Válková: Chtěla jsem pokračovat

Když jste v pátek 6. února představila na dvou tiskových konferencích zaprvé postupnou domluvu se státními zástupci o jejich zákoně a pak dohodu s šéfy soudů na dorovnání platů v justici, nevypadala jste na to, že byste chtěla skončit.
Celé mé působení v resortu spravedlnosti mělo delší historii. V posledních několika měsících bylo často poznamenáno tím, že jsem otevřela Lidové noviny (patří Andreji Babišovi) a našla jsem tam článek, který negativně vypovídal o nějaké mé chybě, kterou jsem udělala v minulosti. Takže to byla taková recyklace údajných chyb. Je například těžké neodvolat náměstka, který vás označí protikorupční policii (Jan Štern, pozn. redakce). Přesto se klidně objevilo, že obměňuji náměstky, což znamená destabilizaci, ale to jsou věci půl roku dozadu. Nebo že nepředkládám včas zákon o státním zastupitelství. Ten návrh samozřejmě připravoval legislativní odbor vedený mým prvním náměstkem (nynějším kandidátem na ministra Robertem Pelikánem). Společně jsme ten návrh konzultovali a všichni dobře věděli, že jsme ho chtěli upravovat. Čekali jsme dlouho na připomínky koaličních partnerů, konkrétně na ČSSD, naopak KDU-ČSL byla rychlá. Okamžitě jsme pak na tom začali pracovat a já osobně jsem v těch poznámkách dělala některé změny a připravovala jsem si kompromisy. Můj první náměstek měl za úkol co nejdříve domluvit jednání s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, podařilo se to až začátkem února. Ani den jsem neztratila nějakým přešlapováním na místě, navíc o všem jsem informovala ty, kteří o to měli zájem, jak členy hnutí ANO, tak na vládě, že na tom pracujeme a že udělám všechno pro to, abych daný termín splnila.

Namítal někdo něco?
Nikdo nic nenamítal, přesto vycházely články a byla jsem často předmětem kritiky v tom smyslu, že na tu justici je třeba jít razantněji, že se nemám kamarádit s představiteli justice, kteří vlastně řídí ministerstvo spravedlnosti. Celkem otevřeně mi bylo dáváno za vinu to, že jsem příliš často v kontaktu s představiteli justice, kteří nám píšou zákony. Jako kdyby nikdy v minulosti nepsal třeba profesor Eliáš občanský zákoník. Nejenže je to moje práce, já jsem vždy s justicí vycházela dobře, a když jsem byla kritická, tak to bylo pokaždé ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že je potřeba zasáhnout.

Například moje tehdejší veřejná kritika k Městskému státnímu zastupitelství v Praze, kdy jsem si pozvala i tamní vedoucí Janu Hercegovou. Netajila jsem se s tím a i mediálně jsem řekla: nejsem teď spokojená, žádám vysvětlení. I třeba s nejvyšším státním zástupcem jsem se několikrát dostala nejen mediálně, ale i na vnitropracovních poradách do různých konfliktů, ale nikdy to nebylo vedené snahou toho druhého tzv. udělat, ale ve prospěch toho, abychom se domluvili na nějaké podobě zákona, která by pak byla průchodná i v parlamentu.

Byly tedy ty kritické články z poslední doby jakousi přípravou půdy na váš konec? Naposledy minulý týden se objevily další a znovu…
(skočí do řeči) ale s velkou razancí. Na konci ledna vyšel v novinách velký článek – můj rozhovor o tom, že mám v hlavě velkou reformu, na které jsem se domluvila i s předsedy Nejvyšších soudů Pavlem Šámalem a Josefem Baxou. Čili jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych rezignovala. Naopak jsem si udělala takovéto předpolí a ještě svolávala strategickou skupinu, s kterou jsem jednala v pátek 6. února o dlouhodobých vizích. Takže ještě na konci ledna jsem vůbec nepočítala s tím, že odejdu. A 3. února jsem si přečetla palcový titulek na titulní straně Lidových novin o osudových chybách ministryně Válkové a okamžitě jsem volala, že už té skandalizace je dost.

