Jak toho chcete docílit?

První priorita je samozřejmě nad vším. Chci se profesionálně a odpovědně zhostit role evropského ministra, a to se řeší nestranně, nadnárodně a je mi naprosto jasné, že tam jsem Evropanka, ne Češka. Posílit mínění o Unii bude znamenat zasílat k nám informace, co se v ní děje, o čem se hlasuje. To bych ráda zvládla nějakou dobrou komunikační linkou přes česká média směrem k české veřejnosti. A co se týče té třetí podmínky, to může být vedlejší produkt právě té komunikace. Měli bychom jako republika zlepšit politiku vůči evropským institucím. Například nemáme žádnou instituci, která by připravovala Čechy na práci v evropských strukturách. Mnohé jiné země to mají. Já jsem šla do konkurzu před dvěma lety na pozici do Bruselu, učila jsem se sama, nikdo mi nepomáhal. Chtěla jsem získat kontakty na české zástupce v Bruselu a spíš mě varovali, ať to nedělám, že Češi Čechy nepodporují. Tak jsem se spojila paradoxně s Holanďany. Myslím, že je to nevyužitá příležitost, že si takhle neumíme sednout ke stolu.

Myslíte, že by to takhle mohlo fungovat i v europarlamentu? Přece jen tam jsou za Českou republiku lidé protichůdných názorů a zájmů.

Samozřejmě že v europarlamentu spíš záleží na tom, v jaké frakci je strana. Ani jsem tak nemyslela poslance, jako spíš úředníky v evropských institucích. Například instituci, která má do ČR sdělovat informace o vědě a výzkumu. Tam by česká věda mohla dostávat peníze přímo z evropského programu, ale moc toho nevyužíváme. Představuju si, že bych mohla pomáhat dostávat do Česka i takovéto informace. Přece jenom, když sem přijedu, udělám tiskovou konferenci a budu se snažit veřejnosti zprostředkovat informace, tak to bude víc slyšet, než kdyby to dělal někdo anonymní.

Budete na to mít čas?

Myslím si, že tohle se dá dělat průběžně, ne od–do. Je to postoj, ne úkol.

Eurokomisař nesmí hájit zájmy své země. Neobáváte se, že vyjádření o národních zájmech vám mohou někteří europoslanci takříkajíc omlátit o hlavu?

Že bych se dopustila nevhodné formulace? Nebojím se, myslím, že to dělá každý.

Někteří vás kritizují za to, že jste to byla vy, kdo rozmělnil čerpání evropských fondů do mnoha operačních programů, čímž se jejich čerpání znepřehlednilo.

Na to ráda odpovím. Končila jsem na ministerstvu v roce 2005. V té době se mluvilo o tom, že regiony chtějí operační programy. Já naopak navrhovala jen jeden zastřešující krajský program, který jsem tehdy prezentovala na zámku Štiřín. Můj návrh byl odmítnut, kraje silně požadovaly regionální operační programy. Tahle kritika je zcela jalová, nesedí ani věcně, ani časově.

Máte už jasno, kdo bude ve vašem evropském týmu? Hovoří se například o vašem prvním náměstkovi Danielu Braunovi.

Pan Braun je odborníkem na evropské fondy, když jsem přišla na ministerstvo, tak jsme měli rozhovor, ve kterém se vyjadřoval v tom smyslu, že už je na ministerstvu dlouho a že se poohlíží po něčem jiném. Já jsem ho s prominutím ukecala, aby zůstal. Dala jsem mu nabídku, pokud bych šla do Bruselu, a jsem ráda, že na ni kývl.

A další jména? Proslýchá se, že si do vašeho týmu chtějí protlačit své lidi i zástupci ČSSD a KDU-ČSL, za oplátku, že vás podpořili.

Zatím je to všechno v jednání. Není to ale tak, že by chtěl někdo někoho protlačovat. Dostala jsem nějaké nominace, abych zvážila možnost jejich uplatnění. Už jsem dostala nominaci od KDUČSL, kterou přijmu. Jde o odborníka, vynikajícího analytika na věci kolem EU. Od soc. dem. dostanu nějaké nominace příští týden. Jsou to všechno lidi, co žijí v Bruselu, žádní straníci.

