V obcích se má hospodařit, ne bojovat o moc

V roce 2011 vstoupila do ANO a stala se předsedkyní středočeské organizace. Dlouhodobě se zabývá postavením žen ve společnosti. I když odmítá kvóty a dává přednost osvětě, žen by se mělo v politice objevovat více.

Čím menší obec, tím více žen na radnicích a naopak, čím větší obec tím méně žen. Proč?

Malá obec znamená spoustu práce a málo politického vlivu. Jako starostka jsem například měla v obci školu, školku, jídelnu, o které je potřeba se především starat. Vyjednávala jsem s investory, plánovala rozvoj obce. A k tomu všemu máte jen jednu pracovní sílu. To pak není o politice, ale o praktičnosti a operativnosti. Na druhou stranu rychlé a viditelné výsledky mohou ženám vyhovovat.

Kde se poměr mužů a žen převrací?

Rozdíl je vidět už u pětitisícových měst. Tam je už početný úřednický aparát a starosta, tak má čas na politiku a prosazování vizí. Je tam určitá moc a to je pro muže lákavější.

Proč se ženám nedaří se ve vyšších patrech politiky prosadit?

Muži mají větší vzájemnou solidaritu a ženy mezi sebe pouští jen neradi. Když mezi sebe nechají ženu proniknout, tak většinou jen tu, o které vědí, že je nepřeroste a bude loajální. To je jedno z témat, které se pravidelně opakuje na přednáškách Akademie žen.

A není problém jednoduše v tom, že ženy do politiky nechtějí?

Od devadesátých let vyrostla v této zemi spousta schopných žen, které se dokázaly prosadit v podnikání, vědě a v dalších oblastech. Podnikání je pro ženy přirozenější než šplhání mužskými hierarchiemi ve velkých firmách a státních úřadech. Ve vlastní firmě se člověk může zařídit, jak chce. V politice ale vládnou vlastní pravidla.

V ODS jsem byla jako první žena na kandidátce až třináctá. I když jsem potom získala čtyři tisíce preferenčních hlasů, víc než na příklad Tluchoř, který se do parlamentu dostal, tak ta pozice prostě nestačila. O tlacích v ODS mluvit nechci, ale byly obrovské a vedené právě mocnými muži. Když se podíváme na statistiky, vidíme, že ženy jsou oproti mužům proti korupci víc imunní, což souvisí s jejich odlišnou motivací pro vstup do politiky.

Kudy podle vás vede cesta?

Myšlení je pořád zakonzervované v minulosti, to se nedá změnit ze dne na den. I když spousta mužů už dnes vnímá, že jejich agresivita nejen v politice je za čarou. Pokud se to má měnit k lepšímu, stát musí začít podporovat klouzavou pracovní dobu, flexibilitu a práci z domu, firemní školky a podobně. Podpora musí mít podobu daňových úlev, to je jediná reálná věc, na kterou podnikatelé slyší.

Ženy během rodičovské by měly mít možnost udržet si kontakt s oborem alespoň na částečný úvazek. Toto je pro rozvoj rovných příležitostí zcela klíčové.

Jaká je situace v hnutí ANO?

Záleží především na ženách samotných. Nemyslím se, že by existoval nějaký zájem ženy vytlačit, ale když se podíváme do předsednictva, tak tam vidíme jednu jedinou. Andrej Babiš není ten typ muže, který by ženy podceňoval. Dívá se na výsledky práce bez předsudků.

Ano vyvořilo vlastní Akademii žen. Jaké je její hlavní poselství?

Aby se ženy zapojily do politiky a podnikání rovnocenně, je třeba celospolečenskou vůli něco změnit, přemýšlet nad těmito otázkami. Ženská akademie je k dispozici komukoli, zatím ji využívají jen některé kraje. Přitom z přednášek odchází nadšení i muži. Týká se to i jich.