Komu jste volala?
Panu předsedovi (Andreji Babišovi) a on říkal, že by se mnou také rád hovořil. Nechci jít do detailů, protože jsme se v rámci relativního klidu v souvislosti s mým odchodem dohodli na tom, že nebudeme podrobnosti zveřejňovat. A on mi sdělil, že představou hnutí ANO je, abych skončila co nejdříve, protože medializací mé osoby je negativně poškozováno hnutí ANO. Já mu říkala: ale za to já přece nemůžu, naopak se na vás obracím, jestli byste tu medializaci nemohl zastavit, protože naopak se mi v poslední dobře daří, ty kroky mám naplánované a nevidím důvod, proč bych tak rychle skončila v resortu spravedlnosti. Ano, říkala jsem, že minimálně rok mohu slíbit, že tam vydržím, ale tak mě nechte alespoň dokončit některé úkoly, které jsem měla rozpracované. A on řekl, že to je přání hnutí ANO, které není spokojené s mojí prací, protože nejsem dostatečně rezolutní a razantní a vlastně to, co je i v jeho vyjádřeních, byť ve velmi jemné podobě, že jsem slušná, korektní dáma, ale že to chce někdy bouchnout do stolu a tah na branku. A já jsem mu říkala: tah na branku? To je kritika mého prvního náměstka, který za předlohy zákonů zodpovídá a já jsem se maximálně snažila dodržet ty termíny a snažila se mu to vysvětlit. Ale protože jsem měla na starosti od vlády ten velký úkol připravit podklady a vyvolat jednání s představiteli justice ohledně těch doplatků za mzdy, kde šlo o miliardy, tak jsem se tomu dál nevěnovala. Říkala jsem si: dobře, počkám, co se bude dít, a budu to pak řešit. Jen jsem říkala, že toho 1. března (oficiální termín její rezignace) je pro mě opravdu špatný termín, protože si myslím, že bych měla alespoň některé věci dotáhnout, třeba ty platy.

Ptala jste se Babiše, proč zrovna prostřednictvím jím vlastněných médií je na vás útočeno? Nebrala jste to vlastně jako útok z jeho strany?
Nebyla jsem takto osobní. Vím, že vlastní noviny, ale on vždy prohlašoval, že je neřídí a řídit nemůže, a to je také správné. Takže jsem si vždycky jen povzdechla a řekla si, že to je strašné, co ty noviny dělají, protože tam nejsou žádné nové skutečnosti. Takže jsem říkala: pane předsedo, já ale takhle těžko můžu pracovat, musela bych skončit, pokud by to takto pokračovalo. Můj mediální obraz bude tak špatný, že skutečně v resortu spravedlnosti musí stát někdo, o kom se každý den nepíší negativně formulované články. Takže jsem si stěžovala a řekla, že by bylo dobré tomu udělat nějakou přítrž, že se samozřejmě ohradím a vysvětlím některé věci, jenže to je vždy jen obrana a nemám čas jen reagovat na to, co je v médiích, musím pracovat. A měla jsem toho opravdu hodně.

Tohle se tedy odehrálo na začátku února, ale v tom prvním únorovém týdnu měl pak za vámi přijít i šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, ne?
Jistě. Bavili jsme se o resortu spravedlnosti a i z jeho strany jsem slyšela jasný vzkaz, že mám 1. března skončit. A já jsem řekla: dobře, jestli je to přání hnutí ANO, že musím skončit 1. 3., jsem nominovaná za hnutí ANO, tak se nedá nic dělat, ale musím informovat pana prezidenta, že je tady takový požadavek.