Odejdete z vedení ANO, jako nástupce na post prvního místopředsedy hnutí jste doporučila Jaroslava Faltýnka. Proč zrovna jeho? Řekl mi tento týden, že o tom nápadu neví.

Doporučila je silné slovo, řekla jsem, že by mi připadal vhodný. Pan Faltýnek je člověk, který je srostlý s hnutím ANO. Je tam od začátku, stál vedle pana Babiše od úplných začátků, a vždycky říkal, že to byl on, kdo nosil panu Babišovi i ty negativní stránky politiky, ne že by ho odrazoval, ale dával mu realistický pohled. Mimořádně zvládá roli šéfa klubu, politiku má v krvi, na post prvního místopředsedy by se velmi hodil.

A vůbec, nemělo by teď ANO uspíšit volební sněm, který je plánovaný až po podzimních volbách? Nebo si spíš Andrej Babiš nějakého místopředsedu vybere sám?

Sněm bude asi až na podzim. Proběhne volba, tak jak proběhla ta minulá loni na jaře, bylo zvoleno pět místopředsedů. Pak se to trochu změnilo, protože tam fungovaly nějaké dohody... Doufáme, že ta příští volba proběhne líp.

Ano, čtyři místopředsedové se vzbouřili a rezignovali. Jak se vůbec hnutí ANO proměnilo tím, že nabralo několik stovek nových členů? Vznikají například nové regionální organizace?

Je to samozřejmě náročnější na řízení, je tam větší tlak na krajské předsedy. Organizace se jim rozrůstají pod rukama, už máme, tuším, 2500 členů. Delší dobu jsme to drželi na stop stavu, ale teď jsme se rozhodli přijmout několik set přihlášek. Je jisté, že aparát se bude muset víc profesionalizovat.

Před pár dny jste představili pražskou kandidátku, jak jste spokojená s její podobou?

Doufám, že je kandidátka dobře postavená. Lídra Martinu Schopperovou znám z několika schůzek, je to dynamická, úspěšná mladá dáma.

Jenže ji nikdo nezná. Není to pro kandidáta na primátora handicap?

Na jedné straně ano, na druhé straně máme zkušenost, že když je to někdo hodně známý, snese se na něj spousta kritiky, mnohdy neoprávněné. Takže v tomhle má paní Schopperová výhodu. Je to dáma z byznysu, neměla nic s veřejnou správou.

Pokud se nepletu, byla jste to vy, kdo do ANO přivedl Jana Kasla, který měl původně být pražským lídrem.

Já jsem panu Babišovi pana Kasla představila. Původně byla dohoda, že nám pomůže s programem, pak se s panem Babišem domluvili, že on bude lídr v Praze, což neklaplo.

Vy jste dřív byla členkou ČSSD, ze strany jste odešla proto, že jsou tam, podle vašich slov, „gauneři“. Platí to dodnes?

Potkala jsem tam lidi, co se mi tak jevili. Spíš byla ve straně v té době nedobrá atmosféra.

V pátek přijel na ministerstvo pro místní resort premiér, aby tam provedl ministerskou kontrolu. Jak jeho návštěva proběhla? Dokonce jste mu i něco uvařila…

Uvařila jsem mu bosáky, to je taková hanácká variace na chlupaté knedlíky. Dostal je s cibulkou a slíbil, že hrnec vrátí i se zavařovací gumičkou. Schůzka proběhla dobře. Pan premiér má neuvěřitelný přehled o evropských fondech, takže jsme o nich vedli kvalifikovaný rozhovor. Bavili jsme se také o sociálním bydlení: v příštím roce spustíme program pro obce, bydlení pro sociálně slabší se bude spolufinancovat z fondů EU. Okrajově jsme se bavili i o zákoně o veřejných zakázkách a cestovním ruchu.

Jak se vaše rodina tváří na to, že odjedete do Bruselu?

Dcera možná pojede se mnou…

Jako členka týmu?

V žádném případě, myslím, že ani nebude pracovat v žádné evropské instituci. Co se týče syna s rodinou, tam se tomu trochu vyhýbáme. Mám ročního vnoučka, a zvažuji, že ta cena za to, že ho nebudu vídat, je opravdu vysoká. Vždycky je to něco za něco.