Ale nechtěla jste skončit?
Samozřejmě bych radši pokračovala, navrhla jsem 1. června nebo 1. dubna a nevidím důvod, proč to tajit před veřejností. Naopak je naprostá nepravda, že nemám žádné manažerské zkušenosti. Založila jsem tady pobočku německé firmy – nejlepší právnické nakladatelství v té době – a od roku 1993 jsem ji vedla jako generální ředitelka. Do roku 2011 jsem vedla katedru trestního práva – zeptejte se, jaké měla renomé. A dovedu bouchnout do stolu. Čili nějaké takové, že nemám zkušenosti… A ani se nebojím. Nebála jsem se na plzeňských právech a nebojím se ani teď. Prostě nebyli spokojeni s razancí a rychlostí změn, které se za rok nepodařily prosadit v takovém rozsahu a intenzitě, jak si hnutí ANO představovalo. Takže ten výsledek je takový – Válková nesplnila naše představy a musí odejít, tak s tím nemám problém a musím odejít. Ale ať to nikdo nevydává za moje svobodné rozhodnutí. Kandidovala jsem za ANO, v jejich barvách jsem společně s Hanou Marvanovou napsala program „Právo a spravedlnost“, s tím jsem dostala druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů v Praze, byla zvolená. Pak přišly dvě nabídky (na funkci ministryně), které jsem odmítla, potřetí jsem řekla, že ano, když mi zavolala Hana Marvanová, že by mi dělala první náměstkyni a pomohla mi s insolvencemi a exekucemi. Tak jsem jí řekla: fajn, pokud tam budeš, tak to vezmu a tím to všechno začalo. Rozhodně na té funkci vůbec nelpím, velmi ráda se vrátím po tom roce do Poslanecké sněmovny. Ale nejsem nezodpovědný tvor, tak jsem říkala: vždyť já nestačím ani k tomu 1. březnu všechno dokončit, ani ty platy soudců! Teď v pondělí se tedy vracím do práce, za ten týden jsem se dala dohromady, má nemoc (začínající zápal plic) vzala příznivý obrat, nekašlu. Budu chodit na ministerstvo a pokusím se do konce února dodělat ty nejdůležitější věci, abych předávala čistý stůl.

Ale chápu z vašich slov správně, že jste chtěla, když už vás vyzvali, abyste skončila, zůstat o nějaký měsíc déle?
Samozřejmě kdybych měla čas do 1. dubna, tak je to lepší a 1. červen by byl ještě lepší. Ale teď už ne, a to proto, že si to hnutí ANO asi nepřeje. Tím, že jsem teď řekla pravdu, tak si myslím, že jsem v podstatě proti sobě postavila přinejmenším část médií, která budou tato má slova asi interpretovat jako neloajální. Ale já nechci být neloajální, a proto doteď nechápu, proč se nemůže říct nahlas: Válková byla vyzvána, aby k 1. březnu skončila, a protože její argumenty nebyly dosti přesvědčivé, tak jí nezbývalo nic jiného, než buď se nechat odvolat, anebo poslat tu rezignaci sama. Ale protože jsem pochopila, že mě hnutí ANO nechce, tak jsem radši tu rezignaci nakonec napsala. Nebylo to však na tom papíře, který mi byl poslán k podpisu, ale na hlavičkovém papíře.

Oni vám tedy původně poslali papír s rezignací, který jste měla podepsat, ale vy jste si to napsala sama?
Ano. Aby to mělo veškeré náležitosti a i tu zdvořilou formu, na kterou jsem byla vždycky zvyklá.

Jakou formu textu rezignace tedy zvolili oni?
To je přesně to, co nechci komentovat a nechat se do toho zatáhnout. Nemíním a nechci kritizovat ani předsedu hnutí ANO, ani pana Faltýnka, ani samotné hnutí ANO.

Zůstáváte dál jeho členkou?
Ano. Kvůli tomu, že se mnou nebyli spokojeni v té funkci ministryně tak, abych tam mohla setrvat delší dobu, jak bych si já představovala, tak je to jejich legitimní očekávání. A pokud je někdo, kdo bude rychle a razantně prosazovat ty reformy, i když si myslím, že nejdou prosadit tak rychle a razantně, tak se nechám velmi ráda přesvědčit, mají na to právo. Nebudu vůbec hodnotit tu formu, to je jejich vizitka, nikoli moje. Nenechám ale za sebe říkat, že jeden den jsem za sebe napsala, že mám plán na velkou reformu justice, a za tři dny jsem napsala, že odejdu. Myslím si, že to bych opravdu byla taková, jak to řekl trochu pejorativně pan prezident (Miloš Zeman na zahraniční cestě utrousil, že se z toho „Válková podělala“, což zachytily televizní kamery), ale vyhodnotila jsem si to tak, že těžko můžete být proti vůli strany, která vás nominovala, chci se chovat jako dáma do posledního okamžiku.

Jen pro upřesnění, už tedy někdy 2. února vám Babiš řekl, že musíte skončit k 1. březnu?
Dozvěděla jsem se to v prvním únorovém týdnu jako vzkaz a pak se sešlo předsednictvo hnutí ANO, v neděli (8. února) a to mě vyzvalo, abych skončila.

Všichni dohromady?
Takto mi to bylo sděleno a respektovala jsem to. Byla jsem už v té době nemocná a nechtěla jít na pondělní vládu, ale protože jsem slíbila panu premiérovi, že na ní budu informovat o těch úspěšných jednáních s justicí o doplatcích, tak jsem tu dohodu nechtěla ohrozit a dopoledne tam ještě šla. A odpoledne už jsem byla v nemocnici (jen na vyšetření, nikoli hospitalizaci).

Hovořila jste o své situaci s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD)?
Ne, ale někteří kolegové z vlády už to věděli, tedy o tom, že jsem byla vyzvána k odchodu hnutím ANO.

Na té pondělní vládě?
Už v tom předchozím týdnu, kdy vycházely ty články proti mně. Takže už to na té vládě zřejmě kolovalo a oni se mě ptali, jestli je to pravda, a já jsem řekla: ano, je to pravda, chtějí, abych odešla, neboť nejsou spokojeni s tou razancí změn a s tím, jak řídím justici, protože říkají, že nemám manažerské dovednosti. A říkala jsem, že to je hloupost, manažerské dovednosti mám, ale na druhé straně ta rychlost a razantnost jednání s představiteli justice, která se ode mě očekává, si nemyslím, že je optimální. A pokud si to někdo myslí, tak to musí být někdo jiný, já se v tomhle nebudu měnit.

Z vašich slov vyplynulo, že jste chtěla pokračovat, měla plány na zbylé tři roky včetně velké reformy justice, v jejímž rámci jste se dohodli i s Pavlem Zemanem na pozdějším zrušení vrchních státních zastupitelství.
Ano, a ten kompromis, ke kterému jsme dospěli, se mi líbil. Vysvětlovala jsem mu, že uděláme velkou reformu a že zrušíme vrchní státní zastupitelství až později v jejím rámci. To bylo na tom pracovním jednání v pátek 6. února dopoledne a byla jsem tam šťastná, protože se mi podařilo udělat krůček vpřed, protože to původně vypadalo jako neprůchodné. Tehdejší jednání jsem vedla sama, kompromisy jsem navrhovala také sama. Byl tam sice i první náměstek, ale tohle bylo vedené mnou a i ty kompromisy byly mnou formulované. Takže si nejsem jistá, jak to bude dál, a nemůžu za to ručit, protože on (první náměstek Pelikán) se zatím neukazoval jako člověk, který hledá kompromisy. Uvidíme, ale třeba je to ta razance, kterou hnutí ANO od svého ministra čeká, a já bych ji nemohla naplnit. Ale na vaši otázku, jestli jsem plánovala ještě tři roky ve funkci, to je předčasné říkat.

Nicméně to neměl být jen měsíc či dva, ne? Potřebovala jste delší čas.
Potřebovala jsem minimálně ještě pár měsíců, abych ten zákon o státním zastupitelství poslala do vnějšího připomínkového řízení nebo ho 1. června předložila vládě. Proto jsem zmiňovala to datum, neboť to byl můj úkol a já ho chtěla splnit. Udělala jsem pro to všechno a připadá mi zvláštní, že mám teď od rozdělané práce najednou odejít. Ale moje argumentace narazila na to, že vycházejí negativní články, že to v podstatě poškozuje hnutí ANO. A uznala jsem, že když jsem za něj kandidovala a ono si přeje, abych odešla 1. března, tak je lepší odejít a nedělat kolem toho velký humbuk. Jenže ten humbuk se strhl, protože se začalo tvrdit, že to bylo moje rozhodnutí. Já ale přece nemohu připustit, abych úplně zjevně říkala něco, co neodpovídá skutečnosti. Jinak bych se nikdy neozvala.

Vicepremiér Babiš ale v sobotním rozhovoru pro Právo uvedl, že jste nemusela skončit, že jste se tak rozhodla.
My jsme se na mém odchodu dohodli, i na tom, že napíšu svou rezignaci, ale nedohodli jsme se na tom, že by za mě někdo říkal, že jsem se rozhodla sama. To mohu říct tak maximálně já, ale já bych mlčela. Ale pokud někdo říká, a je mi jedno, jestli je to předseda hnutí ANO anebo někdo jiný, že jsem se sama rozhodla, tak to jsem se sama nerozhodla, že skončím 1. března.

Zopakuji citaci šéfa ANO Babiše z rozhovoru pro Právo: To, že podala demisi k 1. březnu, bylo její svobodné rozhodnutí.
Já jsem byla vyzvána a tu výzvu jsem vyslyšela, protože jsem nechtěla, aby mělo hnutí ANO kvůli tomu zbytečné problémy. To, že se o tom takto teď diskutuje, mě mrzí, ale na druhou stranu jediné, co mám, jak vždycky říkám, je dobré jméno, nejsem nezodpovědný člověk, který utíká od rozdělané práce a který se rozhoduje z jednoho dne na druhý.

Takže z hnutí ANO vystoupit nemíníte?
Ne.

Ale tady jasně zazněla věta, že rezignace byla vaše svobodné rozhodnutí.
Komentovala bych to jinak. Pan předseda zřejmě z toho, že jsem tu rezignaci sama napsala, usoudil, že to bylo moje rozhodnutí. Ale před tím mě k tomu vyzvali. Takže jej nemíním kritizovat, on se může v médiích vyjadřovat, jak uzná za vhodné, máme každý svobodnou volbu. Ale pokud jde o mou osobu, tak to musím upřesnit: sice jsem to sama podala, ale bylo to po výzvě hnutí ANO. Respektuji jejich rozhodnutí, já se proti tomu nebráním. Mě to jen velmi překvapilo, že to má být takto rychle k 1. březnu. Myslím, že to nebylo ideální, ale to ať posoudí jiní.

Pořád tam cítím, že vás zkrátka donutili rezignovat.
K tomu se nebudu vyjadřovat.

Po té výzvě jste tedy byla za panem prezidentem. On vás požádal o schůzku?
Ne, já ho požádala o schůzku, protože mě jednak on jmenoval a také si myslím, že naše vztahy byly vždycky velmi korektní a otevřené, i když jsme měli na řadu věcí odlišný názor. Považovala jsem za svoji povinnost, ale i slušnost, předem ho informovat, že jsem byla vyzvána, abych ukončila svou misi. A že mi nezbývá zřejmě nic jiného než rezignaci podat.

Z úst prezidenta pak unikla ona pejorativní věta, ale v podstatě také řekl, že vám chtěl nabídnout pomocnou ruku. Že vás chtěl podržet.
K tomu jednání bych se nechtěla blíž vyjadřovat. Bavili jsme se i o té justiční reformě, říkala jsem mu, co v rámci resortu děláme. Bylo to více témat, a jestli si z toho učinil nějaký závěr, je už jeho věc.

Nepřemlouval vás třeba, abyste zůstala?
Ne.

Z jeho slov ale vyplývalo, že by vás tam rád nechal. Řekl, že kdyby premiér Sobotka znal skutečnosti okolo vaší rezignace, tak by neříkal tak ostré výrazy, například ten, že pokud by prezident vaši rezignaci nepřijal, že navrhne vaše odvolání.
K tomu nemám co říct. Prezident byl překvapen stejně jako já. Nedovedu si představit, že bych tam přišla a řekla: pane prezidente, já už jsem otrávená těmi články. Já samozřejmě byla, ale já jsem bojovník a nevzdávám se. Já bych tam ještě setrvala. Jen jsem žádala hnutí, aby se mě zastalo, aby někdo vystoupil a řekl: tohle udělala dobře. Nikde v médiích nevycházely články na moji podporu. Zůstala jsem tam sama. Některé věci se budu snažit co nejrychleji dotáhnout, dokud tam budu. Nedovedu si ale představit, že by pan prezident někoho přemlouval, aby nerezignoval, ale myslím, že byl také překvapený.

Řekla jste mu, že jste nechtěla odejít? Že to byla výzva?
Řekla jsem prezidentovi, že jsem byla vyzvána, ať odejdu k prvnímu březnu, a že tento termín se mi zdá velmi rychlý s ohledem na rozsah úkolů, které mám řešit. Ale taky jsem řekla, že s tím nemůžu nic dělat, protože pokud si mě nepřejí mít v čele resortu, já jim nebudu dělat problémy.

Jaký máte s prezidentem Zemanem vztah?
Nevím proč, protože předtím jsem ho vůbec neznala, ale nějak jsme si sedli. Mluví se mnou velmi zdvořile, nepoužívá žádných výrazů, které by se dotkly dámy, je velmi sečtělý, bavili jsme se i o literatuře. Takže si myslím, že tam to bylo v pořádku. Proto byl velmi překvapený.

A váš vztah s Andrejem Babišem? Počítám, že se v průběhu toho roku výrazně změnil.
(Přikyvuje...) Já to stejně nechápu. Nechápu tu rychlost.

Na rovinu: měla jste v plánu odejít z funkce?
Ještě začátkem února jsem neuvažovala o svém odchodu k 1. březnu 2015.

Co potom říkáte na následná tvrzení vašeho náměstka, který uvedl, že se s vámi o odchodu bavil, že jste mu řekla, že jste unavená, že se na to necítíte a nemáte už sílu?
Nebudu to komentovat. Svému prvnímu náměstkovi jsem říkala, že pokud odejdu, tak že mu chci všechny věci předat v pořádku a že doufám, že bude pokračovat v těch změnách. A určitě jsem se zmínila, že jsem unavená z té medializace. Ale rozhodně jsem neříkala, že bych chtěla 1. března odejít, protože jsem unavená, to já nejsem. Byla jsem nemocná, přechodila jsem těžkou chřipku a měla jsem už začínající zápal plic, takže v té situaci jsem byla i unavená, ale to nic nemění na tom, že od rozdělané práce se odchází velmi těžce. Pokud byste udělal nějakou fatální chybu, tak by to bylo logické, ale v okamžiku, kdy se vám už nějaké věci podaří, chcete spíš pokračovat než odcházet. Ale tím nekritizuji postup hnutí ANO, má na to plné právo, kandidovala jsem za ně, jsem jeho členkou a akceptuju to.

Ale nesouhlasíte s tím.
Akceptuju, nekritizuju, ale kdybych mohla, tak bych pokračovala dál.

Nevezmete tedy zpět svou rezignaci?
Ne. Vyčkám na postoj pana prezidenta, zatím k tomu nevidím důvod.

Mluvil s vámi Andrej Babiš hned o tom, že vás má nahradit náměstek Pelikán, když vás vyzval k odchodu?
O tom jsme vůbec nehovořili, ale bylo to pro mě naprosto zřejmé, protože on tam vlastně byl, a už když přišel na ministerstvo, tak jsem předpokládala, že jednou bude tím nástupcem. Ale to jednou jsem nemyslela, že to bude 1. března 2015. To jsem si ještě nemyslela před čtrnácti dny.

On už na ministerstvo spravedlnosti nastupoval loni v červnu s tím, že jednou funkci po vás převezme?
Z kontextu těch okolností a vývoje, jak to teď v poslední době dospělo k určitým závěrům, tak je mi minimálně zřejmé, že to bylo předem asi takto v plánu.

Pelikán tvrdí, že jste byli jeden společný tým. Skutečně?
Snažil se mě respektovat. Měla jsem odlišný názor na velkou novelu občanského zákoníku, několikrát jsem ji posunula. Myslím si, že on ji bude chtít předložit, a já si myslím, že je to chyba předkládat tak rozsáhlou novelu už v roce 2015, takže jsem docela ráda, že v tomto ohledu u toho nebudu. Spíš to budu sledovat z pozice poslankyně ústavněprávního výboru, kde, předpokládám, budu dál pracovat. Na tu práci ve Sněmovně jsem se těšila, vůbec jsem neprahla po tom postu ministra spravedlnosti, takže v tomto ohledu se ráda vracím. Když už se to takhle všechno vyvinulo, tak zase vidím i výhody, protože budu daleko volnější, i časově. Myslím si, že je teď kolem toho zbytečně moc spekulací a že se to dalo udělat i jiným…

Elegantněji?
…elegantnějším způsobem, protože dohoda, kdy jedna strana je překvapená a nechápe, není zrovna optimální.

Podle mých informací byly mezi vámi a náměstkem Pelikánem určité třecí plochy, kdy občas údajně vystupoval a něco komentoval, aniž byste o tom věděla…
Neměla jsem v tomto směru asi optimální možnosti vybrat si prvního náměstka. Byla to podmínka hnutí ANO, pan Babiš chtěl, aby on byl první náměstek, a s ohledem na to, že on je civilista (věnuje se civilnímu právu) a já ne, tak to bylo i logické. Vedle sebe jsme tam pracovali bez nějakých velkých problémů.

Musím říct, že mě vaše rezignace přes to všechno překvapila, protože jste skončila v okamžiku, kdy se všechno srovnalo. Uzavřela jste dohodu s nejvyšším žalobcem, s justičními představiteli o platech, podporu vám vyslovili šéfové soudů, unií žalobců i soudců, i kolegové z koaličních stran.
Ono se někdy říká, že pýcha předchází pád. Já jsem si skutečně v pátek toho 6. února řekla: výborně, povedlo se mi to. Získala jsem dohodu, která ušetří miliardy státu, dohodla jsem se s nejvyšším státním zástupcem na prvním kompromisním kroku, navíc s předsedy nejvyšších soudů jsme se domluvili na krocích velké reformy, že ji společně nastartujeme. Týž den na strategické skupině jsme řešili i elektronizaci justice, elektronické monitorovací systémy, kde už byla zadána studie proveditelnosti, prostě úspěch vedle úspěchu. Konečně se to po roce dalo všechno do pohybu a říkala jsem si: tak jsem to dokázala, konečně teď všechno bude v pořádku a budou zúročené výsledky mé práce a že už to může být jenom lepší. No a místo toho začala negativní kampaň, což mě opravdu zaskočilo a velmi znechutilo. No a pak jsem byla vyzvána, abych k prvnímu březnu skončila. Byla to taková hodně ledová sprška, kterou jsem celý týden vstřebávala. Na vládě jsem se zmínila kolegům, že bych tedy měla k tomu datu skončit a že to nechápu. Bylo to ale neformální a tenkrát jsem si ještě myslela, že se to třeba bude vyvíjet jiným způsobem. A pak jsem pochopila, že to předsednictvo ANO odsouhlasilo, že mám skončit. Jako realistka jsem si to vyhodnotila, že v takovém případě nemám šanci a že tam mají mít někoho, kdo bude více odpovídat jejich představám. Přitom jsem objektivně zaznamenala po roce dobré výsledky a i vzhledem k té podpoře justice a kolegů z koalice jsem si myslela, že ta moje pozice je už teď v podstatě neotřesitelná. Ale velmi jsem se mýlila. Bylo to opravdu drsné a mně trvalo dost dlouho, než jsem to pochopila, a doteď nechápu to, že to muselo být tak rychle. Nicméně respektuji to.

Kritizovalo vás hnutí ANO za něco během více než roku působení ve funkci?
Na klubu jsem nikdy neslyšela nějakou jinou kritiku než tu od pana předsedy, kdy jsem opakovaně slyšela, že musíme urychlit legislativní práci v oblasti exekučního a insolvenčního řízení. To byla opakovaná výtka, co děláme, že to tak dlouho trvá. Ale ty návrhy jsou tam připravené. Čili v době mého vedení resortu jsme i to završili, je to napsané a půjde to do parlamentu.

Autor: Radim Vaculík

Článek si můžete přečíst v Právu.